Jediná
kolektivní hra na světě, která je výhradně smíšená? To je korfball. Ačkoli je
tato hra v České republice málo známá, má i svou ligu. A proto brněnští
korfballisté každý týden tvrdě trénují, aby se v ní umístili na co
nejlepším místě.
Prihrávka musí být presná a rychláFoto: Jana Zelinová
Brno- Za půl hodiny začíná trénink korfballu a sportovní hala GiTy ve Vojtově ulici stále zeje prázdnotou. Je pátek večer. Teprve za deset minut osm se začínají scházet první hráči a hráčky. Ano i hráčky, protože hra, kterou přišli trénovat, je jedinou výhradně smíšenou hrou na světě.
Název korfball vystihuje základní charakter této kolektivní hry. Korf – koš a ball - míč. Nevystihuje ale její, již zmíněnou, speciální vlastnost. Korfball hrají muži i ženy dohromady. „Je to gentlemanská hra,“ říká vedoucí oddílu Ondřej Fridrich. „Atmosféra mezi kluky a holkami je jedinečná. Musí totiž navzájem tolerovat své silné i slabé stránky. Třeba kluci musí tolerovat to, že holka se tak rychle nerozběhne nebo nevyskočí tak vysoko.“
Základní pravidla hry jsou jednoduchá. Hraje se na docela malém hřišti, které je navíc rozděleno na polovinu. Korfballové družstvo tvoří osm hráčů – čtyři ženy a čtyři muži. Družstvo se rozdělí na dvě čtveřice – po dvou ženách a dvou mužích. Čtveřice se během zápasu střídají v útočné a obranné pozici. Každá čtveřice hraje s protihráči pouze na jedné polovině hřiště, ve které je koš. Po vhození dvou košů se čtveřice ve svých rolích vystřídají.
S míčem nelze chodit ani driblovat. Smí se jen přihrávat. Na rozdíl od jiných košíkových her můžete protihráče pomocí zvednuté ruky zablokovat. Ale jen soupeře stejného pohlaví. Je tedy jedno, jestli má víc síly nebo je vyšší než vy. Pokud ho zablokujete, může už jen přihrávat.
Korfball je hra poměrně nová. Vznikla na počátku 20. století v Nizozemí. A Holanďané v ní patří stále mezi špičky. U nás byl kofball poprvé představen v roce 1988. Drago Sukalovský je ten, kdo hru v devadesátých letech do Brna přivezl. „Korfball jsem hrál už v Praze, ale pak jsem se přestěhoval do Brna a tak jsme společně s kamarádem založili první tým v Brně,“ říká Sukalovský. Je mu už čtyřicet šest let, přesto tuto rychlou hru stále hraje. Ondřej Friedrich o něm řekl, že ačkoli už neběhá tak jako dřív, stále dává dobré koše. „Má to totiž tady,“ dodal s lehkým poklepáním na spánek Friedrich. Sukalovský je důkazem toho, že tato hra není jen o rychlosti nebo síle, ale především o taktice.
V současné době hraje v Brně Korfball pět týmů – mladší a starší žáci, dorostenci a dva tými dospělých. Přesto by trenér Jakub Máša rád přivítal nové hráče. „U žáků jsme rádi, když nějak poskládáme tým a můžeme jet na zápas,“ řekl. A s čím ještě se musí korball v Brně potýkat? Je to především nedostatek sponzorů a tedy financí. Korfballový tým letos také řešil otázku, pod jakým klubem budou hrát. Formálně jsou zařazeni pod Vysokoškolský sportovní klub Vysokého učení technického (VSK VUT). Ale to jen do konce tohoto roku. Podmínky se na VUT změnily a tak se korfballisti rozhodli pro jinou vlajkovou loď.
Za několik dnů odjíždí brněnští korfballisti na soustředění do Holandska. Chtějí vidět, jak se tato hra hraje přímo v zemi, kde vznikla. Doufají, že něco od Holanďanů odkoukají a že jim to pomůže k lepším výsledkům. V minulém roce byl z brněnských družstev nejúspěšnější A tým dospělých, který dosáhl na čtvrté místo v extralize. Do extraligy se také dostali dorostenci, když se v 1. lize umístili na druhém místě. „Pořád je co zlepšovat,“ dodává Drago Sukalovský.
Je krátce před půl desátou a hráči jdou do šaten. Podle jejich triček a orosených čel je vidět, že dnešní trénink neflákali. Nemíří ale hned domů. Ještě si společně sednou do hospůdky. Týmový duch se musí upevňovat i mimo hru.
Jana Zelinová
