Hodná, nebo blbá?

Babička mě od dětství vedla k tomu, že slabším je třeba pomáhat. Každý měsíc k nám chodila sousedka, protože neměla ani na chleba. Babička jí vždy dala stovku, i když věděla, že ji nikdy nedostane zpět.

Vyrůstala jsem v domnění, že by si lidé měli pomáhat. O to větší šok mě čekal, když jsem dorazila poprvé do Brna. Hned na nádraží seděl bezdomovec bez nohy s čepicí nastavenou před sebou. Proč mu ostatní nepomůžou? Vždyť kolem něj chodí dámy v botách na podpatku a elegantních kožíšcích, pánové v drahých oblecích a další lidi, kteří na tom jsou očividně dobře.

Bylo mi z toho smutno. Ne že bych byla tak naivní vesničanka. Ale to, že špinavých lidí bez domova a životních cílů je tolik už na nádraží, mě rozhodně nepotěšilo.

Vždy, když mě někdo na nádraží poprosil o deset korun, protože nemá na lístek, neváhala jsem. Někdo by možná řekl, že jsem hloupá a že mám peněz nazbyt. Ale vždy jsem si představovala, že bych se do podobné situace mohla dostat i já sama a potom bych byla vděčná za jakoukoli pomoc. Na ostatní lidi, kterým bylo líto dát někomu v nouzi třeba jen pět korun, jsem se dívala s opovržením. Až do minulého týdne.

Tehdy jsem zažila něco, po čem jsem změnila názor. V obchodě jsem potkala ženu, která mě před třemi měsíci se slzami v očích přesvědčovala, že je těhotná a má hlad. Teď si však spokojeně vybírala jarní bundu. To přece nemůže být ona! Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že patrně vůbec těhotná nebyla a neměla ani hlad. Možná měla jen chuť. Chuť přijít snadno k penězům.

Poslední kapkou pro mou dobrou duši byl opilý muž, který se na mě svalil ve snaze vymámit papírek na zabalení cigarety. Byla jsem v takovém šoku, že ani nevím, jestli na mě spadl, nebo mě napadl.

Ne že bych teď nikomu nepomohla. Rozdávám ale daleko míň než první měsíce v Brně. Rozhodně už všechny bezdomovce nemám zařazené v jedné krabičce s nápisem chudáci, kterým je třeba pomoct. Ani neodsuzuji lidi, kteří kolem takového člověka projdou s pohledem upřeným vpřed, aby se na něj nemuseli podívat. Stále jsem hodná. Ale myslím, že jsem přestala být blbá.

Autor: Martina Tomková

Další články najdete na: http://www.munimedia.cz/kurz/stisk/.