Fotoreportáž: Krása a děs na letišti

Prostor olomouckého letiště je střetem mnoha protikladů, které se však nevylučují. Minulost splývá s přítomností a destrukce s půvabem. Vlastně ideální představa ráje.

Civilní letiště v Olomouci, nacházející se na periferii města ve čtvrti Neředín, má dlouhou historii. Hanácký aeroklub byl založen v roce 1935 a s přestávkami, způsobenými historicky vypjatými situacemi, působí dodnes. „Tady začínala spousta našich slavných pilotů jako třeba Šálek, Kadlčík nebo Skácelík,“ vypráví s hrdostí rekreační pilot v garáži u svého lehkovzdušného stroje.

Současný areál letiště však nelze vidět jen jako hangáry, letovou plochu a věž. Plynutí času z něj vytvořilo zcela specifické místo s kontroverzním krajinným rázem, který slouží Olomoučanům k rekreaci či neobvyklému bydlení.

V srpnu 1968 převzala letiště sovětská vojska. Hlučné vojenské vrtulníky létaly lidem takřka nad střechami. Definitivní odchod vojsk nastal až v roce 1990 a letiště bylo předáno zpět Hanáckému aeroklubu. Právě sovětský pobyt se z velké části podepsal na současném vzhledu letiště.

V podstatě veškerá flora v areálu letiště spadá do kategorie „plevel“, což ovšem této krajině nijak neubírá na poetice.

Vedle Hanáckého Aeroklubu si pronajímají místa v hangárech také soukromí letci.

„Neznám žádný svobodnější pocit než ráno vyletět, pozorovat z výšky krajinu a přistát si, kde se ti to líbí – třeba na Sněžce,“ popisuje jeden z pilotů své zážitky s ultralehkými letadly.

Olomoucké hangáry a letiště se díky dobovému étosu objevily také ve filmu Tmavomodrý svět.

Přelet.

Měsíční krajina může potěšit ducha stejně jako úpravné parky a zahrady.

Hromady cihel zde bezvládně leží již léta.

Na letišti je spousta míst, kam se dá zašít. Spousta mladých sem chodí zejména kvůli skateparku, který zde byl před několika lety zbudován.

Místní skatepark.

Další kombinace industriálu a divoké přírody.

Areál letiště je také přirozeně vzniklým sadem. Plané stromy právě zakládají na letní ovoce.

Zvláště o víkendu bývá v teplých měsících na letišti doslova narváno. Na křivolakých stezkách se míjejí pejskaři se sportovci i procházejícími se páry či rodinami.

Všechna místa však nejsou bezpečná…

Bytová kultura některých obyvatel je hodně nespoutaná. Kdo se odváží blíž, měl by dávat pozor, aby nešlápl třeba na nějakou jehlu.

Letiště v průběhu roku pořádá několik akcí pro veřejnost. Vedle vyhlídkových letů a přehlídek se zde na podzim každoročně koná pouštění draků.

Po letišti se člověk může pohybovat prakticky svobodně na vlastní nebezpečí. Jediné tabu je letová dráha. Za ní hanácká estetika toho nejtěžšího kalibru.

Klára Židková