S ohromným náskokem vyhrál literární soutěž O železnou
rukavici lorda Trollslayera. Za svou povídku získal i čestné uznání Akademie
sci-fi, fantasy a hororu. Pro Jana Žlebka je ale psaní spíš terapie.
Jan Zlebek je k neprehlednuti.Foto: Archiv Jana Zlebka
Jan Žlebek studuje žurnalistiku a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. Píše fantasy povídky a pomalu vstupuje do povědomí čtenářů tohoto žánru. Sám o psaní mluví, jako by to vůbec nic neznamenalo. Na krku nosí náhrdelník osázený zbytky klíčů, kousky dřeva a jinými drobnostmi, který už od pohledu váží alespoň dvě kila. Je tak trochu svéráz.
Vyhrál jste letošního Drakobijce, loni jste byl o bod druhý. Čekal jste, že letos zvítězíte?
Soutěž O železnou rukavici lorda Trollslayera se vyhlašuje od konce, takže někdy kolem vyhlášení druhého místa jsem v tomhle začal mít poměrně jasno (smích). Ale s trochou narcismu musím říct, že se mi moje povídka docela líbila, tudíž jsem doufal, že to vyjde.
Jakých jiných úspěchů jste dosáhl ve své literární kariéře?
Nejprve jsem napsal krátký příběh o žvýkací gumě do školního almanachu někdy ve třetí, čtvrté třídě. Dodnes to považuji za jednu ze svých nejlepších prací: stručná, úderná, vypointovaná a perfektně ilustrovaná. Pak se můj talent na roky umlčel. Probralo ho až psaní soutěžních esejí na gymplu. Párkrát jsem se umístil. Filosofování o věcech, kterým nerozumím, mi šlo vždycky dobře. Moc úspěšný nejsem, protože jsem líný.
Co pro vás psaní znamená?
Rád lžu, a protože to společnost odsuzuje, ventiluji svoje temné touhy takhle. Občas mě napadají věci, které bych si chtěl přečíst. Tak je napíšu a čekám na sklerózu.
Souvisí vaše literární snahy nějak s tím, co studujete?
Asi spíš ne. Žurnalistika je sice občas docela fantasy, sem tam horor a jindy rovnou sci-fi, ale jinak mám pocit, že se novinářské a beletristické žánry vcelku míjejí. Studium mě inspiruje, ale z téhle inspirace vznikají nejpodivnější shluky vět, které jsem spáchal.
Věnujete se ještě něčemu jinému kromě psaní?
Jak už jsem říkal, rád si čtu. Hodně mých koníčků se točí kolem fantasy. Rád si zahraji fantasy RPG (role playing game - hraní určité role v připraveném systému, pozn. aut.) nebo si nechám nabít na dřevěné bitvě. Kromě toho mám i tuctovější zájmy, jako je lezení nebo turistika. Často se flákám po lese a s dvacetikilovým batohem je to prostě nejlepší.
Chlubíte se svými literárními úspěchy kamarádům nebo rodině?
Chlubím, no. Když se zeptají, tak jim to povím. Ale je mi blbé, někam dorazit a říct všem, že jsem strašný borec. Stačí, že si to myslím sám (smích).
Kde berete inspiraci?
Firemní tajemství. Občas mě při čtení knížky napadne, že by byl příběh zajímavější, kdyby to bylo takhle a takhle. Taky hodně přemýšlím. Můj koníček, který jsem předtím tajil. Prostě koumám nad ptákovinami, občas je to zajímavé a sem tam to k něčemu vede. I když většinou myslím hodně, ale bezvýsledně. A pak je tu škola. Trochu mě to překvapilo, ale i studijní texty můžou být zajímavé. Jenom si nejsem jistý, jestli by jejich autoři chtěli, aby mne inspirovaly tak, jak to dělají (smích).
Zkoušel jste psát něco jiného než fantasy?
Dobrovolně a při nezměněném stavu vědomí? Ne. Teda vlastně tu věc o žvýkačce. Takže jo.
Myslíte si, že byste byl schopný napsat celou knihu?
V této době dělám na něčem větším, jestli to bude dlouhá novela nebo krátký román, ještě nevím. Ale je to městská fantasy, takový divný a v současnosti in subžánr, ze současného Brna s autobiografickými prvky. Jinak je to poměrně klasický příběh: mladý, odvážný, chytrý a pohledný hrdina, no vždyť říkám, autobiografie (smích), proti němu stojí spousta nepřátel, ale on... Nebudu rozvádět děj, je hodně originální a osobitý. Rád bych tuhle myšlenku zpracoval netradiční formou, vlastně by se dalo říct, že bude hodně připomínat bakalářskou práci. Fanoušek fantasy každopádně bude spokojený.
Co chcete dělat, až skončíte školu?
Nejdřív vystřízlivět a to pokud možno rychle. Časem bych se chtěl věnovat televizní žurnalistice a možná i nějaké psané publicistice. Tedy samozřejmě jen v případě, že bych náhodou nevyžil ze svých honorářů (smích).
Markéta Forró
