Jen tak číst mezi řádky

Skoro každý touží být někdy v životě něčím výjimečný. Můžeme chtít být výjimeční, dělat něco výjimečného, zažít něco výjimečného, ale i vidět to, co ještě nikdo jiný neviděl.

Cestujeme proto, abychom poznali to, o čem jsme zatím jen slyšeli a abychom viděli místa, před kterými se denně vystřídá nespočet turistů s fotoaparáty. Dnes tedy spíše s mobilními telefony nebo velkými tablety. Chceme tahle místa vidět proto, že je viděl každý, a kdo ne, ten je určitě uvidí. Každý by měl přece alespoň jednou za život navštívit Eiffelovu věž nebo Coloseum. Když se vydáte na cestu do Belgie, bude se od vás očekávat, že se vrátíte se spoustu řečí o Atomiu, kanálech v Bruggách nebo Rubensových obrazech. Málokdo však bude čekat, že budete po návratu mluvit jen o kostele uprostřed luk a polí, který z jedné strany vidíte a, z druhé ne.

K záhadné stavbě vede určitě mnoho cest. Já věřím, že ta nejdelší a nejnapínavější začíná na nádraží v městečku Tongeren. Nečeká na vás žádné značení, o kostelíku nikdo nikdy nic neslyšel a vy si připadáte jako blázni. „Ik weet niets,“ kroutí hlavou starší pán a dál zametá před domem.

Projdete další dvě vesnice, stojíte na místě, kde podle zeměpisných souřadnic musí kostel stát a stále nic. Napadá vás spousta věcí. Možná není vidět vůbec. A spousta dalších věcí. Ale co, alespoň mám fotku automatu na jahody, který stál u cesty.

Ale když popojdete o kousek dál, uvidíte to. Malé částečky ve vzduchu, které tvoří linky, a linky, které tvoří kostel. Třicet tun železa. Vše záleží na tom, z jaké strany na stavbu hledíte, jak jste blízko a odkud svítí slunce. Můžete vidět celý kostel, nebo jen chaoticky umístěné částečky ve vzduchu.

O ocelové konstrukci architektů  Pieterjana Gijse a Arnouta Van Vaerenbergha, která nese název „Reading between the lines“ se nezmiňují kapesní průvodci pro turisty ani turistické značky. Lze na něj narazit jen při důkladném průzkumu výletnických blogů na internetu nebo úplně náhodou. Třeba při rozhovoru s belgickým domorodcem. Když už se o této zajímavosti, která rozhodně stojí za návštěvu, dozvíte, nelze spoléhat na to, že jste skoro u cíle. Od toho vás dělí ještě opravdu dlouhá cesta. Kostel se nachází nedaleko Borgloonu ve vlámské provincii Limburg mezi sady, poli a pastvinami a upozorňuje na něj jen malá cedulka umístěná téměř u cíle.

A když to uvidíte, bleskne vám hlavou, že dvanáct kilometrů v nohách, dvoukilometrová zacházka a zbývajících šedesát minut na cestu na nádraží, než odjede poslední vlak, za to stálo. Připadáte si výjimečně.

Lenka Nejedlíková

Cesta ke kostelíku