Freestyle fotbal nemá hranice, říká český mistr Karásek

Messi, Ronaldo ani Ibrahimovič neumí s míčem to, co on. Jeho nohy krouží kolem míče a nenechají ho spadnout na zem, jako kdyby mu pomáhal Harry Potter kouzelnickou hůlkou. Trojnásobný mistr České republiky ve freestyle fotbale Petr Karásek kouzlí s míčem.

Petr Karásek, známý jako Kari, je jednou z nejvýznamnějších postav českého freestyle fotbalu. Svědčí o tom jeho nadvláda na republikovém mistrovství. Tři roky po sobě nepoznal pachuť porážky a letos bude útočit na čtvrtý titul v řadě. Motivaci bude mít navíc také na největším freestyle fotbalovém turnaji na světě - Superballu, kde vystoupí před domácími fanoušky v Liberci.

Kolik autogramů rozdá mistr České republiky ve freestyle fotbale během cesty na rozhovor?

Zase tak známý nejsem, aby mě lidé na ulici žádali o autogramy. Pár podpisů rozdám, když jsem na nějakém vystoupení nebo sportovní akci, která se mi povede. Vše je ale v rozumné míře a jsem i rád, že když jdu po ulici, tak mě lidé nezastavují a mám pořád své soukromí.

Freestyle fotbal získává stále větší popularitu, zvyšuje se konkurence. Vaše postavení je momentálně dominantní třeba jako to Petra Čecha ve fotbale. Myslíte, že se v dohledné době objeví někdo, kdo vás bude porážet?

Určitě je tady hodně lidí, kteří mě mohou porazit. Zmínit můžu třeba Lukáše Škodu alias Lucasa, který je předsedou České freestyle fotbalové asociace. Pak je tady řada freestylerů, kteří trénují ještě déle než já, proto musím každý den trénovat. Největším problémem je u sportovců všeobecně trpělivost. Mám spoustu kamarádů, kteří trénovali stejně dlouho jako já, ale přestali s freestyle fotbalem kvůli motivaci, že se jim hned nedostavil úspěch. Ale pokud se objeví někdo, kdo mě porazí, tak mu budu přát, aby si ten pocit zakusil.

Na začátku srpna se v Praze koná mistrovství České republiky. Vy jste vyhrál titul třikrát v řadě. Pokud by se vám povedlo zvítězit počtvrté, tak byste zřejmě vstoupil do historie. Můžete mít vůbec nějaký jiný cíl než opět zvítězit?

Mým cílem je obhajovat titul každý rok. Bylo by úžasné, kdyby se mi to povedlo třeba desetkrát po sobě. Pokud vím, tak se nikomu nepovedlo zvítězit ani třikrát po sobě, takže za každý titul, který k dosavadním třem přidám, budu naprosto šťastný. Vždy je mým prvotním cílem být mistrem republiky, pak až přemýšlím o nějaké zahraniční konkurenci.

Mistrovství světa neboli Superball se letos koná v Liberci a začíná hned den po mistrovství republiky. Vy budete mít v té době narozeniny. Stihnete narozeniny oslavit ještě v průběhu turnaje nebo si oslavu schováte až na dobu po turnaji, kdy narozeniny oslavíte spolu se sportovními úspěchy?

Už si zjišťuji program, kdy budou jaké kvalifikace, abych mohl narozeniny oslavit s hráči přímo v Liberci. Byla by hloupost slavit přímo 6. srpna, kdy jsem se narodil, pokud bych měl mít druhý den kvalifikaci, ale rozhodně si nějaký den vytipuji. Freestyle fotbalisti jsou moje druhá rodina a s kým jiným narozeniny oslavit než s nimi, a ještě na takové velké akci jako je Superball?

Jak vám vyhovuje, že Superball navazuje ihned na mistrovství republiky a nebudete mít čas připravit se na obě akce zvlášť?

Bude záležet na tom, jak se mi bude dařit na mistrovství republiky. Pokud by se mi nedařilo, tak si budu říkat, že bych potřeboval některé věci doladit a dotrénovat. Když se mi bude na mistrovství republiky dařit, tak je ideální, že na sebe turnaje takto navazují. Já jsem velice netrpělivý člověk, takže nebude prostor pro nervozitu a nebudu se muset dlouho těšit na Superball.

Dlouhé roky jste hrál také fotbal. Co bylo hlavním impulsem pro ukončení fotbalové kariéry a proč jste se rozhodl věnovat se plně freestyle fotbalu?

Já jsem měl odjakživa rád balón, učil se nové věci, strašně nerad jsem nahrával. Přiznám se, že jsem chtěl vždy vynikat nad ostatními. Už na trénincích jsem se učil triky, které mi pomohly zlepšit se v technice. Pak jsem objevil freestyle fotbal, kde neexistují žádné hranice, existují miliony triků a dají se donekonečna rozvíjet. Ještě pokud nehrajete fotbal na nějaké vyšší úrovni, tak se akorát bojíte zranění, trenér po vás křičí, rozhodčí vás zastavuje. Freestyle fotbal mi zkrátka přirostl k srdci a jsem šťastný, že teď můžu plně rozvíjet svoji kreativitu a učit se nové věci.

Aleš Valenta předvedl na olympiádě v Salt Lake City jako první člověk na světě skok se třemi salty a pěti vruty. Povedlo se vám také vymyslet nebo provést nějaký unikátní trik, který nikdo jiný neovládá?

To je těžké, protože já jsem s freestyle fotbalem začal v roce 2008. Sport byl přitom ve vývoji už od roku 2003. Člověk se proto snaží naučit spíše triky, které už vymyšlené jsou, aby se mohl účastnit různých soutěží, než vymýšlet nové věci. Možná když sedím a přehazuji si přes koleno míč na hlavu, tak mám svůj způsob, který u nás snad nikdo nedělá. Učil jsem se ho sám, ale ve světě jsem ho také viděl, takže to nechci vydávat za svůj trik. V dnešní době je zkrátka velmi těžké vymyslet úplně nový trik, spíše se přidává obtáčení nohou okolo míče a podobně.

Na YouTube máte Freestyle fotbalovou školu, pět let jezdíte turné v rámci E.ON Junior Cupu. Nebojíte se, že mladým začínajícím freestylerům prozradíte své know-how a oni vás pak začnou porážet vašimi zbraněmi?

Já doufám, že budu trénovat stále jako doposud, že se sice budou zlepšovat ostatní, ale zároveň se budu stejně zlepšovat i já. Jsou tu talenti, kteří mají šanci naučit se triky třeba i z videí, co mám na YouTube a být lepší. Přesto jsem rád, když vidím kluka, který dělá podobné triky jako já. Pak jsem pyšný na to, že tady po mně něco zůstane. Proto také videa točím. Moc bych chtěl, aby u nás vznikla freestylová škola naživo, nejen pomocí videí. Vzhledem k mým studiím ale není dostatek času na uskutečnění takové věci. Mám sehnané materiály a vše potřebné, tak doufám, že příští rok po bakalářce uskutečním nějakou školu alespoň tady v Brně.

Na olympijských hrách se objevuje čím dál více freestylových sportů. Může se na olympijské hry dostat výhledově také freestyle fotbal?

Musíme si položit otázku, jestli se dá brát freestyle fotbal jako undergroundový sport nebo jako komerční sport. Myslím si, že v pravidlech, aby se sport dostal na olympiádu, je i to, aby měl určitý počet zemí svoji profesionální asociaci. Tolik států svoji freestyle fotbalovou asociaci ale nemá, namátkou třeba Slovensko. Myslím, že freestyle fotbal by se hodil spíš na akci typu X Games než na olympijské hry.

U freestylových sportů se hodně diskutuje o posuzování rozhodčích. Jak se koukáte na to, že ve vašem sportu rozhodují o vítězích subjektivní pocity rozhodčích a ne jasně dané kategorie jako jsou čas nebo branky?

Je to složitější. Záleží na tom, jakého porotce pozvete. Některý rozhodčí hodnotí kreativní stránku vystoupení. Dá se říct, že hodnotí show, kterou předvedete divákům. Další rozhodčí spíše uznává těžké triky a jejich zapojení do kombinací. Ve finále je nejdůležitější celkový dojem. Na olympijských hrách vidíme samé známky a body, ale freestyle fotbal se oznámkovat nedá. Je v něm tolik triků a každý freestyler dělá triky jinak, že by museli mít rozhodčí snad dvoukilometrový seznam s bodováním.

Jakou výzvu si chcete splnit, abyste si mohl říct, že jste dokázal vše, co jste chtěl?

Chtěl bych se dostat do světové šestnáctky. Po celém světě probíhají turnaje, které jsou ohodnocené hvězdami a body. Na konci roku se body sečtou a prvních šestnáct freestylerů pak objíždí světové turné, ve kterém se opět jezdí po bodovaných turnajích, a tak vzniká mistr světa. Kdybych se dostal do této šestnáctky nejlepších, tak bych si mohl říct, že jsem dosáhl opravdu vrcholu. Abych se stal mistrem světa, tak bych musel skončit se studiem, přítelkyně by mě zabila, protože bychom se spolu vůbec neviděli a zároveň pochybuji, že by se v České republice našel sponzor, který by mi zaplatil několik tisíc za letenku na turnaj. Případně pokud by se podařilo založit freestylovou školu a můj žák by vyhrál mistrovství republiky, tak bych si řekl, že se mi zase něco podařilo. Nejen sebe, ale že i někoho dalšího jsem dokázal připravit na vítězství.

Cítíte se být více sportovcem nebo umělcem?

Samozřejmě se cítím být více sportovcem. Mám svůj tréninkový plán a místo tréninku úsměvů před zrcadlem chodím raději běhat a posilovat.

Medailon:

Petr Karásek se narodil 6. srpna 1992. Pochází z Martínkova, malé vesnice na Vysočině, kde původně začal s fotbalem. Postupem času se přeorientoval na freestyle fotbal, ve kterém získal tři roky po sobě titul mistra České republiky. Jako mistr své země reprezentoval Českou republiku na největším freestyle fotbalovém turnaji Superballu nebo na světovém finále Red Bull Street Style v italském Lecce. V současné době studuje stavební inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně.

Autor: Robert Švanda

Petr Karásek, známý jako Kari, je jednou z nejvýznamnějších postav českého freestyle fotbalu. Svědčí o tom jeho nadvláda na republikovém mistrovství. Tři roky po sobě nepoznal pachuť porážky a letos bude útočit na čtvrtý titul v řadě. Motivaci bude mít navíc také na největším freestyle fotbalovém turnaji na světě - Superballu, kde vystoupí před domácími fanoušky v Liberci.

Kolik autogramů rozdá mistr České republiky ve freestyle fotbale během cesty na rozhovor?

Zase tak známý nejsem, aby mě lidé na ulici žádali o autogramy. Pár podpisů rozdám, když jsem na nějakém vystoupení nebo sportovní akci, která se mi povede. Vše je ale v rozumné míře a jsem i rád, že když jdu po ulici, tak mě lidé nezastavují a mám pořád své soukromí.

Freestyle fotbal získává stále větší popularitu, zvyšuje se konkurence. Vaše postavení je momentálně dominantní třeba jako to Petra Čecha ve fotbale. Myslíte, že se v dohledné době objeví někdo, kdo vás bude porážet?

Určitě je tady hodně lidí, kteří mě mohou porazit. Zmínit můžu třeba Lukáše Škodu alias Lucasa, který je předsedou České freestyle fotbalové asociace. Pak je tady řada freestylerů, kteří trénují ještě déle než já, proto musím každý den trénovat. Největším problémem je u sportovců všeobecně trpělivost. Mám spoustu kamarádů, kteří trénovali stejně dlouho jako já, ale přestali s freestyle fotbalem kvůli motivaci, že se jim hned nedostavil úspěch. Ale pokud se objeví někdo, kdo mě porazí, tak mu budu přát, aby si ten pocit zakusil.

Na začátku srpna se v Praze koná mistrovství České republiky. Vy jste vyhrál titul třikrát v řadě. Pokud by se vám povedlo zvítězit počtvrté, tak byste zřejmě vstoupil do historie. Můžete mít vůbec nějaký jiný cíl než opět zvítězit?

Mým cílem je obhajovat titul každý rok. Bylo by úžasné, kdyby se mi to povedlo třeba desetkrát po sobě. Pokud vím, tak se nikomu nepovedlo zvítězit ani třikrát po sobě, takže za každý titul, který k dosavadním třem přidám, budu naprosto šťastný. Vždy je mým prvotním cílem být mistrem republiky, pak až přemýšlím o nějaké zahraniční konkurenci.

Mistrovství světa neboli Superball se letos koná v Liberci a začíná hned den po mistrovství republiky. Vy budete mít v té době narozeniny. Stihnete narozeniny oslavit ještě v průběhu turnaje nebo si oslavu schováte až na dobu po turnaji, kdy narozeniny oslavíte spolu se sportovními úspěchy?

Už si zjišťuji program, kdy budou jaké kvalifikace, abych mohl narozeniny oslavit s hráči přímo v Liberci. Byla by hloupost slavit přímo 6. srpna, kdy jsem se narodil, pokud bych měl mít druhý den kvalifikaci, ale rozhodně si nějaký den vytipuji. Freestyle fotbalisti jsou moje druhá rodina a s kým jiným narozeniny oslavit než s nimi, a ještě na takové velké akci jako je Superball?

Jak vám vyhovuje, že Superball navazuje ihned na mistrovství republiky a nebudete mít čas připravit se na obě akce zvlášť?

Bude záležet na tom, jak se mi bude dařit na mistrovství republiky. Pokud by se mi nedařilo, tak si budu říkat, že bych potřeboval některé věci doladit a dotrénovat. Když se mi bude na mistrovství republiky dařit, tak je ideální, že na sebe turnaje takto navazují. Já jsem velice netrpělivý člověk, takže nebude prostor pro nervozitu a nebudu se muset dlouho těšit na Superball.

Dlouhé roky jste hrál také fotbal. Co bylo hlavním impulsem pro ukončení fotbalové kariéry a proč jste se rozhodl věnovat se plně freestyle fotbalu?

Já jsem měl odjakživa rád balón, učil se nové věci, strašně nerad jsem nahrával. Přiznám se, že jsem chtěl vždy vynikat nad ostatními. Už na trénincích jsem se učil triky, které mi pomohly zlepšit se v technice. Pak jsem objevil freestyle fotbal, kde neexistují žádné hranice, existují miliony triků a dají se donekonečna rozvíjet. Ještě pokud nehrajete fotbal na nějaké vyšší úrovni, tak se akorát bojíte zranění, trenér po vás křičí, rozhodčí vás zastavuje. Freestyle fotbal mi zkrátka přirostl k srdci a jsem šťastný, že teď můžu plně rozvíjet svoji kreativitu a učit se nové věci.

Aleš Valenta předvedl na olympiádě v Salt Lake City jako první člověk na světě skok se třemi salty a pěti vruty. Povedlo se vám také vymyslet nebo provést nějaký unikátní trik, který nikdo jiný neovládá?

To je těžké, protože já jsem s freestyle fotbalem začal v roce 2008. Sport byl přitom ve vývoji už od roku 2003. Člověk se proto snaží naučit spíše triky, které už vymyšlené jsou, aby se mohl účastnit různých soutěží, než vymýšlet nové věci. Možná když sedím a přehazuji si přes koleno míč na hlavu, tak mám svůj způsob, který u nás snad nikdo nedělá. Učil jsem se ho sám, ale ve světě jsem ho také viděl, takže to nechci vydávat za svůj trik. V dnešní době je zkrátka velmi těžké vymyslet úplně nový trik, spíše se přidává obtáčení nohou okolo míče a podobně.

Na YouTube máte Freestyle fotbalovou školu, pět let jezdíte turné v rámci E.ON Junior Cupu. Nebojíte se, že mladým začínajícím freestylerům prozradíte své know-how a oni vás pak začnou porážet vašimi zbraněmi?

Já doufám, že budu trénovat stále jako doposud, že se sice budou zlepšovat ostatní, ale zároveň se budu stejně zlepšovat i já. Jsou tu talenti, kteří mají šanci naučit se triky třeba i z videí, co mám na YouTube a být lepší. Přesto jsem rád, když vidím kluka, který dělá podobné triky jako já. Pak jsem pyšný na to, že tady po mně něco zůstane. Proto také videa točím. Moc bych chtěl, aby u nás vznikla freestylová škola naživo, nejen pomocí videí. Vzhledem k mým studiím ale není dostatek času na uskutečnění takové věci. Mám sehnané materiály a vše potřebné, tak doufám, že příští rok po bakalářce uskutečním nějakou školu alespoň tady v Brně.

Na olympijských hrách se objevuje čím dál více freestylových sportů. Může se na olympijské hry dostat výhledově také freestyle fotbal?

Musíme si položit otázku, jestli se dá brát freestyle fotbal jako undergroundový sport nebo jako komerční sport. Myslím si, že v pravidlech, aby se sport dostal na olympiádu, je i to, aby měl určitý počet zemí svoji profesionální asociaci. Tolik států svoji freestyle fotbalovou asociaci ale nemá, namátkou třeba Slovensko. Myslím, že freestyle fotbal by se hodil spíš na akci typu X Games než na olympijské hry.

U freestylových sportů se hodně diskutuje o posuzování rozhodčích. Jak se koukáte na to, že ve vašem sportu rozhodují o vítězích subjektivní pocity rozhodčích a ne jasně dané kategorie jako jsou čas nebo branky?

Je to složitější. Záleží na tom, jakého porotce pozvete. Některý rozhodčí hodnotí kreativní stránku vystoupení. Dá se říct, že hodnotí show, kterou předvedete divákům. Další rozhodčí spíše uznává těžké triky a jejich zapojení do kombinací. Ve finále je nejdůležitější celkový dojem. Na olympijských hrách vidíme samé známky a body, ale freestyle fotbal se oznámkovat nedá. Je v něm tolik triků a každý freestyler dělá triky jinak, že by museli mít rozhodčí snad dvoukilometrový seznam s bodováním.

Jakou výzvu si chcete splnit, abyste si mohl říct, že jste dokázal vše, co jste chtěl?

Chtěl bych se dostat do světové šestnáctky. Po celém světě probíhají turnaje, které jsou ohodnocené hvězdami a body. Na konci roku se body sečtou a prvních šestnáct freestylerů pak objíždí světové turné, ve kterém se opět jezdí po bodovaných turnajích, a tak vzniká mistr světa. Kdybych se dostal do této šestnáctky nejlepších, tak bych si mohl říct, že jsem dosáhl opravdu vrcholu. Abych se stal mistrem světa, tak bych musel skončit se studiem, přítelkyně by mě zabila, protože bychom se spolu vůbec neviděli a zároveň pochybuji, že by se v České republice našel sponzor, který by mi zaplatil několik tisíc za letenku na turnaj. Případně pokud by se podařilo založit freestylovou školu a můj žák by vyhrál mistrovství republiky, tak bych si řekl, že se mi zase něco podařilo. Nejen sebe, ale že i někoho dalšího jsem dokázal připravit na vítězství.

Cítíte se být více sportovcem nebo umělcem?

Samozřejmě se cítím být více sportovcem. Mám svůj tréninkový plán a místo tréninku úsměvů před zrcadlem chodím raději běhat a posilovat.

Medailon:

Petr Karásek se narodil 6. srpna 1992. Pochází z Martínkova, malé vesnice na Vysočině, kde původně začal s fotbalem. Postupem času se přeorientoval na freestyle fotbal, ve kterém získal tři roky po sobě titul mistra České republiky. Jako mistr své země reprezentoval Českou republiku na největším freestyle fotbalovém turnaji Superballu nebo na světovém finále Red Bull Street Style v italském Lecce. V současné době studuje stavební inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně.

Petr Karásek, známý jako Kari, je jednou z nejvýznamnějších postav českého freestyle fotbalu. Svědčí o tom jeho nadvláda na republikovém mistrovství. Tři roky po sobě nepoznal pachuť porážky a letos bude útočit na čtvrtý titul v řadě. Motivaci bude mít navíc také na největším freestyle fotbalovém turnaji na světě - Superballu, kde vystoupí před domácími fanoušky v Liberci.

Kolik autogramů rozdá mistr České republiky ve freestyle fotbale během cesty na rozhovor?

Zase tak známý nejsem, aby mě lidé na ulici žádali o autogramy. Pár podpisů rozdám, když jsem na nějakém vystoupení nebo sportovní akci, která se mi povede. Vše je ale v rozumné míře a jsem i rád, že když jdu po ulici, tak mě lidé nezastavují a mám pořád své soukromí.

Freestyle fotbal získává stále větší popularitu, zvyšuje se konkurence. Vaše postavení je momentálně dominantní třeba jako to Petra Čecha ve fotbale. Myslíte, že se v dohledné době objeví někdo, kdo vás bude porážet?

Určitě je tady hodně lidí, kteří mě mohou porazit. Zmínit můžu třeba Lukáše Škodu alias Lucasa, který je předsedou České freestyle fotbalové asociace. Pak je tady řada freestylerů, kteří trénují ještě déle než já, proto musím každý den trénovat. Největším problémem je u sportovců všeobecně trpělivost. Mám spoustu kamarádů, kteří trénovali stejně dlouho jako já, ale přestali s freestyle fotbalem kvůli motivaci, že se jim hned nedostavil úspěch. Ale pokud se objeví někdo, kdo mě porazí, tak mu budu přát, aby si ten pocit zakusil.

Na začátku srpna se v Praze koná mistrovství České republiky. Vy jste vyhrál titul třikrát v řadě. Pokud by se vám povedlo zvítězit počtvrté, tak byste zřejmě vstoupil do historie. Můžete mít vůbec nějaký jiný cíl než opět zvítězit?

Mým cílem je obhajovat titul každý rok. Bylo by úžasné, kdyby se mi to povedlo třeba desetkrát po sobě. Pokud vím, tak se nikomu nepovedlo zvítězit ani třikrát po sobě, takže za každý titul, který k dosavadním třem přidám, budu naprosto šťastný. Vždy je mým prvotním cílem být mistrem republiky, pak až přemýšlím o nějaké zahraniční konkurenci.

Mistrovství světa neboli Superball se letos koná v Liberci a začíná hned den po mistrovství republiky. Vy budete mít v té době narozeniny. Stihnete narozeniny oslavit ještě v průběhu turnaje nebo si oslavu schováte až na dobu po turnaji, kdy narozeniny oslavíte spolu se sportovními úspěchy?

Už si zjišťuji program, kdy budou jaké kvalifikace, abych mohl narozeniny oslavit s hráči přímo v Liberci. Byla by hloupost slavit přímo 6. srpna, kdy jsem se narodil, pokud bych měl mít druhý den kvalifikaci, ale rozhodně si nějaký den vytipuji. Freestyle fotbalisti jsou moje druhá rodina a s kým jiným narozeniny oslavit než s nimi, a ještě na takové velké akci jako je Superball?

Jak vám vyhovuje, že Superball navazuje ihned na mistrovství republiky a nebudete mít čas připravit se na obě akce zvlášť?

Bude záležet na tom, jak se mi bude dařit na mistrovství republiky. Pokud by se mi nedařilo, tak si budu říkat, že bych potřeboval některé věci doladit a dotrénovat. Když se mi bude na mistrovství republiky dařit, tak je ideální, že na sebe turnaje takto navazují. Já jsem velice netrpělivý člověk, takže nebude prostor pro nervozitu a nebudu se muset dlouho těšit na Superball.

Dlouhé roky jste hrál také fotbal. Co bylo hlavním impulsem pro ukončení fotbalové kariéry a proč jste se rozhodl věnovat se plně freestyle fotbalu?

Já jsem měl odjakživa rád balón, učil se nové věci, strašně nerad jsem nahrával. Přiznám se, že jsem chtěl vždy vynikat nad ostatními. Už na trénincích jsem se učil triky, které mi pomohly zlepšit se v technice. Pak jsem objevil freestyle fotbal, kde neexistují žádné hranice, existují miliony triků a dají se donekonečna rozvíjet. Ještě pokud nehrajete fotbal na nějaké vyšší úrovni, tak se akorát bojíte zranění, trenér po vás křičí, rozhodčí vás zastavuje. Freestyle fotbal mi zkrátka přirostl k srdci a jsem šťastný, že teď můžu plně rozvíjet svoji kreativitu a učit se nové věci.

Aleš Valenta předvedl na olympiádě v Salt Lake City jako první člověk na světě skok se třemi salty a pěti vruty. Povedlo se vám také vymyslet nebo provést nějaký unikátní trik, který nikdo jiný neovládá?

To je těžké, protože já jsem s freestyle fotbalem začal v roce 2008. Sport byl přitom ve vývoji už od roku 2003. Člověk se proto snaží naučit spíše triky, které už vymyšlené jsou, aby se mohl účastnit různých soutěží, než vymýšlet nové věci. Možná když sedím a přehazuji si přes koleno míč na hlavu, tak mám svůj způsob, který u nás snad nikdo nedělá. Učil jsem se ho sám, ale ve světě jsem ho také viděl, takže to nechci vydávat za svůj trik. V dnešní době je zkrátka velmi těžké vymyslet úplně nový trik, spíše se přidává obtáčení nohou okolo míče a podobně.

Na YouTube máte Freestyle fotbalovou školu, pět let jezdíte turné v rámci E.ON Junior Cupu. Nebojíte se, že mladým začínajícím freestylerům prozradíte své know-how a oni vás pak začnou porážet vašimi zbraněmi?

Já doufám, že budu trénovat stále jako doposud, že se sice budou zlepšovat ostatní, ale zároveň se budu stejně zlepšovat i já. Jsou tu talenti, kteří mají šanci naučit se triky třeba i z videí, co mám na YouTube a být lepší. Přesto jsem rád, když vidím kluka, který dělá podobné triky jako já. Pak jsem pyšný na to, že tady po mně něco zůstane. Proto také videa točím. Moc bych chtěl, aby u nás vznikla freestylová škola naživo, nejen pomocí videí. Vzhledem k mým studiím ale není dostatek času na uskutečnění takové věci. Mám sehnané materiály a vše potřebné, tak doufám, že příští rok po bakalářce uskutečním nějakou školu alespoň tady v Brně.

Na olympijských hrách se objevuje čím dál více freestylových sportů. Může se na olympijské hry dostat výhledově také freestyle fotbal?

Musíme si položit otázku, jestli se dá brát freestyle fotbal jako undergroundový sport nebo jako komerční sport. Myslím si, že v pravidlech, aby se sport dostal na olympiádu, je i to, aby měl určitý počet zemí svoji profesionální asociaci. Tolik států svoji freestyle fotbalovou asociaci ale nemá, namátkou třeba Slovensko. Myslím, že freestyle fotbal by se hodil spíš na akci typu X Games než na olympijské hry.

U freestylových sportů se hodně diskutuje o posuzování rozhodčích. Jak se koukáte na to, že ve vašem sportu rozhodují o vítězích subjektivní pocity rozhodčích a ne jasně dané kategorie jako jsou čas nebo branky?

Je to složitější. Záleží na tom, jakého porotce pozvete. Některý rozhodčí hodnotí kreativní stránku vystoupení. Dá se říct, že hodnotí show, kterou předvedete divákům. Další rozhodčí spíše uznává těžké triky a jejich zapojení do kombinací. Ve finále je nejdůležitější celkový dojem. Na olympijských hrách vidíme samé známky a body, ale freestyle fotbal se oznámkovat nedá. Je v něm tolik triků a každý freestyler dělá triky jinak, že by museli mít rozhodčí snad dvoukilometrový seznam s bodováním.

Jakou výzvu si chcete splnit, abyste si mohl říct, že jste dokázal vše, co jste chtěl?

Chtěl bych se dostat do světové šestnáctky. Po celém světě probíhají turnaje, které jsou ohodnocené hvězdami a body. Na konci roku se body sečtou a prvních šestnáct freestylerů pak objíždí světové turné, ve kterém se opět jezdí po bodovaných turnajích, a tak vzniká mistr světa. Kdybych se dostal do této šestnáctky nejlepších, tak bych si mohl říct, že jsem dosáhl opravdu vrcholu. Abych se stal mistrem světa, tak bych musel skončit se studiem, přítelkyně by mě zabila, protože bychom se spolu vůbec neviděli a zároveň pochybuji, že by se v České republice našel sponzor, který by mi zaplatil několik tisíc za letenku na turnaj. Případně pokud by se podařilo založit freestylovou školu a můj žák by vyhrál mistrovství republiky, tak bych si řekl, že se mi zase něco podařilo. Nejen sebe, ale že i někoho dalšího jsem dokázal připravit na vítězství.

Cítíte se být více sportovcem nebo umělcem?

Samozřejmě se cítím být více sportovcem. Mám svůj tréninkový plán a místo tréninku úsměvů před zrcadlem chodím raději běhat a posilovat.

- See more at: http://munimedia.cz/prispevek/freestyle-fotbal-nema-hranice-rika-cesky-mistr-karasek-7302/#sthash.6i2mC97i.dpuf

Petr Karásek, známý jako Kari, je jednou z nejvýznamnějších postav českého freestyle fotbalu. Svědčí o tom jeho nadvláda na republikovém mistrovství. Tři roky po sobě nepoznal pachuť porážky a letos bude útočit na čtvrtý titul v řadě. Motivaci bude mít navíc také na největším freestyle fotbalovém turnaji na světě - Superballu, kde vystoupí před domácími fanoušky v Liberci.

Kolik autogramů rozdá mistr České republiky ve freestyle fotbale během cesty na rozhovor?

Zase tak známý nejsem, aby mě lidé na ulici žádali o autogramy. Pár podpisů rozdám, když jsem na nějakém vystoupení nebo sportovní akci, která se mi povede. Vše je ale v rozumné míře a jsem i rád, že když jdu po ulici, tak mě lidé nezastavují a mám pořád své soukromí.

Freestyle fotbal získává stále větší popularitu, zvyšuje se konkurence. Vaše postavení je momentálně dominantní třeba jako to Petra Čecha ve fotbale. Myslíte, že se v dohledné době objeví někdo, kdo vás bude porážet?

Určitě je tady hodně lidí, kteří mě mohou porazit. Zmínit můžu třeba Lukáše Škodu alias Lucasa, který je předsedou České freestyle fotbalové asociace. Pak je tady řada freestylerů, kteří trénují ještě déle než já, proto musím každý den trénovat. Největším problémem je u sportovců všeobecně trpělivost. Mám spoustu kamarádů, kteří trénovali stejně dlouho jako já, ale přestali s freestyle fotbalem kvůli motivaci, že se jim hned nedostavil úspěch. Ale pokud se objeví někdo, kdo mě porazí, tak mu budu přát, aby si ten pocit zakusil.

Na začátku srpna se v Praze koná mistrovství České republiky. Vy jste vyhrál titul třikrát v řadě. Pokud by se vám povedlo zvítězit počtvrté, tak byste zřejmě vstoupil do historie. Můžete mít vůbec nějaký jiný cíl než opět zvítězit?

Mým cílem je obhajovat titul každý rok. Bylo by úžasné, kdyby se mi to povedlo třeba desetkrát po sobě. Pokud vím, tak se nikomu nepovedlo zvítězit ani třikrát po sobě, takže za každý titul, který k dosavadním třem přidám, budu naprosto šťastný. Vždy je mým prvotním cílem být mistrem republiky, pak až přemýšlím o nějaké zahraniční konkurenci.

Mistrovství světa neboli Superball se letos koná v Liberci a začíná hned den po mistrovství republiky. Vy budete mít v té době narozeniny. Stihnete narozeniny oslavit ještě v průběhu turnaje nebo si oslavu schováte až na dobu po turnaji, kdy narozeniny oslavíte spolu se sportovními úspěchy?

Už si zjišťuji program, kdy budou jaké kvalifikace, abych mohl narozeniny oslavit s hráči přímo v Liberci. Byla by hloupost slavit přímo 6. srpna, kdy jsem se narodil, pokud bych měl mít druhý den kvalifikaci, ale rozhodně si nějaký den vytipuji. Freestyle fotbalisti jsou moje druhá rodina a s kým jiným narozeniny oslavit než s nimi, a ještě na takové velké akci jako je Superball?

Jak vám vyhovuje, že Superball navazuje ihned na mistrovství republiky a nebudete mít čas připravit se na obě akce zvlášť?

Bude záležet na tom, jak se mi bude dařit na mistrovství republiky. Pokud by se mi nedařilo, tak si budu říkat, že bych potřeboval některé věci doladit a dotrénovat. Když se mi bude na mistrovství republiky dařit, tak je ideální, že na sebe turnaje takto navazují. Já jsem velice netrpělivý člověk, takže nebude prostor pro nervozitu a nebudu se muset dlouho těšit na Superball.

Dlouhé roky jste hrál také fotbal. Co bylo hlavním impulsem pro ukončení fotbalové kariéry a proč jste se rozhodl věnovat se plně freestyle fotbalu?

Já jsem měl odjakživa rád balón, učil se nové věci, strašně nerad jsem nahrával. Přiznám se, že jsem chtěl vždy vynikat nad ostatními. Už na trénincích jsem se učil triky, které mi pomohly zlepšit se v technice. Pak jsem objevil freestyle fotbal, kde neexistují žádné hranice, existují miliony triků a dají se donekonečna rozvíjet. Ještě pokud nehrajete fotbal na nějaké vyšší úrovni, tak se akorát bojíte zranění, trenér po vás křičí, rozhodčí vás zastavuje. Freestyle fotbal mi zkrátka přirostl k srdci a jsem šťastný, že teď můžu plně rozvíjet svoji kreativitu a učit se nové věci.

Aleš Valenta předvedl na olympiádě v Salt Lake City jako první člověk na světě skok se třemi salty a pěti vruty. Povedlo se vám také vymyslet nebo provést nějaký unikátní trik, který nikdo jiný neovládá?

To je těžké, protože já jsem s freestyle fotbalem začal v roce 2008. Sport byl přitom ve vývoji už od roku 2003. Člověk se proto snaží naučit spíše triky, které už vymyšlené jsou, aby se mohl účastnit různých soutěží, než vymýšlet nové věci. Možná když sedím a přehazuji si přes koleno míč na hlavu, tak mám svůj způsob, který u nás snad nikdo nedělá. Učil jsem se ho sám, ale ve světě jsem ho také viděl, takže to nechci vydávat za svůj trik. V dnešní době je zkrátka velmi těžké vymyslet úplně nový trik, spíše se přidává obtáčení nohou okolo míče a podobně.

Na YouTube máte Freestyle fotbalovou školu, pět let jezdíte turné v rámci E.ON Junior Cupu. Nebojíte se, že mladým začínajícím freestylerům prozradíte své know-how a oni vás pak začnou porážet vašimi zbraněmi?

Já doufám, že budu trénovat stále jako doposud, že se sice budou zlepšovat ostatní, ale zároveň se budu stejně zlepšovat i já. Jsou tu talenti, kteří mají šanci naučit se triky třeba i z videí, co mám na YouTube a být lepší. Přesto jsem rád, když vidím kluka, který dělá podobné triky jako já. Pak jsem pyšný na to, že tady po mně něco zůstane. Proto také videa točím. Moc bych chtěl, aby u nás vznikla freestylová škola naživo, nejen pomocí videí. Vzhledem k mým studiím ale není dostatek času na uskutečnění takové věci. Mám sehnané materiály a vše potřebné, tak doufám, že příští rok po bakalářce uskutečním nějakou školu alespoň tady v Brně.

Na olympijských hrách se objevuje čím dál více freestylových sportů. Může se na olympijské hry dostat výhledově také freestyle fotbal?

Musíme si položit otázku, jestli se dá brát freestyle fotbal jako undergroundový sport nebo jako komerční sport. Myslím si, že v pravidlech, aby se sport dostal na olympiádu, je i to, aby měl určitý počet zemí svoji profesionální asociaci. Tolik států svoji freestyle fotbalovou asociaci ale nemá, namátkou třeba Slovensko. Myslím, že freestyle fotbal by se hodil spíš na akci typu X Games než na olympijské hry.

U freestylových sportů se hodně diskutuje o posuzování rozhodčích. Jak se koukáte na to, že ve vašem sportu rozhodují o vítězích subjektivní pocity rozhodčích a ne jasně dané kategorie jako jsou čas nebo branky?

Je to složitější. Záleží na tom, jakého porotce pozvete. Některý rozhodčí hodnotí kreativní stránku vystoupení. Dá se říct, že hodnotí show, kterou předvedete divákům. Další rozhodčí spíše uznává těžké triky a jejich zapojení do kombinací. Ve finále je nejdůležitější celkový dojem. Na olympijských hrách vidíme samé známky a body, ale freestyle fotbal se oznámkovat nedá. Je v něm tolik triků a každý freestyler dělá triky jinak, že by museli mít rozhodčí snad dvoukilometrový seznam s bodováním.

Jakou výzvu si chcete splnit, abyste si mohl říct, že jste dokázal vše, co jste chtěl?

Chtěl bych se dostat do světové šestnáctky. Po celém světě probíhají turnaje, které jsou ohodnocené hvězdami a body. Na konci roku se body sečtou a prvních šestnáct freestylerů pak objíždí světové turné, ve kterém se opět jezdí po bodovaných turnajích, a tak vzniká mistr světa. Kdybych se dostal do této šestnáctky nejlepších, tak bych si mohl říct, že jsem dosáhl opravdu vrcholu. Abych se stal mistrem světa, tak bych musel skončit se studiem, přítelkyně by mě zabila, protože bychom se spolu vůbec neviděli a zároveň pochybuji, že by se v České republice našel sponzor, který by mi zaplatil několik tisíc za letenku na turnaj. Případně pokud by se podařilo založit freestylovou školu a můj žák by vyhrál mistrovství republiky, tak bych si řekl, že se mi zase něco podařilo. Nejen sebe, ale že i někoho dalšího jsem dokázal připravit na vítězství.

Cítíte se být více sportovcem nebo umělcem?

Samozřejmě se cítím být více sportovcem. Mám svůj tréninkový plán a místo tréninku úsměvů před zrcadlem chodím raději běhat a posilovat.

Medailon:

Petr Karásek se narodil 6. srpna 1992. Pochází z Martínkova, malé vesnice na Vysočině, kde původně začal s fotbalem. Postupem času se přeorientoval na freestyle fotbal, ve kterém získal tři roky po sobě titul mistra České republiky. Jako mistr své země reprezentoval Českou republiku na největším freestyle fotbalovém turnaji Superballu nebo na světovém finále Red Bull Street Style v italském Lecce. V současné době studuje stavební inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně.

- See more at: http://munimedia.cz/prispevek/freestyle-fotbal-nema-hranice-rika-cesky-mistr-karasek-7302/#sthash.6i2mC97i.dpuf