Na jednapadesátiletou Miloslavu Striovou volá „mami“ osm dětí. Rozšiřovali s manželem postupně dům i místo ve své náruči. Adoptovali si tři děti a dalších pět přijali do pěstounské péče. Striová nechala práce na finančním úřadu a stala se z ní máma na plný úvazek. Ačkoliv dostává plat pěstouna, náhradní rodičovství nevnímá jako své zaměstnání, ale poslání.
Skrchov – Ve vesnici u Letovic bydlí desetičlenná rodina Striových. „To jsou naše děti,“ ukazuje náhradní máma na fotkách v obývacím pokoji svých osm ratolestí a začíná vyprávět příběh o jejich roubování. „V dětství jsem nesnila o velké rodině ani o domácích pracích. Vystudovala jsem odbornou matematiku a chtěla jsem se věnovat své profesi,“ vzpomíná s úsměvem na původní plány. Ve světě čísel dlouho nezůstala. „Když jsme po svatbě zjistili, že nemůžeme mít vlastní děti, rozhodli jsme se pro adopci,“ vypráví o prvním osvojení před třiadvaceti lety. „Nevěděli jsme, jaké to bude přijmout cizí dítě, ale nadšení z prvního syna bylo mnohem větší než pochybnosti,“ říká s radostí náhradní máma.
Záhy následovala druhá a třetí adopce. „Když jsme si chtěli osvojit čtvrté dítě, nabízeli nám holčičku, která ale nebyla právně volná. Mohli jsme ji proto přijmout do pěstounské péče, ale ne do adopce,“ líčí osminásobná máma začátek své role coby dlouhodobé pěstounky. V náhradním rodičovství našla životní poslání a místo plánovaného návratu do původního zaměstnání se s manželem rozhodli dát domov více dětem. K třem adoptovaným synům a jedné pěstounské dceři přijali další čtyři děti do pěstounské péče. „V křesle finančního úřadu mě nahradil někdo jiný, na pěstounství se ale fronty nestojí,“ komentuje situaci Striová.
Podle ní v sobě náhradní rodičovství skrývá způsob života odlišný od ostatních rodin, ale také v mnohém zajímavější. „Je pro mě radost, když dítě přijímám a vidím, jak nabývá jistotu a rozkvétá,“ říká šťastně osminásobná máma a vybavuje si hřejivé chvíle. „Děti měly namalovat nebo napsat, co je pro ně nejdůležitější a pro ty naše to nebylo nic materiálního, ale rodina. Uvědomují si, že to není samo sebou,“ vzpomíná se šťastným úsměvem na třídní schůzky, kde jí učitelka ukazovala dětské výtvory.
Za nejtěžší považuje Striová nepředvídatelnost. „Některé děti mají impulzivní chování. Musíme být ve střehu, nevíme, co se kdy stane. Potýkáme se také s kritikou a nepochopením ze strany okolí,“ poznamenává se zklamáním v hlase. Do jejich rodiny přicházely děti, které se narodily s genetickou zátěží a do života vstupovaly s různými problémy. Z ústavní péče si navíc odvážely citovou deprivaci. U pěstounské dcery Petry se objevila těžká forma autismu. Ve čtrnácti letech je stále na úrovni dvouletého dítěte. „Nejčastější dostávám od lidí otázku, jestli to dělám pro peníze. Moje odpověď zní, ať si jdou o pěstounskou péči podat žádost,“ říká smířeně.
Rodinný příběh Striová zaznamenala v knížce Děti, které se rodí v srdci a o zkušenosti se dělí i při své nové profesi. Pracuje na částečný úvazek v neziskové organizaci Trialog, kde doprovází dlouhodobé i přechodné pěstouny. „Pěstouni na přechodnou dobu se starají o dítě po dobu, kdy se pro něj hledá vhodná rodina. Jsou v pohotovosti a musí být schopní ze dne na den přijmout dítě. Nedávno jsem jela jako doprovod pro pětidenní miminko do porodnice,“ rozplývá se při vzpomínce na novorozence Striová. Práce ji baví a naplňuje. Může se dělit o zkušenosti získané na cestě, kterou si s manželem prošla.
Hana Strnadová
