Jindřich Šídlo: Novinář nemá s ničím bojovat

Novinářské profesi se věnuje takřka pětadvacet let. Začínal v Českém deníku, postupně prošel redakcemi Respektu, Mladé fronty DNES a České televize. Aktuálně je Jindřich Šídlo šéfredaktor politického zpravodajství a názorů v Hospodářských novinách. Novinařinu ho podle něj naučily roky strávené v týdeníku Respekt. „Když jsem později jako redaktor Mladé fronty dělal rozhovor s Václavem Klausem, pronesl o mně bájnou větu – jednou Respekt, vždycky Respekt. Tu mentalitu v sobě mám pořád,“ říká. 

Pracoval byste v médiu, které vlastní Andrej Babiš?

Určitě ne, přestože jsem takovou možnost měl. Na podzim roku 2013 jsem od Babiše dostal nabídku na funkci šéfredaktora Mladé fronty DNES. Odmítl jsem. Nevím, co se bude dít v horizontu dalších let, ale doufám, že v dohledné době v Mafře pracovat nebudu. Takovou novinařinu nelze systémově dělat.

Takže byste z Hospodářských novin odešel, pokud by Zdeněk Bakala (majitel vydavatelství Economia, pod nějž spadají také Hospodářské noviny, pozn. autora) vstoupil do politiky?

Jsem si skoro jistý, že se nic takového nestane. Bakala má spoustu jiných zájmů. Neumím si to představit a raději se hypotetickými situacemi ani nezabývám.

Není Babišova cesta, tedy miliardář v politice a miliardář v médiích, jenom předzvěst budoucnosti?

Střet zájmů s koncentrací politické i mediální moci v jedné osobě se v zahraničí děje už dlouho, jen pro Česko je všechno nové. Přitom jsme se s podobnými prvky setkali na konci devadesátých let v paktu Klaus-Zeman-Železný. V ekonomické krizi jsou média po celém světě. Miliardáři budou média vždycky kupovat, stejně jako občas některý z nich vstoupí do politiky. V cizině se s touto situací časem taky popasovali.

Chcete tím říct, že si na Babišovu moc česká společnost zvykne?

Babiš se pohybuje v politice a v médiích příliš krátce na to, abychom z toho mohli něco usuzovat. V politice zatím nezažil neúspěch, což nemůže trvat věčně. Ani vlastnictví dvou významných deníků mu v tom nemůže zabránit. Jeho opravdové plány, které se svými médii chystá, se ukážou teprve, až bude v opozici.

Co může Babišovu krasojízdu zastavit?

Andrej Babiš má výborné PR, na kterém všechno staví. Zatím to byla one man show, ostatní členy hnutí ANO prakticky nebylo třeba znát. Komunální volby přinesly novinku, kdy hnutí reprezentují konkrétní tváře v mnoha městech. Už tak nezáleží pouze na Babišovi. Jeho hlavní úkol je teď uspět v Praze, protože vystupování primátorky Adriany Krnáčové jej může dost významně poškodit. Proto se na její image snaží všichni usilovně pracovat, aby nemusel přiznat, že se s jejím výběrem zmýlil. 

Jaká další rizika před ním stojí?

Babiš spoustu členů svého hnutí ani nezná. Mohou se vyrojit různé skandály, se kterými vůbec nepočítal. Může dělat chyby na ministerstvu financí, kvůli elektronické evidenci tržeb se vůči němu možná obrátí živnostníci. Pozici mu navíc usnadňuje opozice.

Jakým způsobem?

Opozice je tak rozdrobená a nejistá, že mu prakticky nijak neškodí. Okamurův Úsvit skoro neexistuje, zdecimovaná pravice je zatížena minulostí, komunisté v podstatě nejsou opozice. Novost a neokoukanost hnutí ANO ale časem opadne, lidé vystřízlivějí. Domnívám se, že český volič je nakonec dost racionální.

Novinář nemá s ničím bojovat

Věříte Babišovi, když říká, že nákupu společnosti Mafra lituje?

Je to jenom hra. Navíc k tomu dodává, že měl raději koupit deník Blesk. Ten je k němu snad ještě vstřícnější než Mladá fronta DNES nebo Lidové noviny, jež se občas snaží zachovat dekorum a vlastního majitele sem tam kritizují. MAFRU ale rozhodně nekoupil s cílem vydělávat.

Čtete Babišova média? 

Čtu, ale je to pro mě hrozně těžké. Sám jsem se do toho boje nechtěl pustit, ale mám spoustu kamarádů, kteří v Mafře zůstali. Psát o vlastním majiteli je nejnáročnější úkol. Vím, že mám občas tendenci číst některé jejich články s podotázkou – co tím vlastně chcete říct? Proč to vydáváte teď? Přitom jsou to občas úplné banality.

Vzpomenete si na něco konkrétního? 

Před loňskými volbami do Evropského parlamentu vyšla v Mladé frontě fotka lídra ANO Pavla Teličky v posilovně. Jsem si jistý, že kdybychom měli k dispozici podobný článek a stejnou fotku, uděláme to stejně, protože Telička v posilovně je čtenářsky atraktivní. Když se to ale objevilo v Babišově médiu, vyvstaly otázky, jestli nechtějí Teličkovi pomáhat, jestli za tím něco je. Vicepremiér prostě nemá vlastnit noviny.

Mají s tím ostatní novináři bojovat?

Novinář tady není od toho, aby s něčím bojoval. Můžeme o tom psát i diskutovat, což se koneckonců děje. Stačí se podívat na Svobodné fórum nebo Echo24. Je třeba si ale uvědomit, že Mladá fronta DNES i Lidové noviny každé ráno vycházejí s nálepkou „My jsme noviny Andreje Babiše!“ Všichni jejich čtenáři to ví. Česká společnost navíc není informačně monopolizovaná. Pokud se vám některé noviny nelíbí, nic vám nebrání si koupit jiné.

Vycházejí novináři MAFRY vstříc svému majiteli? Minimálně podivně působí například čerstvá tvrzení Luboše Palaty (redaktor Mladé fronty DNES, pozn. autora), že Andrej Babiš svou návštěvou USA navazuje na Havlův odkaz.

Luboš Palata je rozumný pozorovatel zahraničního dění, ale tohle je úplný nesmysl. Nevím, jak na to přišel. Nechci ho ale podezřívat z toho, že to dělá kvůli Babišovi. Jiná věc je, že se o takový dojem bude ministr financí určitě snažit. Dva roky neměl vůbec zájem o zahraniční politiku a najednou si všimněte, jak se snaží. Jako by Babiš skoro chtěl být ministrem zahraničí.

Na Facebook po pěti pivech nepíšu

Změnily se nějak za poslední rok vztahy mezi novináři?

Ani bych neřekl, víceméně se všichni známe dost dlouho na to, aby se to mezi námi nějak zhoršilo. Spíše si ze sebe více děláme srandu. Samozřejmě, že existují některé věci, které mě dost zaráží. Jsou lidé, jež jsem znal přes dvacet let, a najednou jim vůbec nerozumím.

Narážíte na odchod Jana Macháčka z Respektu do Lidových novin a think tanku hnutí ANO?

Ano. Považoval jsem jej za člověka s maximální mírou integrity, a teď jeho kroky nechápu.

Přinesly do vztahů mezi novinářů něco nového sociální sítě? Lidé mají možnost nahlédnout do vašich diskuzí.

Ano, sociální sítě všechno trošku nafukují. Novináři by ale neměli své názory ventilovat na Facebook v deset večer po pěti pivech, což se občas děje.

Takže na Facebook či Twitter nedáváte nic impulzivně?

Snažím se dávat si pozor. Figuruje to i v kodexu našich novin, pro novináře neexistuje nic jako soukromý účet. Co uveřejním na sociálních sítích, bych mohl teoreticky napsat i do novin. Političtí stratégové samozřejmě veřejné účty sledují, proto je z hlediska novinářů chytré chovat se tam aspoň trošku normálně.

Egon Ervin Kisch napsal, že existují dva druhy novinářů. Jedni píší víc, než vědí, druzí zase víc vědí, než píší. Do které skupiny patří Jindřich Šídlo?

Nerad sám sebe hodnotím. Celkově ale platí, že v deníku člověk více píše, než ví. Není to úplně ideální, ale stránky novin se nějak plnit musí. Proto se snažím být někde uprostřed.  

                                                                                                                            Jan David