Když to Topolánek myslí upřímně

Rozčílily mě víkendové výroky Mirka Topolánka na adresu židů a gayů. Magazín LUI včera zveřejnil nesestříhaný záznam rozhovoru. Rozčílila jsem se podruhé. Ale tentokrát rozhodně ne na Topolánka.

Tři dny polopravd a vět vytržených z kontextu pod Topolánkem povážlivě rozhoupaly křeslo předsedy nejsilnější pravicové strany. Premiér Fischer omezil komunikaci na pracovní minimum a Přemysl Sobotka chce jeho hlavu na špalek. Nastal čas popravovat liberály. Ještě než předsedu ODS definitivně smeteme z vrcholné politiky, zkusme se podívat na nesestříhaný záznam osudného rozhovoru.

Topolánek stojí mezi dveřmi. Ležérně se opírá o futra a v ruce drží hrnek, snad s kávou. Okolo postává pár lidí, kteří se účastnili focení. Technici zatím vše připravují a tak je čas na neformální rozhovor. Slovo neformální je zásadní. Z videa je vidět přátelská atmosféra, žertuje se, lidé se smějí, Topolánek v průběhu povídání začne některým tykat.

Je tázán na své názory ohledně gay komunity. Otevřeně přiznává, že má například osobní zábrany, co se týče adopce dětí homosexuály. Kameraman se ho ptá, jak by se zachoval, kdyby jeho syn byl homosexuál a chtěl vychovávat děti. Zvedl by pro tento zákon ruku ve Sněmovně? Vůbec velká část rozhovoru se odehrává v duchu, co by kdyby.

Rozhovor se točí kolem Topolánkových liberálních postojů. Předseda ODS klade důraz na individuální práva a poukazuje na zrádnost práv skupinových, která se mohou zvrhnout v diktát menšiny. Řeč přijde i na Romy (Topolánek říká cikáni a nezní to ani v nejmenším urážlivě, naopak, mluví o svých přátelích) a na křesťanství. Předseda kameramanovi vysvětluje,
že existuje rozdíl mezi církví a náboženstvím. Vlastně během celého rozhovoru projevuje střízlivější a fundovanější úsudek než jeho tazatel. Přichází osudová otázka.

Kameraman: „Jak byste pěti slovy definoval klasického homosexuála?“

Topolánek: „Předložky se počítají?“ (všichni se smějí) „Je to normální člověk, který obhajuje svá práva.“

Kameraman: „Tak zkusme jen přídavná jména.“ (Topolánek dlouho váhá) „Určitě jsme něčím specifičtí, jistě máme nějaké charakterové vlastnosti. Dokážete snad rozdělit definicí muže a ženu, ne? Tak žena je třeba víc ukecaná, ne?“ (Topolánek kroutí hlavou, viditelně nesouhlasí) „O tom jsem přesvědčen.“

Topolánek: „Ty chceš to klišé... já ten rozdíl nevnímám. Já neumím dát specifická adjektiva pro negaye.“

Kameraman: „Já myslím, že se to dá.“

Topolánek: „Já myslím, že najdeš šmejdy tam i tam.“

Kameraman: „Mě ale zajímá vaše představa, jak navazuje na mediální obraz. Já bych chtěl tu jinakost vymezit, alespoň těmi pěti slovy.“

Topolánek: „Proč?“

Kameraman: „Jsme určitě v něčem jinací. To je jako když chcete odlišit jinakost ženský od chlapa a generalizovat to, že?“

Topolánek: „Má představa o tom člověku ale nevypovídá vůbec nic.“

Kameraman: „To jo, ale dá se to najít. Nejen na fyzické, ale i na psychické úrovni.“

Topolánek: „Já to prostě necítím jako problém. Přemýšlím o tom, ale necítím to jako problém.
Já nevím, co chceš slyšet. Co ti mám jako říct? Gusta Slamečka, když jde opravdu do tuhého, tak jako ministr mám pocit, že uhne. A to ten Fischer je žid, jo, není to gay a uhne ještě dřív. To znamená, že to nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem.“

Tak Mirek Topolánek nakonec odpověděl. Po pěti minutách vytrvalého nátlaku odpověděl na irelevantní otázku a ještě u toho dokázal, že je pravý liberál až do morku svých liberálních kostí. Nikoho neurazil, vyhýbal se tupému zobecňování, jak to jen šlo. Při vší úctě k panu kameramanovi, ale jestli tu někdo myslí ve stereotypech, tak to není pan Topolánek. U mne tímto rozhovorem rozhodně neklesl. Právě naopak. Zjistila jsem něco, co jsem o něm (a vlastně i o sobě) dřív nevěděla: že si pana Topolánka vážím.

Iveta Zieglová