Gruzie: vůně dálek za pakatel

Cestování se stává mezi mladými lidmi stále populárnější a hledání neznámých míst, je čím dál náročnější. Existují místa, která na svou turistickou popularitu stále čekají. Jedním z nich je Gruzie.

Kdo hledá, najde. A kdo hledá netradiční destinaci s jednou kapsou prázdnou, druhou vysypanou, najde Gruzii. Tato svérázná podkavkazská země umožní člověku zapomenout na vše, co na životě ve střední Evropě nemá rád. Letenky se přitom dají sehnat i hodně pod čtyři tisíce korun. Kdo by zprvu váhal, zda je tato země bezpečnou destinací, nemusí se obávat. Ač zde před pěti lety proběhl vojenský konflikt o území Abkhazie a Jižní Osetie, cestovatelé jsou v bezpečí. Někdy člověk nabývá dojmu, že kdo v Gruzii nepracuje jako taxikář, ten hlídá ulice v policejní uniformě. Místní jsou velmi hrdí na svou vlast a nedopustí, aby bylo s návštěvníky špatně zacházeno. Velmi dobře totiž ví, že turismus je jejich naděje na zlepšení životní situace.

Levný kraj

Zdá se to být jako ideální cestovatelský cíl pro studenty. První, co Středoevropana v Gruzii nadchne, jsou místní ceny. Kilo šťavnatých broskví za šest korun a sedmdesát za kilo domácího sýra – to jsou částky, za které se nakupuje. Pro milovníky biopotravin a cizích kuchyní je tato země zaslíbená. O cenách tradičního gruzínského vína, ať už domácího, nebo lahvového a vinné pálenky zvané Čača, raději nemluvě.

I doprava je velice levná. Vlakem lze přejet celou zemi i za sto padesát korun. Jelikož je však pokrytí železničních tratí velmi slabé, hlavním prostředkem hromadné dopravy jsou mikrobusy zvané Maršrutky.

Jízda těmito „linkovými“ spoji je vskutku adrenalinovým zážitkem. Dá se s nimi rychle (někdy až příliš) a levně dopravit takřka kamkoliv. Kdo se chce pohybovat po gruzínských cestách, musí si zvyknout na
neustálé troubení, předjíždění v zatáčkách a hlasitou produkci místní hudby.

Jídlo

Navzdory velmi nízkým cenám je pro cestovatele složité dodržet skromný rozpočet. I v sebemenších vesnicích totiž prodávají Chačapuri – placku z těsta plněnou různými ingrediencemi. Snadno si na tomto jednoduchém, ale chuťově dokonalém, jídle vytvoříte závislost, která vás bude provázet po celou cestu. Dalšími tradičními pokrmy jsou těstovinové měšce plněné mletým masem zvané Chinkali. Ty se dají koupit v restauracích a stojí kolem čtyř korun. Pro jídlo si každý Gruzii zamiluje. Ve větších městech se prodávají běžné produkty, které známe z pultů evropských obchodů, ale člověk o ně v té záplavě nových chutí úplně ztratí zájem. Gruzíni velmi rádi slyší, že jejich národní jídla cizincům chutnají a s nadšením zvou hosty do svých domovů. Když cestovatel takové pozvání přijme, čeká ho spousta pití a jídla, které pro něj hostitelé v mžiku připraví. Je velmi zvláštní potkat se s lidmi, kteří mají neuvěřitelnou radost z toho, že jim někdo vyjídá zásoby. Díky těmto pozváním je možné ochutnat spoustu dalších specialit, které místní kuchyně nabízí. Jak řekl jeden z našich spolucestovatelů: „Tady člověk změní názor na to, jak se hostí návštěva.“

Zajímavosti

I když by někdo mohl nesouhlasit, jídlo a pití není dostatečný důvod k návštěvě země. Gruzie však pro svou bohatou historii i zeměpisnou polohu nabízí více zajímavostí, než kolik jich je během dvaceti dní možné navštívit.

„Podle pověsti nám byla země propůjčena samotným Bohem. Při rozdělování pevniny jednotlivým národům na nás totiž zapomněl, a když naši předci Hospodina žádali, aby jim také přidělil část území, propůjčil jim tu nejúrodnější a nejkrásnější část pevniny, kterou si původně nechal pro sebe. Díky tomu máme nejkrásnější vysoké hory, černomořské pobřeží, úrodné vinice i sirné prameny," říká mladý Gruzínec při jízdě vlakem.

V severní části Gruzie leží dvě vyhlášená horská území, která nabízí jedno i vícedenní výlety s výhledy na majestátní štíty kavkazských vrcholů. Jedno z nich, Kazbegi, je výchozím bodem pro výstup na ledovcový vrchol Kazbeg s nadmořskou výškou 5033 metrů. Druhá oblast, Mestia, je známá svými obrannými věžemi. Byť jsou od sebe tato místa vzdálena necelých 200 kilometrů, při cestě mezi nimi je nutné projet takřka celou zemi. Mezi těmito místy totiž leží Ruskem okupovaná oblast zvaná Jižní Osetie.

Za navštívení stojí i skalní město Uplistsikhe, vinice v oblasti zvané Kachetie, moderní i historická část hlavního města Tbilisi, nebo třeba městečko Gori, rodiště sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina, na kterého jsou Gruzíni velmi hrdí, a takřka nenajdete člověka, který by o něm nemluvil jako o národním hrdinovi.

Kolik co stojí?

letenka
chléb

Tomáš Lupínek

Přečtěte si také na stránkách Stisku rozhovor se Jakubem Máchou, který navštívil Gruzii v říjnu.