Jsme penalizováni za to, že rostem, říká vedoucí katedry sociologie

Již tradičně hodnotí Hospodářské noviny na začátku roku úroveň českých vysokých škol. Sociologie na Masarykově univerzitě držela šest let v žebříčku první místo. Minulý rok už ale bylo pouze dělené a letos skončili brněnští sociologové až třetí za svými kolegy z Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd na Karlově univerzitě. Na to, zda se misky vah definitivně přiklonily směrem na západ, jsme se zeptali vedoucího katedry sociologie Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity Csaby Szaló.

Brno - Jaké jsou důvody toho, že se sociologie na Masarykově univerzitě poprvé po šesti letech nemůže honosit přívlastkem nejlepší?

Nejzjevnější asi je, že u nás klesá počet doktorských studentů a na fakultě filozofické i Fakultě sociálních věd roste. My ale jejich počty snižujeme vědomě, protože se chceme přiblížit akreditačním kritériím. Akreditační komise před několika lety nastínila, že není dobré, když vedoucí práce má více než deset doktorandů.

Pro hodnocení tedy vyšší počet doktorandů znamená zároveň vyšší kvalitu školy?

Ano, to je jeden z faktorů, proč jsme propadli. Před dvěma lety jsme měli sedmdesát doktorandů, teď jich máme třiatřicet. Já si ale myslím, že to je spíše zvyšování kvality doktorského studia. Například proto, že učitelé mají na studenty více času. Druhá věc je počet lidí, kteří jezdí na Erasmus. My stagnujeme. V Praze je teď mobilita o něco větší. Přece jen Praha má tu výhodu, že je Praha. Je více atraktivní, zdejší školy lépe uzavírají smlouvy a jejich studenti mohou snáze vyjet ven.

Nejvyšší propad ale nastal v hodnocení vědy. Proč?

Nejpodstatnější je to, že se počítají publikační body. Ale publikační body přepočtené na hlavu. Oni počítali všechny sociologické publikace na naší fakultě a vydělili to počtem lidí, kteří jsou učitelé a výzkumníci. My jsme publikovali nejvíce a my jsme získali nevíce bodů i za minulý rok, ale protože jsme začali nové evropské projekty, tak jsme vzali více lidí, než jsme měli loni. To je ale také v našich rukou. To je naše strategie. Máme tři postdoktorandy z renomovaných univerzit, z Yale a Kostnice. Beru to tak, že jde o soutěž, ale tohle například z toho nemohli lidé vyčíst. Na druhou stranu si zase uvědomuji, že do té doby, kdy jsme byli první, tak jsme si také nikomu nestěžovali.

Publikovali jsme nejvíc a získali jsme nejvíc bodů

Je –li tedy propad sociologie na Masarykově univerzitě způsoben systémovými změnami, je možné, že se Brno zase vrátí na první místo?

Jistě, to může být. Uvědomujeme si, že to není propad, který by byl způsobený nějakou katastrofou, ale že jsme určitým způsobem penalizováni za to, že rosteme nebo že měníme strategii. Na fakultě vznikly tři výzkumné ústavy, a právě Ústav populačních studií je hrozně důležitý. Jsou tam lidé, kteří začali pracovat na výzkumech, ale zatím jim ještě chybějí výsledky.

Takže je zbytečné se obávat, že by se na Masarykově univerzitě zhoršovala sociologie?

Možná, že je to trošku absurdní, ale já si myslím, že jsme uzavřeli velice dobrý rok. Máme výzkumný ústav a učí u nás lidé ze špičkových univerzit. Například Dominik Bartmanski skončil doktorát u Jeffreyho Alexandera, což je jeden z nejznámějších a nejlepších sociologů na Yale, a získal cenu pro nejlepšího mladého teoretika. Mezinárodní sociologická asociace každý rok vybírá články mladých sociologů a jeho byl na prvním místě. Takový člověk u nás učí.

Je vůbec hodnocení v médiích pro katedru důležité?

Je to zajímavé. Pro mě to není důležité v tom smyslu slova, že bych nespal, protože jsme třetí. Pro nás je to důležité, protože vidíme, že děláme kroky, které někam pak dlouhodobě vedou.

Nemůže se ale stát, že by potenciálního studenta sociologie přimělo hodnocení v novinách k tomu, aby místo do Brna odešel studovat do Prahy?

Myslím si, že ne. Já to beru jako hru, která přivede pozornost lidí k vysokoškolskému studiu. Ukáže, že vůbec existují tyto obory. Je důležité, že mi určitým způsobem participujeme na té hře. Někdy jsme první, někdy druzí, někdy třetí. Není to tak, že teprve tehdy, když jsme první, tak to pro nás má smysl.

autor: Štěpán Žádník