Freestylisté létali nad Špindlem

Snowboardisté a lyžaři létající vzduchem a zdolávající obrovské skoky. To byl pohled, který v minulých dnech mohli spatřit návštěvníci areálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně.

Snowboardista protahuje jeden ze svych skoku.Foto: Michal Maixner

Špindlerův Mlýn – Skoky různých tvarů a velikostí nebo třeba u-rampu si mohli vyzkoušet snowboardisté a lyžaři, kteří v minulých dnech zavítali do Špindlerova Mlýna. Od čtvrtka do neděle se tady sešla česká špička i široká veřejnost. U příležitosti akce s názvem Burton Špindl Spring Sessions zde totiž vyrost rozlehlý snowpark, podle ohlasů zřejmě největší v historii České republiky.  „Skvěle jsem si zajezdil v nejlepším parku, jaký kdy v Česku stál,“ pochvaloval si snowboardista Adam Pácha.

Jezdilo se v tričku

Nebe bez mráčku. Slunce pálí. Lidé se natírají opalovacím krémem. Lyžaři a snowboardisté se prohánějí mnohdy jen v tričku. Po ránu je sníh přemrzlý, pod náporem paprsků však povoluje a postupně měkne. „Park je trochu rozbředlý. Pořádně jsem ale namazal skluznici, a tak s rychlostí nemám problém,“ vysvětluje snowboardista Matěj Novák. Celé čtyři dny je obloha ve Špindlerově Mlýně takřka bez mráčku a teploty ve stínu přesahují deset stupňů Celsia.

V parku bylo připraveno množství překážek

V horní části parku postává hlouček jezdců. „Pepé, dávej!“ zařve kdosi a jeden z lyžařů se rozjíždí. Po chvíli si přeskakuje a otáčí se, na skok sviští v ohromné rychlosti pozadu. Těsně před odrazem trhne hlavou a rameny do směru rotace. Otáčí se kolem své osy. Jednou. Dvakrát. Třikrát. Při tom ještě stíhá chytit rukou lyže a stylově se prohnout. Dopadá zase pozpátku a pokračuje na další překážku. Právě překonal skok s mezerou dlouhou dvanáct metrů. Dopad skoku je ale ještě dál. Letěl dobrých dvacet metrů. A vypadá to tak lehce! „Viděls? Dal litra,“ pokyvují hlavou zbylí lyžaři a pochvalně zaťukají hůlkami. Skok s mezerou neboli gapem je podle lyžaře Jiřího Štivy vůbec nejlepší překážkou. „Stačilo se na něm jen lehce odrazit, krásně posílal do dopadu. Ale mohl být klidně i větší,“ popisuje. Jezdci  si  také zkoušejí například sto metrů dlouhou u-rampu nebo skok v průseku se třemi velikostmi odrazu. „Samotná stavba parku trvala čtyři dny a čtyři noci, tomu ale předcházely dlouhé teoretické přípravy a propočty,“ líčí hlavní tvůrce Petr Najman.

Jezdci létali v ohromné výšce

Dominantou dolní části parku je corner neboli skok s dopadem do strany. „S výškou přes deset metrů a délkou dvacet metrů je to největší sněhová překážka u nás,“ popisuje Najman.

Dá se skákat na levou i pravou stranu. Ti největší borci ho ale přeskakují celý. Třeba lyžař Josef Kalenský. Po odjezdu předchozího skoku nabírá děsivou rychlost. Jen se mihne kolem jezdců, kteří postávají nad cornerem. S přibržděním se nezdržuje. „Snad na to nechce jet rovnou!“ zazní ještě. Lyžař se doslova katapultuje. Může být tak sedm metrů nad horní hranou překážky, bezmála dvacet metrů od země. V půlce letu už i jemu dochází, že to přehnal. Mává rukama. Lidem, kteří ho sledují z terasy nedaleké restaurace, padá brada. „Dívej na toho blázna!“ukazuje muž ve slunečních brýlích a vstává ze židle. Ozve se rána. Kalenský přistává až za dopadem. Zůstává chvíli ležet. Rychle se k němu sbíhá skupinka lidí.  Lyžař ale s úsměvem vstává a odchází po svých. Na někoho, kdo právě spadl z podobné výšky, jako má panelák, vůbec nevypadá. „Ty jsi ale trdlo!“ říká mu dívčina s lyžemi na nohou a oba se řadí do fronty na vlek. A zase nahoru.

Zahanbit se nenechává ani lyžař v basketbalovém dresu Filip Taraba. Corner napoprvé přeletí rovným skokem. Poté přidává krásně pomalou rotaci o sto osmdesát a následně i tři sta šedesát stupňů. Stále nemá dost. Všechny přítomné odzbrojuje svou specialitou. Precizně provedeným dvojitým saltem vzad. Jakoby to byla nejjednodušší věc na světě.

Snowboardisté hráli kolo štěstí

Hlavním cílem Spring Sessions bylo pohodové jarní ježdění a pořízení kvalitních fotek a videí. Přesto se i závodilo. Závod snowboardistů, který se uskutečnil ve čtvrtek a v pátek na skoku v průseku, byl však trochu netradiční. Jezdci sami nerozhodovali o triku, který předvedou. Museli si ho vytočit na kole štěstí. V osudí byly základní triky, ale i náročné technické skoky, například rotace o devět set stupňů s rozjezdem pozpátku nebo perličky jako třeba one foot, v takovém případě se jezdec na skok rozjíždí pouze s jednou nohou zapnutou ve vázání. Největší všestrannost ukázal snowboardista Jan Nečas.

Kromě tohoto závodu se vyhlašovali i nejlepší jezdci celé akce. Jako porota fungovali vybraní reportéři, kameramani, fotografové, pořadatelé a rozhodčí. Za nejlepšího lyžaře zvolili Filipa Tarabu. V kategorii snowboard muži zvítězil Jan Nečas, nejlepší ženou se stala Tina Ramholt, dětem kraloval Ondřej Porkert. Ondřej Janků