Holubí letka aneb novinářem pro chlebíček

Tiskovka. Na prezenční listinu se podepisují novináři a přidávají název média, které je vyslalo. Příchozími jsou také takzvaní nezávislí novináři, pro které se stal středem světa stůl s občerstvením.

Velmi dobře je znají pořadatelé vernisáží a tiskových konferencí, skuteční redaktoři se jim smějí. Původně holubí, nebo správněji Holubova letka už nejspíš neexistuje, jejich odkaz však v některých lidech stále žije.

Bude tomu dvacet let, co se skupinka zasloužilých novinářů shlukla kolem jistého Miroslava Holuba v Praze. Redaktor zaniklého časopisu Zemědělec pokračoval i po revoluci alespoň částečně ve své novinářské profesi - obcházení tiskovek. A protože pořadatelé připraví pro hosty téměř vždy něco na zub, následovali jej i další, pro něž znamenají rauty a stoly s chlebíčky povyražení, možnost se dobře a zdarma najíst.

Holubi se rychle rozlétli i do dalších měst, kde se pravidelně pořádá tento typ kulturních akcí. Jsou docela snadno rozpoznatelní. Už před začátkem akce se plouží okolo stolu s občerstvením. Ti odvážnější dokonce přechází do útoku a ukořisťují největší koláč. Na stůl pak vykládají archaické vybavení, tedy páskové rekordéry, které pamatují doby nejhlubšího analogového temna.

Jsou tam, kde se rozdávají dárkové předměty, z tiskovek odchází s několika taškami propagačních materiálů. Co nestačí sníst, odnáší si po kapsách. Nejoblíbenější jsou u chlebíčkářů tiskového konference nemocnic. Zatímco lékaři představují převratné způsoby léčby rakoviny nebo dětské obrny, holubovci se cpou řízky a precizně naaranžovanými dezerty.

Jdou na to i fikaně, maskují se. Mohou vypadat jako postarší pár ve společenských šatech. Dvojice na první pohled diskutuje o kvalitách nově otevřené univerzitní budovy. Když ale člověk přistoupí blíž, zjistí, že debata se týká nabídky místního teplého bufetu. Na rozdíl od novinářů zůstávají dlouho po skončení konference. Čas je netlačí.

Mám malou radu pro všechny, které zláká kouzlo barevných jednohubek, tvarohových koláčků a sýrových táců. Než si nastrkáte jídlo do kapes, alespoň se rozhlédněte, že se nikdo nedívá. Být v tomhle klubu se totiž nevyplácí.

Lenka Bernátová

Autor: Stisk Studentský deník | neděle 15.11.2009 17:38 | karma článku: 25,19 | přečteno: 6135x