Hašek znovu na Hrad? Díky, už ne

Vrátil se a pomohl Pardubicím získat pátý mistrovský titul. Návrat Dominika Haška na extraligový led je jako z pohádky. Bude pohádka pokračovat v podobě reprezentace?

Když vedení pardubického klubu oznámilo, že pro sezónu 2009/2010 počítá s Dominikem Haškem na post brankářské jedničky, fanoušci ostatních extraligových týmů se jen tiše pochechtávali. Možná se k nim také přidávali samotní hráči nebo jejich nadřízení. Ať už to bylo jakkoliv, nyní musí před pardubickým gólmanem smeknout. Česká hokejová legenda ve čtyřiceti pěti letech všem dokázala, že stále umí chytat a svůj um korunovala extraligovým titulem. Znovu se tak rozvířila debata ohledně Haškova návratu do reprezentace. Ráda bych se do této debaty zapojila a řekla: „Dominiku, prosím, už ne.“

Abych uvedla věci na pravou míru. Nesnažím se zpochybňovat Haškovo hokejové umění. To bych si ani nedovolila. Pokládám ho za jednu z největších osobností českého hokeje vůbec, ale podle mého názoru již do reprezentačního týmu nepatří.

Mám k tomu několik důvodů. Jako první bych uvedla, že titul nevyhrává jeden hráč, ale celý tým. Pardubice daly dohromady komplexní mužstvo. Pevná obrana, silný útok a samozřejmě dobrý brankář. Myslím si však, že Hašek nepředváděl takové výkony, kterými by si vysloužil pozvánku do reprezentace. Netvrdím ovšem, že jeho výkony byly špatné. Poukazuji na to, že měl před sebou dobře fungující a hlavně sehraný tým. V národním mužstvu je situace poněkud jiná. Hráči se scházejí z různých týmů a na sehrání je málo času.

Se zmíněným důvodem souvisí i fakt, že úroveň české ligy a mezinárodního hokeje se liší. Úspěch a sláva v Extralize nezaručují úspěch a slávu na poli mezinárodním.

Důležitou roli hraje také euforie. Hašek se veze na vlně popularity, a jak by ne. Dokázal se vrátit ve velkém stylu. Češi zbožňují velká vítězství. Ale upřímně, kdyby se Haškovi návrat nepovedl, vzpomněl by si na něj někdo? Obdivovali by ho? Ne, byl by pouze zatracován. Proto je dobré počkat, až euforie opadne. Člověk pak vidí věci reálněji.

V souvislosti s tímto jsem četla článek, který mi doslova vyrazil dech. Předseda Svazu pacientů České republiky poslal dopis Tomáši Královi, předsedovi hokejového svazu, aby domluvil trenérovi Růžičkovi. V dopise bylo uvedeno, že Tomáš Vokoun na olympiádě ve Vancouveru zklamal, a proto on a členové svazu chtějí vidět na letošním mistrovství světa v brance Dominika Haška. Raději to nebudu komentovat a hned napíši dopis starostovi obce Dešná a požádám ho, aby vyměnil svého zástupce, protože je mi nesympatický.

Dalším důvodem je věk. Podporuji heslo: mládí vpřed. Jsem jednoznačně pro nominování brankářů Pavelce nebo Štěpánka. Je sice pravdou, že Hašek má spoustu zkušeností, ale pokud budeme do branky národního týmu neustále stavět „prověřené“ a „zkušené“ brankáře, nikdy nenajdeme kvalitního gólmana, který tyto zkušené borce dokáže nahradit.

A nakonec se mi nelíbí chování samotného hráče. Jsem toho názoru, že každý hráč by měl být hrdý, pokud dostane pozvánku do reprezentace a možnost reprezentovat. I kdyby měl zahřívat střídačku. V rozhovoru pro deník Právo Hašek uvedl, že kdyby ho povolali jako druhého brankáře, odmítl by. Proto se domnívám, že není v otázce Hašek a reprezentace co řešit.

Buď jak buď, Dominik Hašek je v současné době, především pro pardubické fanoušky, hrdinou. Zda hrdinou zůstane, to je zatím ve hvězdách, jelikož o pokračování své kariéry hodlá teprve rozhodnout. Do té doby mohou jeho obdivovatelé dál skandovat „Hašek na Hrad.“

Kateřina Oherová