Fotograf extrémních sportů: Začínal jsem jako obráběč

Fotograf samouk. Dnes jeden z pěti nejlepších evropských fotografů značky Olympus. Ačkoli mu práce zabírá spoustu času, je podle něj tím nejlepším, co ho kdy potkalo. To je ve zkratce Rob Trnka.

Rob Trnka pri praci.Foto: Jakub Pytlík

Ve snowboardovém parku najdete množství lidí. Jedna postava se ale vymyká. S těžkým batohem na zádech běhá mezi jednotlivými překážkami a snaží se přijít na co nejlepší záběr. To je Rob Trnka. Fotí extrémní sporty, například horská kola, lyže nebo snowboard. Je dvorním fotografem motokrosaře Petra Kuchaře či autorem fotek v kalendáři bikera Michala Prokopa. Nejraději ale fotí lidi, nejobyčejnější a nekomplikované fotky. Třeba to, že se někdo zastavil a zamyslel. „Důležité ale je nekazit to zbytečným zásahem a zůstat pozorovatelem, který si nehoní ego na tom, jak senzačním stylem to dokázal zachytit,“ popisuje.

Publikuje v českých časopisech, ale i v zahraničí. Jeho snímky jsou k vidění i na internetových stránkách www.robtrnka.com, kde navíc ke každému focení píše i komentář.

Fotografuje sporty, z nichž většinu sám provozuje. I přes svou pracovní vytíženost si na kolo nebo lyže čas najde. „Je to můj život. Snad mám stále co říci, i když už neskáču kilometr do dálky,“ říká Trnka. Znalost prostředí považuje za výhodu. Dokáže zapojit vlastní zkušenosti a motivovat jezdce, aby mu svými výkony pomohli k dobrému výsledku.

Spolupráce s jezdcem je klíčová

Práci s nedisciplinovanými jezdci považuje za ztrátu času a energie. „Focení je potřeba dát z obou stran objektivu maximum, ať jsou dvě ráno nebo fouká stokilometrový vítr,“ vysvětluje. Schopnosti jezdců přitom nemusí být pro kvalitní fotku úplně zásadní. „S mistrem světa, který nespolupracuje, udělám horší fotky než s člověkem od vedle, kterého to baví a naslouchá mi.“ Focení Trnka nebere plošně, není masovým fotografem. „Potřebuji vazbu na ty, se kterými dělám,“ říká.

Při focení dává přednost analogu

V současnosti se svět nachází v digitální éře. Trnka na trendu digitálních fotoaparátů vidí množství pozitiv. „Více diváků může sledovat lepší fotky, fotografům se zvyšují nároky a neustále roste konkurence,“ vyjmenovává. I Trnka je ve své profesi nucen digitální fotoaparát využívat, sám ale stále preferuje analog. „Analogová fotka je lidštější. Celá tvorba je řemeslnější a zodpovědnější. I výsledek se liší, tedy pokud víš, co a proč děláš.“ Zkušenosti nabyté s analogovým fotoaparátem se podle něj dají dobře zúročit i u digitálu. „Fotografové, zvyklí fotit jen s digitálem, musí být vzteky bez sebe, když jim na LCD monitor svítí prudké slunce,“ směje se Trnka.

Úpravu fotek v počítači příliš nevyužívá. Fotky nepřikresluje ani nevyhlazuje. „Bylo by na škodu věci, kdybych chtěl být grafikem. Je to jako když kameraman chce být zároveň střihač. Do určité chvíle to jde, ale pak už ne. Jsou to dvě profese,“ objasňuje.

Začátky nebyly lehké

Kdysi pracoval jako obráběč. Věděl ale, že ho to nikdy nebude naplňovat. „Čas tam běží moc rychle. Víš, že ti uniká to, co bys opravdu chtěl,“ popisuje. Rozhodnutí opustit práci a začít se naplno věnovat focení pro něj bylo krokem do značné nejistoty. „Jel jsem od nuly k nule, musel jsem platit účty a často ani nevěděl z čeho,“ vzpomíná. Uvědomil si, že nestačí jen umět fotit, důležité je umět své výtvory prodat. „Byly to skvělé zkušenosti a škola života,“ uvědomuje si. Lidem, kteří by se focení rádi věnovali na profesionální úrovni, doporučuje, aby vytrvali a zaměřili se na detaily. „Jen těžce postřehnutelné maličkosti  mnohdy dokáží fotografa odlišit,“ zdůrazňuje. Trnka se snaží začínajícím fotografům pomáhat. Loni se například zúčastnil jako foto kouč kempu Marosana, kde vyučoval, jak správně fotit horská kola. I on sám čerpá ze zkušeností ostatních fotografů. Inspirací je pro něj třeba americký válečný fotograf James Nachtwey nebo Švéd Mattias Klum.

Ondřej Janků