Fotoesej: Památky Masarykova silničního okruhu

Masarykův silniční okruh byl kolbištěm pro nejlepší jezdce své doby dlouhá desetiletí. Rychlý, vzrušující, ale i nebezpečný. V jeho okolí dodnes stojí celá řada památek připomínající roky jeho největší slávy.

Brno – Silniční okruh poprvé hostil závod Velké ceny v roce 1930. Vznikl za necelého půl roku s požehnáním prezidenta Masaryka, jehož jméno nesl už od prvního ročníku. Jeho autoři se inspirovali tratí nejslavnější – německou Severní smyčkou. Stejně jako okruh z pohoří Eifel tvořily ten brněnský běžně používané silnice mezi obcemi Bosonohy-Nový Lískovec-Pisárky-Kohoutovice-Žebětín-Ostrovačice-Veselka-Bosonohy. Dohromady trať měřila téměř třicet kilometrů. Odjelo se na ní celkem sedm ročníků. Další závody přerušila nacistická okupace a druhá světová válka. Významný mezník českého automobilismu připomíná pamětní deska v prostorách bývalého depa.  

Prostory depa jsou dnes volně přístupné, ale čas neoklamaly. Jednotlivé boxy jsou zazděné a leckdy i poznamenané pouličním „uměním“. Ve dvou řídících věžích zase sídlí firmy. Kromě pamětní desky visí na stěně depa i pamětní věnec upomínající, že prvním, kdo na nový okruh v roce 1930 vyjel, byla Eliška Junková. Jediná závodnice, která se v závodech Grand Prix prosadila mezi absolutní špičku. 

Veselka, úsek mezi Popůvkami a Bosonohami, patřila k nejoblíbenějším diváckým místům na trati. Pravoúhlou pravotočivou zatáčku do prudkého kopce totiž museli jezdci projíždět nižší rychlostí, takže si je diváci mohli lépe prohlédnout. Ze stejného důvodu stály v tomto úseku i televizní kamery. Proslulá zatáčka zmizela v roce 2009, kdy ji nahradil kruhový objezd. V jeho středu stojí základní kámen, poslední upomínka na roky nasáklé benzínem. 

Tady se větví historie: křižovatka za Veselkou je symbolickým obrazem brněnské trati. V letech 1949-1964 zatáčeli závodníci doleva a projížděli Žebětínem. Průjezd úzkou silnicí vedoucí skrz tuto obec ale nebyl v šedesátých letech pokládán za bezpečný, proto byl v roce 1964 zrušen. Roku 1965 se v Brně poprvé jela Grand Prix započítávaná do mistrovství světa, a to už závodníci uháněli doprava směrem po Staré dálnici. Úzká silnička do Žebětína lemovaná stromy není bezpečná dodnes, což dokládá několik při ní stojících pomníčků.

Nejslavnějším a nejzachovalejším úsekem bývalého Masarykova okruhu jsou Farinovy zatáčky, komplex tří klopených zatáček v lesích před Kohoutovicemi. Nesou jméno po italském závodníkovi Giuseppe Farinovi, který se nechvalně zapsal do historie první poválečné Grand Prix Československa v roce 1949. Vystudovaný doktor z Turína, proslulý svým hazardérským jezdeckým stylem, nezvládl v prvním kole právě v tomto úseku předjížděcí manévr a dostal smyk. Při následné nehodě zranil nejen sebe, ale i dvanáct diváků. Dva nakonec zemřeli. Do Farinova vozu vzápětí vrazil ještě Angličan Reg Parnell. Soupeř, kterého se Farina snažil předjet, siamský princ Bira, na tomtéž místě havaroval o dvě kola později, byl však jen lehce zraněn. Giuseppe Farina se hned následujícího roku 1950 stal prvním mistrem světa nově vzniklého šampionátu Formule 1. Do něj už Grand Prix Československa nebyla kvůli politické situaci zařazena. Už téhož roku se ale po trati proháněly i motorky. 

Za první Farinovou zatáčkou se od září 2010 nachází soustava památníků připomínající nejenom tragický rok 1949, ale i celou historii brněnské Grand Prix v letech 1930-1985. Kromě velkého památníku tu stojí i několik menších s kompletními výsledky jednotlivých ročníků i velkou informační tabulí. A dále také pomník dvou studentů, kteří na tomto místě přišli o život v roce 1949 po Farinově havárii.

Renomé současného i starého Masarykova okruhu využívali, a stále ještě využívají, i majitelé různých hotelů a restaurací v jeho okolí. Tato hezky vyvedená malba ze závodů na původní trati poutá na kohoutovický klub Depo stojící hned vedle bývalé trati. 

V roce 1975 organizátoři připojili k dosavadní závodní trati i závěrečný úsek vedoucí Pisárkami a Novým Lískovcem. Úzkou pasáž lemovanou domy nahradila široká silnice vinoucí se kolem kohoutovického sídliště dramatickým klesáním k prostoru startu a cíle. Dostala jméno po monackém pilotovi Louisi Chironovi. Chiron patřil ve dvacátých a třicátých letech ke světové špičce automobilového závodění. Tři ze svých šestnácti vítězství v Grand Prix získal právě na náročném Masarykově okruhu, kde zvítězil v letech 1931-1933 s vozy Bugatti a Alfa Romeo. Silnice nese pilotovo jméno dodnes.

Na začátku osmdesátých let se roky vrcholného závodění na Masarykově okruhu nachýlily ke konci. V době uzavřených tratí už nemohl přírodní brněnský okruh stačit bezpečnostním požadavkům. Poslední ročník započítávaný do mistrovství světa se odzávodil v roce 1982, následující čtyři ročníky se už jely jen v rámci mistrovství Evropy. Hned následující rok se ale Grand Prix do Brna vrátila. Dokončen byl totiž nový uzavřený autodrom v lesích mezi Žebětínem a Ostrovačicemi, na němž se závodí dodnes.

S návratem rychlých kol do Brna v roce 1987 souvisí i zatím poslední naděje na obnovení automobilové Velké ceny. Ve stejné době se čerstvě dokončený autodrom ucházel také o možnost pořádat závod Formule 1. Nakonec jej ale předstihl budapešťský Hungaroring. První zemí „železné opony“ pořádající Grand Prix Formule 1 se tak stalo místo Československa Maďarsko. 

Filip Drybčák