Havla v Brně nepotřebujeme

Minulý týden skončila anketa, v níž měli Brňané rozhodnout, zda jedna z ulic jihomoravské metropole ponese jméno po dnes už vpravdě mytologické postavě – Václavu Havlovi. Obyvatelé Brna v ní odmítli oba předkládané návrhy. Zastupitelé ale rozhodli, že to zkusí znovu, a kdyby to náhodou nevyšlo, tak ji nejspíše nechají přejmenovat nezávisle na názoru plebejců.

Prvnímu českému prezidentovi neupírám jeho významné postavení v českých dějinách, nicméně aura spasitele, kterou šíří sdělovací prostředky, mě děsí. Tak, jako se za minulého režimu nesmělo sahat na generální tajemníky KSČ, neodpouští se v dnešním demokratickém režimu kritické názory na ctnostné mírotvorce. Zvláštní skupina vyznavačů pravdy a lásky je připravena roztrhat každého, kdo sundá pouta politické korektnosti. Mezi čelními představiteli tohoto proudu bychom našli i signatáře Anticharty. Tito lidé nás dnes přesvědčují o tom, co je správné a „bezvěrce“ považují za zrůdné antidemokraty. To jsou paradoxy.

O Václavu Havlovi se dočteme mnohé, ale zmínky o jeho stinné minulosti v českých novinách hledám marně. Údajně zapřisáhlého antikomunistu zvolili členové KSČ na post prezidenta a půl roku po sametové „revoluci“ bez problémů jmenoval vládu s komunistickými kádry. Člověk, který dokázal bombardování škol spojit s ideou humanity a na jehož zásahy dnes trpce vzpomínají ve Slušovicích. Osobu Havla nechci tímto ostrakizovat a už vůbec ne kopat do mrtvol, jenže někdy je potřeba zatlačit na druhou stranu vrat a bojovat proti černobílému vidění světa. Názory ve společnosti už však nejsou tak radikálně spřízněné jako dřív. Důkazem budiž brněnská anketa, v níž šestapadesát procent zúčastněných odmítlo jak Havlovu ulici v Jižním centru, tak uličku u divadla Husa na provázku.

Jak je ale v současných demokraciích obvyklé, pokud si lid vybere z pohledu elit špatně, musí přece dostat druhou šanci. A tak připravují radní další anketu, která prý nebude zmanipulovaná. Je mi jasné, že pokud by občané návrh podpořili, žádné další hlasování by nebylo a pan Onderka by se svými kamarády velmi rád přestřihl pásku u nové ulice zasvěcené bájnému hrdinovi. A všichni by mohli sborově zatleskat.

I kdyby to ale nevyšlo napodruhé, stále existuje šance pro politiky udělat si to po svém. Hlas lidu je v této záležitosti pouze poradním a zastupitelé brněnské metropole se svými prohavlovskými názory netají. Na jednání tak mohou schválit změnu jména ulice navzdory názorům občanů. Pravda a láska pak definitivně zvítězí nad demokracií.

Martin Vojáček

Více názorových článků najdete zde