Internet mění vztahy mezi učiteli a studenty

Svět internetu a sociálních sítí objevili i vysokoškolští učitelé. Mají vlastní blogy a komunikují online. Jak to ovlivňuje jejich studenty?  

Na Facebook muže kdokoliv libovolni pridávat fotografie, napríklad vaši známí a prátelé a oznacovat vás na nich. Jindy váženého profesora (Josef Krob) tak všichni uvidí na veselých fotografiích z vánocní besídky. Foto: Radomír Onheiser

Brno – Někteří vysokoškolští učitelé jsou kyberprostorově aktivnější než většina jejich kolegů. Píší blogy, účastní se internetových diskusí, jsou zaregistrováni na sociálních sítích a nebojí se na internetu prozradit informace ze svého soukromého života. Jak to mění vztahy mezi učitely a studenty? Může to ovlivnit i výuku?

„Je sympatické, když o sobě učitelé píší na blozích, nebo jinak na internetu dávají vědět, co zrovna dělají. Člověk má dobrý pocit, když zjistí, že jsou to taky jenom lidé – například když se dozví, že mají doma ucpaný záchod,“ říká Jana Plháková, studentka filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Podle ní si člověk svých učitelů váží tím více, čím více je v soukromí zná. „Samozřejmě se pak při zkouškách i více snažím,“ říká.

„Často je to rychlejší než přes mail,“ popisuje Roman Vido, sociolog a učitel na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, výhody komunikace se studenty přes sociální síť Facebook. „Už jsem tam několikrát konzultoval diplomovou práci, doporučoval účast ve studentské soutěži nebo objasňoval požadavky na esej,“ říká. Josef Krob, děkan a vyučující Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity, má podobnou zkušenost. Také jemu občas studenti napíší online zprávu týkající se školy.

Být online však může mít pro vyučující i své nevýhody. Jejich pracovní doba a doba na odpočinek se může stírat, v případě, že je studenti zahlcují online zprávami. Zatím to ale většina studentů nedělá. „Školní věci radši řeším ve škole. Nemám ráda míchání pracovních a soukromých záležitostí, proto bych to využila jen, pokud by se jednalo o neodkladnou záležitost,“ vysvětluje Plháková, jež má v seznamu přátel na Facebooku svého profesora.

Krob i Vido se svými studenty hovoří jako se sobě rovnými, v reálném životě i na internetu. Na Facebooku se s nimi snaží komunikovat také tak, ale určité rozdělení rolí dodržují. „Úplně roli učitele neodkládám. Obecně ale beru prostor Facebooku jako neškolní a tedy neformálnější,“ říká Vido.

Stejně jako se studenti dozvídají na internetu mnoho informací o svých vyučujících, dozvídají se také učitelé informace o svých studentech. „Někdy mě trochu překvapí, co se o studentech dozvím. Ale vzápětí mi dojde, že je to normální,“ říká Krob. Zpětně to pak ovlivňuje jeho práci. „Učím se z toho,“ vysvětluje. „Je mi jasné, že studenti jsou jen lidé. Když se dozvím, že mají kocovinu, že by nejraději někoho nakopali do zadku, chtěli by na léto zhubnout do plavek nebo milují sex po ránu, maximálně se jen pousměju,“ popisuje Vido, jak reaguje na různé informace, které se na internetu o svých studentech dovídá. „Povzbuzuje to pak ještě více můj lidský přístup ke škole a ke studentům,“ dodává.

Ale Krob a Vido jsou mezi ostatními učiteli spíše výjimkami. Většina vyučujících není na internetu tolik

vidět a ani tolik nevyužívá jeho vymožeností. Podle Vida by jednou z příčin jeho působení na internetu mohla být jistá porce exhibicionismu. Vido má svůj vlastní účet na Facebooku a blog na stránkách Respektu.

„Každý učitel je trochu exhibicionista,“ říká také Krob. Dalšími motivy pro trávení času na internetu jsou u Kroba snaha udržet si přehled, určitá forma relaxace a záliba v různých softwarech.  Krob má vlastní blog, účet na Facebooku a pravidelně pomocí aplikace Twitter prozrazuje, co zrovna dělá. Všichni, kdo navštěvují jeho stránky se tak mohou dozvědět, že se chystá na jednání s ministrem školství, že se těší na košt pálenky nebo že mu v zahradě zrovna kvetou stromy.

„Ale svá trápení neinzeruji,“ upozorňuje Krob. Stejně tak je nelíčí na internetu ani Vido. „Snažím se udržovat hranici mezi tím, co je ještě v pořádku, a co už je příliš osobní. Přesto je to někdy balancování na hraně,“ vysvětluje Vido. Při zveřejňování informací se také snaží myslet na bezpečné chování na internetu a možnost zneužití informací. Dochází u něj v tomto ohledu i k vývoji názoru. „To, co jsem dal online dříve, už bych tam později nedal,“ dodává.

Vido ani Krob si nemyslí, že se internet jednou stane náhražkou lidského kontaktu. Vido se domnívá, že internet může lidský kontakt dokonce obohatit nebo rozvíjet. „Například domluva na akcích s lidmi, s nimiž normálně nebýváte v kontaktu. Nebo seznámení se s novými lidmi, s nimiž se pak setkáte i naživo,“ popisuje možnosti internetu a sociálních sítí Vido.

Jana Beničáková   

Anketa: Jak moc jste na internetu aktivní?

Respondenti odpovídali na otázku, zda mají vlastní internetové stránky, blog,  ICQ nebo Skype, zda diskutují na internetových diskusních fórech a zda jsou zaregistrováni na Facebooku či jiné sociální síti. Měli se také zamyslet nad možnými výhodami těchto stránek a aplikací ve své práci učitele či ve vztahu a komunikaci s jejich studenty.

Mnoho učitelů se odmítlo ankety zúčastnit se slovy: „Mně radši nezpovídejte, já internetu vůbec nerozumím“, „Informační systém mé školy je příliš složitý, nějak to zjednodušte“ nebo dokonce „Internet nenávidím“. Našlo se ale několik vyučujících, kterým slovo internet nenahnnalo strach a nebáli se ankety zúčastnit.

Mgr. Bc. Adam Ptašnik, Ph.D., vyučující Právní informatiky na Právnické fakultě Masarykovy univerzity

Vytvořil jsem si profil na Facebooku, ale jsem tam spíše pasivním uživatelem. Mám taky své internetové stránky, ale ty slouží jen k profesním účelům. Na další aplikace nemám čas. Se studenty se podle mě dá dostatečně dobře komunikovat přes Informační systém školy (ten umožňuje zasílání e-mailů a tématickou diskusi k předmětům, pozn. autorky). Diskusní fóra netýkající se školy sleduji jen výjimečně. Studenty neposuzuji podle toho, jak se prezentují na těchto diskusích. I když, jednou slečna v pátém ročníku na diskusním fóru přišla s dotazem, jakým způsobem si má prodloužit studium. O takové studentce si pak člověk přeci jen udělá obrázek.   

Doc. Ing. Ladislav Štěpánek, CSc., vedoucí odboru Pozemní stavby a vyučující na Ústavu pozemního

stavitelství na Stavební fakultě Vysokého učení technického

Nemám na takové věci čas. Zúčastňoval bych se nanejvýš internetových diskusí o stavebnictví nebo těch, které se týkají fakulty a mých pracovních povinností. O těch dalších internetových vymoženostech slyším poprvé. Dokonce jsem ještě od žádného kolegy na fakultě neslyšel, že by něco podobného používal a spatřoval v tom výhody. S počítačem a internetem jinak samozřejmě pracuji. Ale na vyřizování věcí se studenty mi stačí e-mailová pošta, nebo osobní setkání.

Doc. PhDr. Věra Linhartová, CSc., vyučující Komunikace a dějin medicíny na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity

Internet využívám jako encyklopedii. Vyhledávám si informace, čtu denní tisk. Na ostatní záležitosti internetu už nemám čas. Pro komunikaci se studenty mi bohatě vystačí e-mail. A i ten zabírá tak třetinu mé pracovní doby. Celkově mám raději osobní kontakt, popřípadě domluvu přes telefon. Poznám tak, jaký vztah má student k tomu předmětu, jeho citové zaujetí – díky tónu hlasu a řeči těla. Sociální styk prostřednictvím internetu bych brala pouze jako doplňující. Lidé se podle mě pomalu neumějí potkat. Místo, aby se setkali, píší si na internetu. Pro ty, kdo se nemohou setkat naživo, je ale internetový kontakt ohromný.

Doc. Mgr. Emil Skoták, dirigent, zástupce vedoucího katedry Kompozice a dirigování a vyučující na Janáčkově akademii múzických umění

Na internetu jsem denně. Ale tyhle aplikace nepotřebuji a nelákají mě. Maily jsou pro komunikaci se studenty dostatečné. Domlouvám se s nimi také přes SMS a mobil. Výjimečně pak komunikuji se studenty přes Skype. 

Mgr. Radka Miltová, Ph.D., fotodokumentátorka a vyučující Grafické techniky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity

Facebook nepoužívám. Je to příliš otevřené, příliš osobní. Člověk nemá kontrolu nad tím, co na Facebooku dělají jeho přátelé. Používám Skype, ale studenty v seznamu nemám. Jsem spíše pro osobní kontakt nebo používám e-mail. Sociální sítě jsou podle mě pro učitele spíše nevýhodou, mohou tak být zbytečně zahlcováni dotazy studentů.  

Jana Beničáková