Hrdinská aura – zbraň cyklistů proti podezření z dopingu

Cyklistika. Sport inspirujících výkonů, velkých osobností, ale i velkých lží. Dopingové aféry poznamenaly cyklistiku jako žádný jiný sport a vzbuzují v odborné i laické veřejnosti značnou nedůvěru. V atmosféře neustálého podezření samozřejmě není snadné žít. Cyklisté a jejich týmy se s tím vypořádávají různými způsoby, nejúčinnějším a časem prověřeným je budování kultu hrdiny.

Historie cyklistiky je především kvůli aférám s krevním dopingem a erythropoietinem (EPO) silně spjatá s užíváním zakázaných látek. V poslední době se ale říká, že díky biologickým pasům a pravidelnému, přísnému testování už není možné beztrestně dopovat. Kdo podvádí, toho dříve nebo později chytí. Prohlašují to cyklisté, určitá část médií, někteří fanoušci. Ostatní včetně mě ale zůstávají skeptičtí. Je těžké uvěřit v čistou cyklistiku po všech těch skandálech a lžích. Tolik slavných vítězů, šampionů se v mžiku proměnilo v podvodníky. A všichni do jednoho tvrdili, že jsou čistí. Nedůvěra je rozhodně opodstatněná.

Náhlý a nečekaný úspěch vždy vyvolává otázky. Chris Froome byl až do roku 2011 zcela neznámým jezdcem, v loňském ročníku neslavnějšího cyklistického závodu Tour de France ale suverénně zvítězil a stal se fenoménem. To je přinejmenším trochu neobvyklé. Jeho tým Sky se ale s velkým tlakem dokázal popasovat. Krušné sportovní začátky v Kenyi, boj s parazitickou nemocí bilharzií, ale i protidopingové postoje a morální zásady, to vše využili do krajnosti a vytvořili kolem Frooma hrdinskou auru. Pod ochranná křídla ho vzal i britský tisk. Nejenže opakoval historky přicházející z tábora Sky, přispěchal i s vlastními propagandou zavánějícími titulky, třeba Daily Mail napsal „Může Froome zachránit Le Tour? Obhajující šampión musí porazit podvodníka (drug cheat) Alberta Contadora v zájmu důvěryhodnosti cyklistiky.“

Tento rok dokonce vyšla životopisná kniha Chrise Frooma, The Climb (Výstup). Přitom většina cyklistů se biografie nedočká za celý svůj život. Její autor, novinář David Walsh, zjevně Frooma považuje za výjimečnou osobnost. Účel knihy je nicméně zcela jasný – přiživit kult hrdiny. Jednou z rádoby autentických výňatků ze života hrdiny je příběh o plátěných teniskách. Trenér týmu Sky Shane Sutton vypráví, jak si v Kenyi při místním cyklistickém závodě poprvé všiml Frooma. Zaujal ho, jak jinak, na první pohled, a to proto, že místo řádného obutí měl na sobě jen jakési plátěné tenisky. A v plátěných teniskách všechny porazil! Bohužel vzápětí vychází najevo, že to je celkem hloupý výmysl. Na fotce ze zmiňovaného závodu šlape Froome do pedálů v klasických cyklistických tretrách.

Takový nesmysl je samozřejmě spíš k zasmání, neznamená, že Froome podvádí a rozhodně nedokazuje nic, co se týče dopingu. Nicméně podobných drobných omylů, opomenutí důležitých souvislostí a vyhýbání se zásadním otázkám jsou vyjádření lidí okolo Frooma plná. A takové, i když drobné a zdánlivě neškodné lži, na důvěryhodnosti rozhodně nepřidávají. Zvláště u týmu, který sebe a svého lídra prezentuje jako průkopníky čisté a transparentní cyklistiky. Jestli mě něco vytáčí víc než lži a podvádění, tak je to pokrytectví.

Při sledování vývoje Froomovy legendy si navíc nelze nevzpomenout na jiného kultovního cyklistu neuvěřitelných výkonů. Hrdinská aura vytvářená jím samým, jeho týmem i médii udržela mýtus Lance Armstronga při životě celých devatenáct let. A kult hrdiny Frooma a způsob, jakým byl vytvořen má nepopiratelně s tím Armstrongovým některé společné znaky. Podobně jako Froomův trenér Sutton neváhá přispěchat s novými historkami potvrzující výjimečnost svého svěřence, Armstrongův trenér Chris Carmichael přišel s Lancovou neobvykle dlouhou stehenní kostí, která ho zvýhodňuje při jízdě a dalšími hloupostmi, které opakoval tak dlouho, až jim všichni uvěřili. Oba cyklisté překonali vážnou nemoc – bilharzia a rakovina – kterou se neostýchali důkladně rozmáznout v médiích. A zatímco Frooma jako hrdinu vykreslila autobiografie The Climb, Armstronga portrét s názvem The Long Ride (Dlouhá jízda).

Možná je to podobnost zcela náhodná. Možná je Froome opravdu čistým závodníkem nové éry cyklistiky. Vlastně bych byla ráda. Navzdory tomu, že se mi nelíbí Froomovo strojové pojetí závodění, příšerný jezdecký styl a to, jak neodtrhne oči od Wattového displeje na kole, musím uznat, že je cyklistice naprosto oddaný a vždy jede na vítězství. Právě odhodlání cyklistů a jejich neuvěřitelná síla vůle mě utvrzuje v přesvědčení, že není potřeba vytvářet směšné historky, sepisovat knihy a vychvalovat v médiích, aby vyniklo jejich hrdinství. Cyklisté jsou schopní neuvěřitelných věcí, a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Když vidím, jak si při pádu zlomí nohu a ujedou dalších deset kilometrů, než to vzdají, když vidím absolutní vyčerpání domestiků pomáhajících svým lídrům k vítězství, inspiruje mě to. Nepotřebuju číst o plátěných teniskách.

Na podzim přestoupil do týmu Sky mladý český cyklista Leopold König. Sice se stane superdomestikem Chrise Frooma, ale v kvalitě týmu si nepochybně polepšil. Může tam vyrůst v cyklistickou hvězdu. Jen doufám, že se za pár měsíců nedočtu o krušných začátcích a hrdinských činech Leopolda Königa. O tom, jak odhodlaně překonal překážky, které mu nemilosrdný osud stavěl do cesty. Jak kdesi na severní Moravě, divoké a nebezpečné, ve strašlivých podmínkách trénoval tvrdě a odhodlaně, dokud to díky své píli a talentu nedotáhnul až do samotného nebe. 

 Klára Čápová

Klára Čápová

 Článek čtěte také na munimedia.cz