Jak se žije v chráněném bydlení

Ústavní péče není jedinou možností důstojného života pro lidi s mentálním postižením. Její alternativou, která usiluje o co největší začlenění klientů do společnosti, jsou chráněná bydlení.

Je jeden z prvních teplých jarních dnů a do autobusu se hrnou hlučné skupinky dětí ze základní školy. Hned za nimi přistupují dva klienti pracovní terapie v denním stacionáři Effeta pro lidi s mentálním postižením. Za nimi vchází i jejich asistentka Monika Leixnerová, které právě začíná odpolední služba. V tomto složení odjíždí autobus ze zastávky v brněnské Holzově ulici každý den. Asi desetiletý školák s velkou hnědou školní brašnou nejspíš ještě nezná slovo integrace, ale jeho význam beze zbytku naplňuje, když uvolňuje sedadlo jednomu z cestujících. Možná si na dnešní setkání vzpomene, až se za pár let bude učit o postižení zvaném Downův syndrom.

Všichni musí chodit do práce

Do „domečku“, jak o chráněném bydlení svatého Michala mluví jeho obyvatelé, přijíždí autobus chvíli po čtvrté hodině odpoledne. Už v chodbě prostorného domu v Žabovřeskách, který patří brněnské oblastní charitě, se klienti i asistenti vítají. Leixnerová se právě příchozích ptá, co by si dali k svačině a spolu s dalším asistentem Davidem Hubeným jim v kuchyni přání hned plní. Žádný předepsaný jídelníček tu není, a tak si každý bere, na co má chuť. U jídla si všichni vypráví své dnešní zážitky.

Všech osm obyvatel domu pracuje v chráněných dílnách. „Je to i jedna z podmínek, které musí splnit, aby tu mohli bydlet. Asistenti tady totiž dopoledne nejsou,“ vysvětluje Leixnerová. Pozornost po chvíli upoutá asi sedmadvacetiletá Jana, která vzpomíná na koncert Nadace Nova pro lidi s mentálním postižením. Jana nemluví, ale pouze gestikuluje a ostatní se snaží její sdělení přeložit. „Bylo tam hodně lidí. Všichni jste společně tancovali a zpívali. Moc se ti to líbilo a těšíš se, že za rok pojedeš znovu,“ odhaduje Leixnerová a Jana souhlasně přikyvuje.

Po svačině se každý věnuje svým povinnostem a zálibám. Jedna z klientek odjíždí se svou asistentkou do krytého bazénu, rozhodla se totiž, že se naučí plavat. Ti, kteří odpoledne zůstávají doma, si uklízejí pokoje nebo žehlí vyprané prádlo. Další sedí u velkého kuchyňského stolu a začínají plánovat přípravu večeře. „Všední dny jsou tu docela náročné, je potřeba udělat spoustu věcí. Víkendy bývají klidnější. Chodíme na výlety nebo hrajeme hry,“ popisuje Leixnerová a dodává, že klienti se sami rozhodují, jak budou trávit svůj volný čas. Veškeré domácí práce od utírání prachu až po vaření zvládají téměř sami a asistenti působí jen jako rádci a pomocníci.

V chráněném bydlení pomáhají i dobrovolníci

Úklid má v plánu i klientka Jiřina s dobrovolnicí Veronikou Mrtvou. „V chráněném bydlení jsem byla na praxi, líbilo se mi tu, takže jsem tu už zůstala,“ vysvětluje svou motivaci k této práci Mrtvá. Momentálně sem ve svém volném čase a bez nároku na odměnu dochází čtyři asistenti. Další dobrovolníci působí v domě na brněnské Gorkého ulici, kde podobně fungují čtyři byty.   

Ložnice jsou prostorné a útulné, většinou se o společný prostor dělí dva klienti. Jsou tu ale i dva samostatné pokoje. Na stěnách nad postelemi visí plakáty a fotografie oblíbených filmových hrdinů a na poličkách jsou plyšové hračky. Každý tu má také svůj psací stůl a knihovnu. Výzdobě a vybavení pokojů se meze nekladou a jednotlivé místnosti dobře ilustrují zájmy lidí, kteří v nich žijí. „Klienti u nás bydlí dlouhodobě. Někteří z nich jsou tu už od založení chráněného bydlení v roce 2001,“ říká Leixnerová.

Večeře je další ze společně strávených okamžiků a každý den má její přípravu na starosti někdo jiný. U stolu ve velké místnosti, která spojuje kuchyň s obývacím pokojem, se opět schází všichni klienti, asistenti, dobrovolníci, ale i lidé přicházející do chráněného bydlení na návštěvu. Dnes tvoří menu přírodní vepřový řízek s dressingem, opékané brambory posypané sýrem a zeleninová obloha. Kuchaři by své dílo mohli směle porovnávat s nabídkou lepších restaurací.

Po jídle všichni ještě chvíli diskutují. Někteří se pak přesunou na pohovku před televizi, nebo odchází v doprovodu asistentů do koupelny. Okolo desáté hodiny večer už jsou obyvatelé chráněného bydlení ve svých pokojích a chystají se ke spánku. Zítra je totiž čeká další náročný den.   

(Jména klientů byla z důvodu ochrany osobních údajů pozměněna.)

Tereza Cajthamlová