V rámci programu celoživotního vzdělávání se mohou vysokoškolští studenti dostat na univerzitu do finských Helsinek. O tom, jak se ve Finsku žije, se na vlastní kůži přesvědčil i Jiří Sláma.
Skupinová fotka zachycená pri americké hre „drinking game“ (Jiri Sláma je druhý zleva). Foto: Jiri Sláma
Program celoživotního vzdělávání Erasmus nabízí studentům vysokých škol studijní pobyt na zahraniční vysoké škole. Studenti mají na výběr z množství zemí. Jednou z nich je také Finsko. Právě zde si svou stáž vybral student Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Jiří Sláma. Od ledna studuje v Helsinkách.
Proč sis pro svou stáž vybral právě Finsko?
Ze zemí, které jsem měl na výběr, to byla z mého pohledu nejlepší volba. Finsko mi bylo vždy sympatické. Asi i určitým způsobem podobnou historií s tou naší – utlačovaný národ, který deklaroval nezávislost až na konci roku 1917. Navíc mám rád zimu a sníh, jih mě pro delší pobyt moc neláká.
Co sis od stáže sliboval?
Rozhodně poznání nových lidí, zlepšení znalostí cizího jazyka, zajímavou zkušenost ze studia na cizí univerzitě. Chtěl jsem zkusit si starat se sám o sebe. V neposlední řadě také pokusit se najít odpovědi na to, kam hodlám směřovat v budoucnu.
Splnila tvá očekávání?
Vytvořila možná ještě více otázek, než jsem měl před odjezdem. Ale i za to jsem určitým způsobem rád. Rozhodně jsem poznal spoustu zajímavých lidí z různých částí světa. Člověk konečně vidí, že svět je i někde jinde než doma. A že lidé jsou všude, jen je třeba se toho nebát. Na druhou stranu musím říct, že očekávané vylepšení angličtiny se podle mě nedostavilo. Taky jsem se nenaučil vařit, v což jsem před odjezdem doufal.
Co tě na Finsku zatím nejvíc zaujalo?
Prakticky všude se člověk domluví, protože většina lidí nehledě na věk, umí nebo alespoň rozumí anglicky. Taky rovnost pohlaví tady nabírá trochu jiný rozměr. Většina ministrů ve vládě jsou ženy. A zajímavé je, že diskuze je spíše na úrovni společného konsensu než tvrdého boje feministek o postavení žen. Taky mě zaujalo počasí. Čekal jsem nestálé a větrné, ale většinou to bylo spíš naopak. Bezvětří a bez srážek.
Takže jazykové bariéry mezi tebou a Finy nejsou velké?
Znalosti angličtiny převážné většiny Finů jsou na dobré úrovni. V komunikaci jako takové většinou problém není. Problém je spíše se vůbec k nějaké dostat. Přece jen to jsou povětšinou uzavření lidé, kteří sami od sebe konverzaci nezačínají. K těm znalostem ještě přidám jednu příhodu. Stojím u regálu s pivem a vybírám takový ten rozumný chuťový a cenový kompromis a někdo na mě finsky promluví. Tak se otočím. Za mnou taková pomalu sedmdesátiletá paní. Odpověděl jsem, že nemluvím finsky. V duchu si říkám, že z toho rozhovoru asi moc nebude. A ona začne bez problému anglicky. Že si mám koupit tohle pivo, za tu cenu není špatné, tohle je černé, tohle světlé. To vše s výborným přízvukem pomalu rodilého mluvčího. To pivo bylo nakonec pochopitelně hnusné, ale můj údiv nad znalostmi a přízvukem takto staré dámy za to stál.
Setkáváš se ve Finsku hodně se zahraničními studenty? Ktetá z odlišných kultur tě zaujala nejvíc?
Hodně odlišnými kulturami bych to nenazval. Každý má svá specifika, ale vesměs jsme dost unitární. Asi i proto, že dnešní globalizovaná společnost zahlazuje rozdíly. Poznal jsem několik Nepálců, Číňanů, Američanů, Kolumbijky, Filipínku, Australany, Japonku, několik Rusů. Největšími skupinami jsou zde Španělé, Francouzi a Němci.
Jak žijí Finové?
Nemyslím si, že by tady byly nějaké výrazné rozdíly od našeho každodenního života. Snad jen, že lidi si dokážou víc užívat tepla, což je logické. Vypijí i osm deset šálků kávy za den. Jsou to největší konzumenti kávy na světě na osobu. A prakticky každá rodina má chatu, takže víkendy v létě nebo za tepla hojně tráví mimo město na chatách a grilují.
Dokážeš si představit, že bys ve Finsku strávil zbytek života?
Strávit zbytek života bych tady mohl, ale to si dokážu stejně dobře představit i někde jinde. Největší problém by byl ale jazyk. Bez toho bych, i přes mezi Finy rozšířenou znalost angličtiny, asi fungovat nemohl. Finština sama o sobě není tak obtížná, jazyk je to logický, ale pro většinu cizinců je natolik odlišná, že je to opravdu začátek „na zelené louce“. Navíc jejich pivo je bez výjimky odporné. Pít se dá, ale je to škoda peněz. A další věcí je, že zde nejsou prakticky žádné hory. Což by se sice dalo určitým způsobem nahradit častějšími výlety do zahraničí, ale to není ono.
Jak se ti zamlouvá zákaz kouření ve všech restauracích a hospodách?
Na zákaz kouření v barech, klubech a restauracích jsem si zvykl hodně rychle. Pro mě jakožto nekuřáka je to opravdu skvělá věc. Člověk má z toho večera i nějaký lepší pocit. Nekazí si zdraví pasivním kouřením. Oblečení a vlasy mu další den nesmrdí jako popelník. Navíc větší podniky to mají elegantně vyřešeno samostatnou místností s dveřmi. Jsou to jakési kuřárny, díky kterým lidi ani nemusí ven. Což je výhodné hlavně v zimě. Takže to nemusí být ani tak bolestivé pro samotné kuřáky.
Jaká je finská kuchyně? Ochutnal si nějakou místní specialitu?
Finské restaurace obecně jsou ty lepší a je dost drahé si tam zajít na jídlo. Takže nic speciálního typu sobí maso jakožto hlavní chod jsem nezkusil. Jinak tradiční čtvrteční finské jídlo je hrachovka a palačinky s džemem, což si občas dám. Tím jsem se dostal k podivným finským kombinacím, které občas dokážou vytvořit. Čas od času si ani nejsem schopný vybrat z příloh. Žádná mi k danému jídlu nesedí. Rád bych zmínil tradiční finský velikonoční dezert mämmi. Jeho základem je voda, žitný slad a mouka. Podává se v mlíku nebo smetaně posypaný cukrem. Není to nijak zvlášť chutné a jedna Finka mi říkala, že i většina Finů mämmi nemá ráda. Třikrát hurá beránkovi.
Lucie Rusková
