Hosteska, nejpodstatnější element veletrhu

Člověk nemusí mít zrovna míry modelek, a přesto se týden může cítit podobně jako ony. Brigáda hostesky patří k nejoblíbenějším jak u dívek, tak u návštěvníků veletrhu, kteří mají na co koukat.

Není podmínkou mít devadesát – šedesát – devadesát, natož víc, jak sto sedmdesát na výšku, aby se člověk vžil do role obletované krásky. Kolem nálepky hosteska se vznáší sladká napudrovaná aura, jež značí, že půjde o něco rozkošného. A za ni se může schovat i celkem obyčejná dívka, která běžně nestráví hodiny žehlením či kulmováním předlouhých vlasů. Stačí dobrá známost, nebo nouze o krasavice, které v pracovních dnech sedí v lavicích střední školy. Pak berou agentury na velký veletrh kdejakou vysokoškolačku. Nevím, co by si vystavovatelé počali, kdyby Brno nebylo plné studentek. Právě díky spoustě brigády chtivých děvčat se mohou uskutečňovat veletrhy v tak velké míře.

Brigáda hostesky patří jednoznačně mezi nejlukrativnější. Abnormálně vysoký plat, jehož týdenní výše odpovídá půl měsíci za kasou v supermarketu, koketně pomrkává po studujících, tedy jinak nevýdělečných kráskách. Není nutné vázat se pracovní smlouvou, stačí svobodná dohoda o výkonu práce. Navíc se peníze často rozdávají přímo na ruku v posledním dnu brigády. Sice se dívka musí připravit na otlačené bolavé nohy, které se ozývají po dni prostátém na vysokých jehlách, zato ji čeká maximálně týdenní zápřah, protože delší veletrhy nebývají. Rozhodně tedy převažují pozitiva. Navíc každou dívku potěší, že se na ní nahlíží jako na křehkou ozdobu a přiznejme si – pocit při zkrášlování a nošení šatů a podpatků místo ulítaného školního dne bolest nohou bohatě vykoupí.

Ovšem není hosteska jako hosteska. Některá děvčata slouží spíš jako dodatkové obchodní manažerky či administrátorky, jiná jako servírky, a další jsou zkrátka jenom na koukání. Tady už je potřeba zaostřit hledáček, kolik že ta dívka vlastně měří, nedej bože váží, a jestli ji vystavit či ne.

Opravdové krasavice, které jsou krasavicemi i v civilu, budí na veletrhu ještě větší pozornost, než ty ostatní. Taková dívka se obvykle po výstavišti producíruje ve firemním spodním prádle a svůdně rozdává letáčky. Případně smyslně postává u stánku a někdo po ní třeba maluje firemní loga. Pak je umývá, a pak zase maluje, dokud nevzbudí co nejvíc pozornosti a nepřiblíží se šestá, vysněná hodina většiny personálu. Hosteska – sekretářka si zase může libovat, že má její den smysluplnou náplň. Například přepočítávání účtenek nebo vaření kávy a mytí šálků.

I obyčejnější hosteska si vyslouží plno poklon. Když je na stánku sama se svými vystavovateli, znovu se kolem ní zjevuje ona aura, mnohdy silnější, než síla její krásy. Pak tu jsou spousty ostatních mužů, ať už konkurenčních obchodních zástupců či podivínů s velkými taškami, kteří na veletrh chodí především sbírat propisky a bonbony. Kdyby měla taková hosteska spočítat, kolikrát v životě na ni někdo mrkne a znásobila to stovkou, možná by došla k počtu obdivných pohledů, kterých se jí dostane za jeden veletrh.

Stejně jako hostesky, bez kterých by veletrh postrádal smysl, má i brněnské výstaviště svou unikátní atmosféru. Brány obřího komplexu vyhraňují prostor, ve kterém platí jiná pravidla. Obyčejné dívky tam jsou krásné, ví to a chovají se tak. V mužích se probouzí hormony a mrkají, div si nepřivodí chronický tik. Všechno je to ale jenom hra na dokonalost, která se rozplyne za branami, než by hosteska s ulomeným podpatkem řekla švec.

Veronika Faltová