Jak jsem se, já hlupák, těšila do školy

Konečně je to tady! Chvíle, na kterou jako vysokoškolačka netrpělivě čekám už nějaký týden. Chvíle, na kterou se těším jako dítě na okamžik, kdy prodavačka v samoobsluze přestane dávat pozor a ono si odnese vysněnou žvýkačku.

Škola volá, jen nezapomenout aktovku a svacinu.Pavla Janousková

Začíná další semestr, začíná škola!

Opět bude mít každý můj den smysl, budu muset číst, psát, dělat spoustu úkolů. Skončí nesmyslné vysedávání u seriálů, které jsou sice báječné, ale mají na mě špatný vliv. Například od zhlédnutí Heroes se neustále pozoruji a snažím se odhalit, která speciální vlastnost byla dána do vínku mně. Když mám horečku, většinou se ve spánku snažím vymyslet plán, jak se dostat z vězení. A to, že se od prvního dílu Big Bang Theory domnívám, že jsem génius, ani nezmiňuji. Jak říkám, nejvyšší čas nastoupit do tvrdého režimu vysoké školy.

V pondělí tedy kráčím s velkým úsměvem do mé nejoblíbenější budovy. Dnes mám tři předměty, takže skoro narváno. Pozdravím přátele, někteří i odpovídají, ale už poslouchám své učitele. Tváří se vstřícně, avšak slova, která se jim linou z úst, tančí ďábelský valčík.

Četba!

Rešerše!

Články!

Prezentace!

Anglicky, samozřejmě!

Bože!

Nevím, jestli to bylo šokem z haldy nových úkolů, ale když jsem se doplácala domů, začalo být mi ouvej. Všechno šlo učebnicově. Rýmička, kašílek, hlavička, krček a má nejmilejší – teplůtka. Sotva jsem se domotala do postele. Být chlap, zaručeně umírám! Po dnu v horečkách a útěcích z vězení jsem se nakonec rozhodla, že u maminky mi bude nejlépe. Nasedla jsem na vlak a hurá někam, kde okolo mě budou všichni skákat. Někam, kde se hrníčky plní teplým čajem na podívání, kde se nemusí loupat pomeranče a teplá večeře neznamená Štědrý den. A už stojím před našimi dveřmi. Maminka otvírá! Chroptím, vztahuji ruce, mít o trochu křivější hnáty, možná si mě splete s Polednicí. Ale nevadí, zvládla jsem to. Není lepší pocit, než se schoulit do vlastní postele. A co na tom, že jsem se tolik těšila do školy. Doma je mi beztak nejlépe.

Dana Kopecká