Horor! Horor! aneb Strach má mnoho podob

Tísnivý pocit, úzkost? Děs. Zoufalství. Slova, jejichž význam může vyvolat závrať, způsobit husí kůži nebo zůstat dočista nenaplněn. V divadelním představení Horor! Horor! však nabírají zcela nový rozměr. 

Divadelní nadšence čekal minulou neděli v brněnském studiu Marta večer plný nepředvídatelně děsivých i překvapivě komických situací. Studenti a absolventi Janáčkovy akademie múzických umění si pod taktovkou Barbary Herz pro své hosty připravili nevšední program – inscenaci Horor! Horor! na motivy světoznámého Stokerova Draculy. Večer se nesl tematicky ve strašidelném duchu, a protože se jednalo o výrazně autorskou předělávku, scéna divadla tomu odpovídala. Po stěnách visely párky a klobásy, na stole leželo neupečené kuře se svíčkou, symbolizující narozeninový dort. Korunu všemu nasadila hlavní představitelka hry, která po představení trůnila na stole u šatny jako pouhá rekvizita. Škoda jen, že diváci nepřišli v maskách. Dokonalému dojmu by pak už nic nebránilo. 

Když Bram Stoker vytvořil svého Draculu, jistojistě by ho nenapadlo, že bude středem pozornosti tolika umělců a dočká se několika nových zpracování. I takových, které mají s jeho klasickým dílem společného jen velmi málo. V adaptaci od Barbary Herz studenti JAMU předvedli na jevišti útulného divadla neopakovatelné číslo. Než lpění na obvyklém příběhu je však kladen důraz na úplně jiné hodnoty. Představení chybí dějová narace, dialogy působí náhodně a hlavní role je věnována představivosti diváka, který tak může být živou součástí hry. Scéna pak funguje pouze jako kulisa k tomu, co se v lidské mysli odehrává.

To, co však nikdo nečekal, byla improvizace hlavních postav přímo na pódiu uprostřed rozehrané hry. Ti, kdož byli na podobném experimentálním divadle poprvé, nejdříve nechápavě hleděli na své spolusedící v publiku. Improvizovaná část trvala pouze několik minut, herci však stihli probrat témata od štěstí, až po své zážitky z ložnice. Jako lusknutím prstů se pak vrátili ke scénáři a pokračovali ve hraní.

Hlavní aktérkou Draculy od Barbary Herz je nevyrovnaná, místy příliš impulsivní dívka Mína, která bezmezně obdivuje svého manžela Jonathana. Kvůli své posedlosti Jonathanem navštěvuje žena psychiatra – doktora Sewarda. Celé představení se tak točí kolem dialogu Míny a  Sewarda. Doktor její opojnou osobností natolik okouzlen, že nezvládá udržovat bezpečný odstup. Mína je však uvězněna ve spárech svých děsivých snů, takže jeho náklonnosti nevěnuje pramalou pozornost.

V Míniných snech se střídá její bledá sestra Lucy se zvrhlým Van Helsingem, který patří do úplně jiné hry. Zvláštní postavou je Jonathan, který se objevuje na samotném začátku a k nastalé situaci se vždy dokáže přesně vyjádřit. „Nemám rád bledé lidi, připomínají mi zředěný čaj.“ Kdo je vlastně Jonathan? Mínin manžel či samotný Dracula? Jestli zůstal hon na štěstí naplněn, nebo ne, to už posoudí divák. Barbara Herz nechala prostor pro vlastní interpretaci.

Autorka: Eliška Čermáková

Více studentských článků naleznete ZDE.