Jan Zbavitel: Založíme Spolek na ochranu mrtvých

Současný program Janáčkova divadla v Brně je tvořený především mladými lidmi. Opery inscenují režiséři, kteří nemají příliš zkušeností, ale i přesto sklízí u kritiků úspěch. Jan Zbavitel se s tím však nehodlá jen tak smířit.

Brno – Divadelní tvorba po celém světě se snaží být moderní. Mladí režiséři se chtějí odlišit od tradičních hodnot minulosti a tak do léty prověřených klasických děl vdechují kousky avantgardy. Tyto tendence se ukazují i v operách brněnského Janáčkova divadla a jsou hlavním důvodem, proč Jan Zbavitel plánuje založení Spolku na ochranu mrtvých.

Chystáte se založit Spolek na ochranu mrtvých…

Ano doslova a do písmene.

Jaký je jeho hlavní smysl?

Především chceme upozorňovat na nesmyslné inscenace a naše názory publikovat. Najdeme si cestu, jakým způsobem to zveřejníme. Když člověk přijde do divadla, zasloužil by si k autorovi seriózní a hluboký přístup.

Proti čemu tedy chcete bojovat?

Dnes režiséři neznají jednoduché poučky logiky děje, ale staví na svojí fantazii. My to potom máme konzumovat. Samozřejmě že divák, který nezná pravý děj, z toho sice může byt nadšený, ale tím se dostáváme k otázce výchovy.

Můžete to nějak upřesnit?

Tak třeba Janáček napsal operu Z mrtvého domu. To je o gulagu – ruských koncentračních táborech na Sibiři. Jestliže pan režisér Konvičný obleče vězně do fraku a příběh se odehrává v luxusním hotelu, kde je plno prostitutek a podobně, rozumíte, jaký to má smysl? O čem ta opera vypovídá? O tom že se vězni mohli pěkně obléci a měli veškerou možnou zábavu? To bych se nechal na ten gulag zavřít.

A co jste myslel tou výchovou?

Režiséři tomu říkají, že si diváka vychovají. K čemu? Já říkám, že asi musíme změnit učebnice. Děti se dnes učí, že Bedřich Smetana je autor našeho národního obrození. Jeho Prodaná nevěsta se odehrává ve vesničce, ale dnes už to neplatí. Odehrává se v nejrůznějších prostředích, a tímto způsobem jsou postižené prakticky všechny opery. V Brně máme Rusalku, kde nejsou žínky, ale chodí tam kentauři.

V čem vidíte problém?

Bohužel existuje zákon, že když je autor sedmdesát let po smrti, tak si s ním režisér můžete dělat, co chce. Kdyby tuto filosofii měli i dirigenti tak řeknu "pánové ta Má vlast co se hraje s filharmonií – budeme ji inovovat. Všichni si kupte balalajky a zítra to na nich publiku zahrajeme." A toto se dnes normálně z režijního hlediska děje. Dole hraje Mozart a nahoře jezdí traktory. To jsou věci, které jsou neslučitelné. Já tomu říkám schizofrenie. Nefunguje to. Jestliže autor napsal hudbu na určitý text, má být pro každého svaté i po sto padesáti letech.

Kdy bude Spolek na ochranu mrtvých zrealizovaný?

Zatím je to spíš myšlenka v mojí hlavě. Myslím ale, že s tím dlouho otálet nebudeme. Už je hodně hodin po dvanácté a pořád přibývá pochvalných kritik na něco, co není dobré.

Říkáte my, koho tím myslíte?

Všichni, všichni muzikanti a umělci. Chtěl bych do toho zaangažovat i mladé lidi. S profesorem Václavem Věžníkem, dirigentem Ondrejem Lenárdem nebo režisérem Martinem Dubovicem to rádi vysvětlíme. Pochybuji, že by to někdo nechtěl slyšet.

Jste tedy zásadně proti inovacím v opeře?

Pokud autoři chtějí dělat inovace, mají na to právo. Ať ale uvedou na plakát: poetická pohádka na hudbu Antonína Dvořáka, libreto a režisér ten a ten. Nesmí se to ale potom jmenovat Rusalka. Ať se to jmenuje třeba Kentauři. Jsem zvědav, kdo na to půjde, když ti lidé nepůjdou za titulem. Je to jasné zneužívání velkého jména a parazitování na něm.

Budete Spolek na ochranu mrtvých zaštiťovat nějakou institucí?

V žádném případě ho pod žádnou instituci nemůžeme dávat. Nemusela by se s ním ztotožnit a já nechci nikomu diktovat, jakým způsobem se na tyto věci má dívat. Musí to být volba rozumu. Pokud s tím někdo souhlasí, ať se k nám zapíše.

A co v opačném případě?

Když ne, tak řekne, že jsme dědkové, kteří by se podle dnešní mládeže měli vrátit do hrobu.

Doc. Mgr. Jan Zbavitel (nar. 31. července 1942 ve Frenštátu pod Radhoštěm) je především dirigent a pedagog. Po studiu dirigoval v Janáčkově opeře, v roce 1979 působil jako šéfdirigent ve Státním divadle v Ústí nad Labem, odkud se po šesti letech vrátil zpět do Brna. Divadelní sezónu 1991/1992 dirigoval v Národním divadle a Státní opeře v Praze a následující dva roky ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V letech 1994 – 1999 a v roce 2003 byl jmenovaný uměleckým šéfem a dirigentem Janáčkovy opery v Brně. Od roku 2004 byl dva roky uměleckým šéfem a dirigentem divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni a svou dirigentskou kariéru ukončil v roce 2009 opět jako šéfdirigent Janáčkovy opery Brno. Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně nepřetržitě vyučuje od roku 1987.

Gabriela Chlupová