Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. I u maturity

Téměř ihned po dopsání didaktických testů z češtiny začali někteří letošní maturanti písemnou zkoušku kritizovat. Podle nich to byla prověrka spíše z dějepisu. Podobný názor přitom měli i někteří učitelé.

Prakticky každý, kdo se minulé pondělí a úterý vydal do ulic nějakého většího města, musel zaznamenat, že se nezadržitelně blíží období maturit. Studenti ve všemožných převlecích slavili své poslední zvonění. Pokud tedy tou dobou někdo chtěl projít například po České ulici v Brně, musel se obrnit trpělivosti vůči maturantům, kteří žadonili o finanční příspěvky. Zkoušku dospělosti v její staré podobě považovali lidé za poměrně standardní věc, kterou by si měla projít většina mladistvých. I proto nebyl dán ve zpravodajství tomuto tématu příliš velký prostor. Věci se změnily až v době, kdy se s podobou této zkoušky začalo všemožně šachovat. Nutno říct, že počet stížností v posledních letech poměrně jasně převažuje nad chválou. I letos už jsme stihli zaznamenat kritiku. Hlavním hitem je tentokrát plivání na didaktický test z češtiny.

Kamarádím se s několika letošními maturanty, tudíž mě minulý čtvrtek, kdy se tato část písemné zkoušky psala, hodně překvapily až sarkastické reakce některých z nich. Nejčastěji se přitom ozývaly hlasy, že náplní didaktického testu nebyl český jazyk, ale spíš dějepis. Kritika byla slyšet nejen z úst maturantů, ale také některých jejich kantorů. Při takových tvrzeních člověka napadne, že lidé z Cermatu chtěli po studentech znát letopočty nebo přesná historická fakta. Nicméně opak je pravdou, jak se může každý přesvědčit, neboť test je pro veřejnost volně přístupný na webových stránkách nové maturity.

Studenti pouze pracovali s texty, jejichž náplní byl popis některé historické události. Nikdo po maturantech nechtěl znát rok, kdy se udála bitva u Lipan, nebo přesnou hodinu, kdy korunovali Josefa II. Měli pouze porozumět textu a poté určit, co v něm bylo, či nebylo obsaženo. Důkladnou znalost dějepisu k tomu opravdu nepotřebovali. Bylo by zajímavé sledovat jejich reakce, kdyby byly v testech úryvky například se sportovní tematikou. Asi bychom se poté dozvěděli, že se po maturantech vyžadovala důkladná znalost teorie tělesné výchovy.

Studenti zkrátka na stůl dostali trošku těžší test, než čekali a jako první po jeho dopsání hledali ospravedlnění nižšího bodového zisku, než kterého dosáhli ve cvičných prověrkách. Říct „byl to spíš dějepis než čeština“, když se v testu vyskytovaly texty o historii, je přece mnohem jednodušší, než veřejně přiznat, že člověk podcenil přípravu. A učitelé se na tom všem svezli také, poněvadž za případný neúspěch svých svěřenců jsou také částečně odpovědní. Kritické reakce z řad studentů a jejich kantorů jsou zkrátka jen hloupé alibistické kecy. I zde tedy platí známé přísloví, že kdo chce, hledá způsoby, a kdo nechce, hledá důvody.

Autor: Martin Svoboda

Více studentských článku si můžete přečíst zde.