Kam zapařit? Srovnání klubu a vesnické zábavy

Studentský život je směsicí zábavy, navazování vztahů, ale i stresu ze školních povinností. Ač nejde o tak šílené akce, co známe z amerických filmů z prostředí vysoké, kde je odhalených ňader a vyholených zadnic alespoň pět za minutu, stále tvoří večerní zábava podstatnou část spokojeného studentského vegetování. 

Lidé tancují.maple

Brno je pro kluka z vesnice celkem terno. Zvláště pak z takové, kde stojí pět baráků a jedna psí bouda, všichni obyvatelé jsou tetičky a strýčkové a po místním fotbalovém hřišti, které je znatelně do kopce, běhá vedle dětí s míčem i hejno kvočen. Když pak takový chlapec přijde do města, kde si to co minutu drandí šalina a na ulici potkává každý den nespočet alternativních „týpků“ s vlasy načesanými až někam k nebesům, zákonitě pocítí změnu. Jenže jedno mají lidé i z těch nejzapliavnějších vísek s obyvateli větších měst společného. Rádi se chodí večer bavit! Zahoďme tak vidle i iPhony a pojďme si říct, kde to je větší odvaz. Na vesnické zábavě, nebo ve městských klubech a diskotékách?

Návštěvníci

O správně sestavenou partu jde na každé akci především. Právě v profilu návštěvníků se obě události velmi liší. Když se v slušivém tričku a s fialovými kalhoty vydáte do místního klubu, budete si nejspíš připadat trochu cize. I s doprovodem pár kamarádů zůstane vaše anonymita velice silná. Když se tak ve frontě na záchod (a že jsou někdy opravdu dlouhé) počuráte, vaše čest bude pošramocena jen po dobu akce. Oproti tomu na vesnickou zábavu klidně můžete přijít sami, z početného návštěvnictva budete totiž spoustu lidí znát (ať už ze školky, nebo ze sezónního přebírání brambor). Uděláte-li si ale na vesnické zábavě ostudu, ještě měsíc bude na nástěnce viset inkriminující fotka vás, snažícího se bez kaťat projet parketem na tříkolce v domnění, že jde o jednorožce. Vůbec přitom neplatí, že vesnická zábava rovná se méně lidí. Dokonce naopak. Některé jsou skutečně vyhlášenými událostmi a za takovou kratochvílí si už stojí za to dojít třeba i pěšky. Jen už z podstaty oblastí s velkým počtem malých vísek vyplývá, že anonymita prakticky neexistuje.

Vyrazíte-li do klubu ve městě, nejspíše potkáte své vrstevníky. Zábava je v tomto ohledu skutečně dost odlišná. Ve svých jednadvaceti letech a s občasným vousem si nezřídka připadám jako kmet. Spoustě z chlapeckých návštěvníků stále přeskakuje hlas. Na druhou stranu slečny jsou věc zrádná. Často se tak zaujatě bavíte s kočkou, které prostě „nemůže“ být pod sedmnáct. Záhy však vyjde najevo, že se jmenuje Zuzanka a maminka jí včera koupila baťůžek Hello Kitty na první den deváté třídy.  

Srandy kopec z rozdílných důvodů

Velký rozdíl je i v atmosféře a formě akcí. Do klubu se vydáte v jedenáct z hospody, DJs se mocně kroutí za pultíkem a sjíždí největší hudební pecky. Pod diskokoulí… prázdno. Lidé obecně mají strach naběhnout na parket a začít předvádět pečlivě nacvičené kreace z koupelny. A co na vesnici? Je sotva deset, míříte šouravým krokem směrem za hudbou. To už ale narážíte na prvního školáka, co právě přišel o „blinkací“ panenství. Na parketu to už pěkně jede, chlapci u stolu si honí trika, kdo že je lepší v páce. Jiní si vyhlíží kořist do pověstného křoví. Pocitu souznění přidává i živá kapela, která ač zní jako gramofonové desky přehrávané na sporáku, má něco do sebe. Zpěvák céčkové kvality neverbálně komunikuje s publikem a dostává ho do varu. Pokud máte hudební sluch, jeden dva panáky, korbel odporného piva z měsíc naraženého soudku, rázem se vaším směrem line líbezná hudba.

Vesnická zábava vychází vítězně i z hlediska financí. „Morgena s Kolou“, poručil jsem si dva týdny zpátky v klubu. Chlapík za barem začíná míchat drink, jedna taneční kreace, druhá, třetí, tady máš led… 85 Kč prosím. Děkuji pěkně, zítra bude k obědu hrneček od medu. Pití na zábavě většinou stojí méně, i tak je lepší vzít si do kapsičky stokorunu, nebo třeba pět. Jak je ale možné „zhulákat se“ za padesátikorunu od maminky? Není tajemstvím, že si leckteří návštěvníci vesnických akcí zakoupí flašku dopředu a tu posléze potutelně ukryjí do křoví někde venku. Způsob jak ušetřit a zároveň se vrátit domů ve stavu značně rozjuchaném. Jen je třeba dát pozor, aby vaše provizorní spižírna nebyla zároveň oblíbeným místem pro vyprazdňování jiného z návštěvníků.

Ať už na zábavu, do klubu, nebo třeba s přáteli do hospody, občas je nutné jednoduše si „vyhodit z kopejtka“. Nejsme přece asociálové, kterým společnost ostatních způsobuje vyrážku. Místo večera stráveného nad objevnou seminárkou na téma kolik má moucha chromozomů nebo převratné diplomce o vlivu pšouků na globální oteplování je lepší sem tam zajít mezi lidi. Nekoušou. Většinou.

Ondřej Kašpárek