Jak jsme natáčeli studentský film aneb Třídenní pařba

Ještě nedávno jsem nechápala, jak můžou v Hollywoodu vyrábět jeden film několik let. Vždyť se natočí pár záběrů a sestříhá se to! Sama jsem se ale přesvědčila, že tak snadné to opravdu není.

Hlavni hrdina Adam s filmovou pritelkyni cislo dve.Foto: Karolina Adamova

Studenti digitálních médií natáčeli během minulého víkendu desetiminutový film. Já jsem se této akce zúčastnila nejenom jako pozorovatel, ale dokonce jsem si sama zahrála jednu z rolí. Už samotné začátky nebyly lehké. Jedna z režisérek dorazila na první sraz nejenom o 15 minut později, ale především s vybitou baterkou u kamery, kterou zapomněla dát doma nabít. Náhradní baterie žádné. Naše natáčení tedy začalo hodinovým čekáním v kavárně na dobití kamery. Alespoň jsme měli čas všechno probrat, více se vzájemně poznat a dát si na povzbuzení nějaký ten alkohol.

Svádivé pohledy v kavárně

První scéna se odehrávala v kavárně na Šilingrově náměstí. Zde měla hlavní postava filmu – Adam – za úkol svádět servírku v podání jedné studentky. Ta mu přinesla kafíčko s medovníkem pokoušejíc se u toho na něj nahodit svůdný pohled. Nic ale nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Herci se každou chvíli před kamerou smáli a pokukovali po ní nenápadnými pohledy v domnění, že si toho nikdo za kamerou nevšimne. Občas se v záběru objevila nějaká ta ruka navíc, servírka přišla moc rychle, nebo byla špatně nasvětlená místnost. Ještě k tomu se ani ne po hodině natáčení opět vybila kamera. Takže další čekání a další vína. Musím ale uznat, že v mírném alkoholickém opojení vypadalo všechno mnohem růžověji. Pohledy Adama a slečny servírky přestaly být nerozhodné a těkavé. K tomu i celá atmosféta začala být mnohem uvolněnější. Žádný stres, jenom zábava.

Ráno v ulicích aneb Budeme přetáčet kavárnu

Druhý natáčecí den jsme se všichni sešli už v devět ráno. Tedy až na hlavního hrdinu, který dorazil z pochopitelných důvodů – spletl si totiž místo srazu, ach ta vínka včera – o půl hodiny později. Popravdě to nebylo vůbec příjemné ráno. Sluníčko sice krásně svítilo, ale alkoholu bylo předešlý den příliš. „Koukala jsem doma na ty včerejší záběry. Některé jsou dost hrozné a budeme je muset celé přetočit,“ oznámila nám kameramanka hned poté, co dorazila. To nikomu z nás radost neudělalo. Přece jenom herci včera vyvíjeli pětihodinovou snahu o vrcholný herecký výkon. „Na záběrech, které jsme dělali jako poslední, sedí v rohu Brozkef,“ dodala kameramanka ukazujíc na jednoho z nás, který ale bohužel kavárnovou scénu hrát vůbec neměl. A to jsme měli na dnešní den v plánu sehrání spousty jiných částí filmu. Natočili jsme tedy i některé z nich, jako třeba chůzi Adama královopolskými ulicemi či postelovou scénu Adama a jedné z jeho dvou filmových přítelkyň.

(Ne)atraktivní dredařka v květinářství

Další objekt svého zájmu měl Adam potkat v květinářství. Podle kameramanky, která obhlížela terén ještě před natáčením, zde měla pracovat atraktivní slečna s dredy, se kterou se počítalo na natočení pár záběrů. Dredařka tu na nás opravdu čekala. S Adamem jsme se ale jednomyslně shodli, že sexy kočka, o kterou by projevil zájem, to opravdu není. Nejenom, že nebyla pěkná, ale dokonce v našem filmu odmítla hrát. K Adamově zděšení ji v roli ochotně zastoupila kolegyně - o nic více atraktivní paní v nejlepších letech. No co si budeme nalhávat, chudák Adam. Alespoň že květina, kterou zde Adam koupil pro svoji druhou filmovou přítelkyni, byla pěkná.

Není nad šalinovou scénu na Svoboďáku

Poslední natáčecí den přišla na řadu konečně moje scéna. Nemohla jsem ani dospat a od rána jsem se soustředila na svoji velkou filmovou premiéru. Hrála jsem, dle scénaře, manažerku vystupující ze šaliny, která se srazí s hlavním hrdinou a vypadnou jí z rukou desky plné důležitých dokumentů. Tedy prázdných papírů v našem podání, které se nám kvůli silnému větru rozletěly po Svoboďáku ještě před natáčením. Posilněná vínem jsem čekala, až přijde moje chvíle slávy. Ta za pár momentů skutečně nastala. Přijíždí šalina, já do ní rychle nastupuju, otáčím se a chystám se vyjít ze dveří. Začínám se ale při pohledu na kameru hrozně smát, takže všechno špatně a znovu. Na podruhé už se mi podaří udržet trochu vážnější výraz a výstup ze šaliny je prohlášen za zdánlivě zdařilý. Mírně komické na celé situaci bylo pouze to, že nejenom, že jsem vystupovala na této zastávce sama, ale nikdo ani nenastupoval, ani nestál v mém nejbližším okolí. Bylo tedy trochu zarážející srazit se s jedinou osobou široko daleko. Ale scénář je scénář a tomu se neodmlouvá. Tak tedy posbírání dokumentů, pár rádoby letmých úsměvů a výměna telefonního čísla. Moje herecká premiéra je tímto u konce a můžeme jít točit dál. Akorát… se zrovna vybíjí kamera, takže opět další nabíjení a jak jinak, vínko. Nutno podotknout, že celý víkend byl opravdu náročný, a to jak pro režiséry a kameramany v jedné osobě, tak i pro herce. A především pro játra všech zúčastněných.  

Karolína Adamová