Jedenáctý březen je Evropským dnem památky obětí terorismu. Jsme jimi všichni

Od teroristických útoků v Madridu uplynulo jedenáct let. Evropská unie datum těchto útoků, tedy 11. března, vyhlásila za Evropský den památky obětem terorismu. V tento den bychom měli myslet i na to, že obětmi terorismu jsme tak trochu všichni. Cílem teroristů je vyvolat strach, a přiznejme si, všichni se jich tak trochu bojíme. 

 Jedenáctý březen je Evropským dnem památky obětem terorismu. Násilný akt v Madridu si přesně před jedenácti lety vyžádal téměř dvě stě mrtvých. Jedná se však jen o zlomek všech obětí, které utrpěly zranění anebo zemřely při teroristických útocích. V tento den si připomínáme nejen je, ale také jejich blízké, kteří rukou terorismu přišli o své milované. Terorismus je jednou z nejvážnějších globálních hrozeb současnosti. Momentálně se celý svět bojí zejména Islámského státu a jeho aktivit. V pátek tato organizace zaútočila na ropné pole v Libyi, přičemž zajala jednoho Čecha.

Naskýtá se mi však otázka, jestli není tento den vlastně dnem nás všech. Tím nechci říct, že by mě  terorismus zasáhl stejně jako oběti teroristických činů nebo jejich milované. Hlavním posláním terorismu je šířit mezi lidmi strach a díky němu pak dosahovat politických cílů. Nad celým světem se nyní jako bouřkový mrak vznáší Islámský stát. Všichni máme alespoň nepatrné obavy z teroristů, a tak jsme vlastně taky jejich obětí.

Terorismus není žádným novým fenoménem, který by se z ničeho nic objevil 11. září roku 2001. I když média přinášely senzační zprávy o předchozích teroristických útocích už před pádem dvojčat, až útok na Světové obchodní centrum a Pentagon, a následné vyhlášení války proti terorismu administrativou George W. Bushe, vnesly slovo terorismus do slovníků a obav většiny z nás. V dalších letech pak byla světová veřejnost masivními teroristickými útoky otřesena ještě několikrát. Bomba v Madridu vybuchla v roce 2004, o rok později se obětí teroristů stalo londýnské metro. Norsko bylo zdrceno útokem Anderse Breivika v roce 2012. Poslední (velmi silně medializovanou) událostí se staly lednové útoky na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo v Paříži. Francouzský prezident Hollande pak vyhlásil Paříž za metropoli boje proti terorismu. Všude se objevovalo heslo Je Suis Charlie. Debatovalo se o svobodě slova, o přistěhovalcích z islámských zemí i o islámu všeobecně.

Obětí terorismu jak se zdá, se stalo i naše smýšlení. S výjimkou útoku Anderse Breivika v Norsku jsou poslední nejmedializovanější útoky dílem islámských teroristů. Navíc Islámský stát nese jméno islámu už ve svém názvu. Díky tomu se toto náboženství stalo pro mnoho lidí nepřítelem a slovo terorismus se v mysli pojí automaticky s islámem. Náboženství samo o sobě, ani muslimové ale za nic nemohou. Náboženství je pro teroristy většinou jen pomůcka pro získávání přívrženců, k vlastnímu zařazení, podklad pro jejich ideologii. Jejich náboženská dezinterpretace vzbuzuje mezi lidmi nenávist vůči určitým skupinám obyvatelstva, kteří jsou přívrženci tohoto náboženství. I ti jsou pak obětmi teroristů, a tak bychom měli jedenáctého března myslet i na ně.

Jedenáctý březnový den je příležitostí vzpomenout si na lidi, kteří zemřeli anebo byli zraněni při teroristických útocích. Na lidi, kteří při těchto násilných aktech ztratili své milované, rodiče, sourozence, přátele, lásky. A také na nás všechny. Terorismus se nám neustále snaží vnutit strach. Teroristé nám chtějí vzít svobodu slova. Teroristé dělají z náboženství, o které se opírají, nepřítele a tím přispívají k nenávisti mezi lidmi. Teroristé ničí vzácné kulturní památky, část historie naší Země. Jedenáctý březen je dnem, kdy bychom na tohle všechno měli myslet. Ale ne se strachem. Dnešek je příležitostí, kdybychom si měli uvědomit, že náš strach z nás dělá další oběť terorismu. Měli bychom přestat být touto obětí!

Eliška Gáfriková