Když šest stovek Brňáků v Chomutově skáče a zpívá

Kometa Brno hrála v neděli v Chomutově o své bytí a nebytí v play off první ligy. Brněnskému fanouškovi, který chtěl šesté dějství sportovního dramatu vidět naživo, poskytl výjezd více než jen sledování napjatého tříhodinového utkání.  

Fanousci brnenske Komety v plne zbroji.Foto: Tomas Kvapilik
Jaký je pro fanouška Komety, tedy komeťáka, rozdíl při návštěvě domácího a venkovního zápasu? Sedadla, stánky s občerstvením či přestávkový program nabízí zpravidla všechny hokejové stadiony. Mužstvo může hrát domácí zápasy s ofenzivnější taktikou, než je tomu u venkovních utkání, stále se ale jedná o hokej téhož týmu. Vstupenky stojí na všech stadionech srovnatelně. Dříve se mi zdálo, že jediným podstatným rozdílem z pohledu komeťáka zůstává vzdálenost jeho bydliště od stadionu, z čehož pak vyplývá, že v Rondu se standardně schází kolem šesti tisíc fanoušků Komety, kdežto na utkání venku třeba na druhé straně republiky se jich vydá sotva pár stovek. Poznal jsem však, že rozdílů je více.

Za výjezdem stojí propracovaná organizace

Po páteční domácí prohře 1:4 byla Kometa blízko vyřazení z letošního play off. V neděli mohlo vítězství Chomutova z tohoto utkání učinit poslední komeťácké představení v sezoně, vítězství Brna by natáhlo celou sérii na sedm zápasů. Vypjatost prvoligového semifinále mě nalákala k osobní návštěvě zápasu v Chomutově. V zásadě jsem si mohl vybrat mezi dvěma způsoby dopravy. Samozřejmě jsem mohl cestovat po vlastní ose. Já ale využil, stejně jako tři sta ostatních fanoušků, nabídky společné cesty šesti objednanými autobusy. 

Prvním krokem k účasti na společném výjezdu je zaslání svého jména na emailovou adresu uvedenou na webových stránkách Komety. „Mášek, předseda fanklubu, podle počtu přihlášených zařizuje autobusy. Dvěma lidem pak dá na starosti jeden autobus, v němž mají za úkol vybrat peníze a dohlídnout na pořádek,“ vysvětluje Dan, který mimoto, že šéfuje jednomu z autobusů, budí i respekt. „Kdyby byl někdo moc opilý a dělal bordel, klidně ho vyhodím a nechám stát někde na dálnici,“ pokračuje Dan v tónu, který dokazuje, že fanklub chce sdružovat sice zaryté, ale zároveň slušné fanoušky. 

Poté, co jsem zaplatil čtyři sta čtyřicet korun za dopravu a vstupenku, jsem si už mohl začít naplno vychutnávat atmosféru plnou odhodlání, nadšení a fanouškovské náruživosti.

Ani čtyřhodinová cesta, ani zastávky na benzínkách nedokázaly přimět osazenstvo autobusu k utišení skandovaných pokřiků a zpěvu chorálů. „Je to hodně náročné na nervovou soustavu, když mám řídit v takovém hluku. Navíc sport nijak neprožívám, takže je mi tento způsob života cizí,“ smířeně komentuje svou situaci řidič jednoho z autobusů Vítězslav Drlík.

Komeťáci byli slyšet i při převaze domácích fanoušků

Chomutovský stadion z dálky budil dojem spíš velkého a zašlého lidového domu, než hokejového stánku. Pro zhruba šest set semknutých komeťáků bylo ale důležitější, jakou podívanou v následujících třech hodinách nabídnou útroby budovy.

Tak jako při všech zápasech ve vyřazovacích bojích, i tentokrát se klání odehrálo ve dvou různých rovinách. Bitva na ledě i v ochozech byla tentokrát obzvlášť vyrovnaná. Oba týmy hrály opatrně, snažily se vyvarovat chyb. Jednalo se o hokej bez větších příležitostí. O to větší odpovědnost cítily oba tábory fanoušků. Zastaralý stadion tepal v rytmu, který vznikl splynutím brněnských a chomutovských pokřiků. Až samostatné nájezdy nakonec rozhodly o tom, že komeťácké tóny převládnou a budou už docela ochraptěle znít i po cestě do Brna. Kometa vyrovnala stav série na 3:3.

Když jsem se znavený a přesezený ze čtyřhodinové jízdy vrátil v jednu hodinu v noci, uvědomil jsem si, v čem ještě se venkovní zápasy liší od domácích. Možná je to nejsubjektivnější rozdíl, zároveň má ale nejhlubší emocionální rozměr. Při výjezdu jsem si totiž připadal jako vyslanec, který bude čelit přesile, tím pádem musí fandit tak, aby zastoupil všechny ostatní fanoušky. Jeden ze skupiny, která má za úkol doprovodit oblíbené mužstvo a nenechat ho napospas hale plné chomutovských fandů.

Povznášející pocit, kdy chorály zpívané po vyhraném utkání znějí vítězoslavněji než jindy, poněvadž se fanoušci, ač v početní menšině, ve snaze podpořit svůj tým nevzdali, u domácích zápasů jednoduše schází.        

Tomáš Kvapilík