Jak Popelka díky holubům k princovi přišla

Popelka se na vlastní premiéře Pavla Trávníčka nedočkala. Dočkala se ale svých padesáti minut slávy. A hlavně vysokého puberťáka se záplavou zlatých loken. Ta holka má prostě štěstí.

Princ Lukáš se zamiloval do Popelky.Barbora Kučerová

Každý z nás tu pohádku zná. Každý z nás ji miluje. Děti pro nádherné šaty z kouzelného oříšku. Ženy pro Pavla Trávníčka na bílém koni. Pro co muži, to nikdo neví. Asi pro nevinnou Libušku. Co se ale stane s nejoblíbenější národní pohádkou, když si děti odmyslí šaty, ženy Pavla Trávníčka a muži Libuši Šafránkovou?

Mladí ochotníci z Dačic přišli, zahráli a … vdali Popelku. Byla zrzavá. Princ Lukáš byl blondýn. A o padesát centimetrů vyšší než jeho královský otec. Na rozdíl od něj však až doposud ve vztazích ne příliš úspěšný. Ještě zřejmě nepotkal tu pravou. Princové to mají na draka. Matka se rozhodla tuto stresující situaci vzít do svých královských rukou a byla obzvlášť duchapřítomná. To matky bývají. Darovala svému synovi houpacího koně. Projevil se ovšem konflikt pohlaví. Zakrslý otec to totiž viděl jinak. Chytila ho druhá míza a chtěl mít se svou drahou soukromí. Rozhodl se syna oženit. Matka měla smůlu, kůň šel do sklepa.

Za devatero lesy, desatero horami a jedenáctero moři žila, byla Popelka. Nebyla to žádná krasavice. Její sestry byly přitažlivější. A byla to Popelka proletářka. Otec dřevorubec, matka nevlastní, takže původ jí v poker také příliš nehrál. Přesto to byla ona, kdo si ochočil místní holubí letku. Mávání perutí vířilo prach, ptáci kroužili a neznali strach. Oddělili zrna od plev a Popelce už mohli vyhrávat Radeckého marš.

Zprvu to však nevypadalo na žádnou bitvu. Spíš na komedii. Princ se Popelky ani nezeptal na číslo nebo účet na Twitteru. Nemluvě o třídním původu nebo velikosti věna. Když se konečně rozhoupal a pozval ji s potutelným úsměvem na procházku do setmělé zahrady, odbila půlnoc. Falešná princezna věrná ptačím radám zmizela. Než bys řekl holub. Slušně vychovaná dívka má prý dělat nedostupnou. A asi to zabralo. Těch pětadvacet korun za poslední cosmopolitan nebylo vyhozených nazmar.

Příští sobotu se situace opakovala. Královský synek přípravu podcenil. Nenainstaloval na zámek kamery ani nenajal ochranku. Jeden neduživý lokaj mu při opětovném Popelčině útěku moc nepomohl. A to chtěl princ svou vyvolenou představit královským rodičům. Otec tak stále zůstával tím zkušenějším a tím (u)spokojenějším. Další týden už princ raději vsadil všechno na jeden sud lepidla. Popelka samozřejmě i tentokrát zbaběle utekla. Prince však nic neodradilo. Našel na schodišti střevíček a dal se do pátrání po té svědomité dívce, která se nechce nikde toulat po nocích a jistě ví, že spánek prospívá kráse.

Našel ji. Ale až v té poslední chalupě. Investigativní novinář by z něj dobrý nebyl. Hlavní ale je, že z něj byl pěkný ženich. Jistě také oddaný manžel a spravedlivý král. Popelka časem udělá díru do světa, co znamenají divadelní prkna. I se zrzavým přelivem. A na derniéru možná přijde i Pavel Trávníček.

Autor: Barbora Kučerová