Ondřej Svoboda je
obyčejný student informatiky s neobyčejným
koníčkem. Už několik let se věnuje tvorbě vlastních
filmů.
Se skupinou stejně zaměřených lidí, která si říká Banda Trotlů, natáčí Ondřej Svoboda filmy podle vlastních scénářů. Začínali tím, že z legrace nadabovali Pána prstenů. Později natočili vlastní filmy, jako například celovečerní film Gorila: Příběh Opičí či krátkou filmovou povídku Lógr. Uspořádali několik veřejných premiérových promítání a mají stále více fanoušků.
Fotíte, věnujete se filmové tvorbě, studujete informatiku, chodíte na brigády, máte spoustu kamarádů a přítelkyni. Jak tohle všechno stíháte?
Mám pocit, že čím více záležitostem se věnuji, tím lépe všechno stíhám. Mám potom totiž dojem, že mám na vše jen docela málo času, což mě vždycky vyburcuje k tomu, abych to dělal na maximum, takže toho stihnu více.
Jak jste se vůbec poprvé dostal ke kameře?
Když jsem byl opravdu hodně malý, tak taťka na půdě objevil starou 16mm kameru a říkal mně a sestře, že můžeme zkusit něco s ní natočit, ale že ať si nejprve napíšeme scénář. Tak jsem napsal takovou krátkou věcičku, ve které hráli hlavní roli postavičky z lega. Nakonec jsme to nezfilmovali, ale pocit, který jsem měl při vymýšlení toho krátkého „scénáře“ se mi tak zalíbil, že jsem si potom k Vánocům vyžádal první kameru. To mi bylo nějakých šestnáct let. A začal jsem točit.
Čím vás filmování tak nadchlo, že mu dodnes věnujete tolik času?
Filmování mě baví, protože filmem mohu vyjádřit své pocity, názory, touhy, myšlenky a podobně. Zjistil jsem, že tento způsob seberealizace je mi velice blízký. Zároveň věřím, že tím, že se lidé podívají na nějaký můj film, jim alespoň na chvíli trochu obohatím život.
Jak byste stručně charakterizoval svou filmovou skupinu Bandu Trotlů?
Banda Trotlů nemá žádný pevný tvar. Je to živelné uskupení mých známých, kamarádů a spolužáku, kteří sdílí podobné nadšení vytvořit něco tak výrazného, jako je film.
Na co jste z vaší tvorby nejvíce hrdý?
Jsem hrdý na to, jak širokou skupinu lidí oslovila naše parodie Pár Pařmenů. Taky na to, jak se nám absolutně bez žádných zkušeností povedlo natočit koukatelnou celovečerní komedii, a na to, že na tuto komedii přišlo více než tři sta lidí. Pak taky na to, že se nám do kina podařilo dostat i čtyři sta lidí na film Na dně šuplíku, který následoval hned po tom. Na to, že naše krátké filmy získávají dokonce i nějaká ocenění na festivalech, a samozřejmě na to, že má Banda Trotlů docela velkou základnu fanoušků a příznivců.
Kde berete inspiraci a nápady?
Stačí se jen pozorně koukat kolem sebe s očima otevřenými dokořán. Inspirace je všude kolem. Často se třeba doslova povaluje jen tak po ulicích a většina lidí ji bez povšimnutí překračuje. Já si vždycky kousek odnesu domů. A když mám v hlavě nějaký nápad, tak nad ním uvažuji, kudy chodím, a pomalu se tak na něj nabalují další a další nápady a okolnosti.
Máte teď nějaké plány a nápady na další film?
Právě začínám psát scénář k celovečerní lehce pohádkové dramatické komedii s prvky romantického a katastrofického filmu s pracovním názvem Petr Černý. Mohu prozradit, že je to o kominíkovi, který se chce umýt, více prozatím říct nemůžu. Postup vytváření filmu je možné sledovat na stránkách www.bandatrotlu.com pod záložkou „Petr Černý, kominík.“ Pokud vše vyjde tak, jak má, premiéra by mohla proběhnout v první polovině roku 2011.
Proč jste nešel studovat něco, co více souvisí s filmem, když mu už tak dlouho věnujete tolik času?
Protože si myslím, že je docela problematické uživit se jakýmkoliv uměním. Rozhodl jsem se proto vystudovat něco, co mě může vždycky finančně dobře zajistit. Zvolil jsem tedy právě informatiku. Nevylučuji, že během studia informatiky nebo po něm si zkusím přibrat ještě i nějakou filmovou školu.
Budete se filmu věnovat i v budoucnu nebo je možné, že vás přestane bavit?
Velice rád bych se tomu věnoval pořád, protože je to můj způsob seberealizace a v podstatě to potřebuji. Vidím to tak, že si vždycky něco vydělám, natočím za to film, a pak budu zase vydělávat. Až mi začnou vydělávat filmy, informatiku možná přesunu do pozadí.
Studuje nebo aspoň pomýšlí někdo z Bandy Trotlů na studium herectví, režie či něčeho podobného?
Pokud vím, tak nikdo z toho užšího jádra nic takového nestuduje, ani o tom nepomýšlí. Možná snad jen jedna kamarádka, která studuje divadelní dramaturgii.
Co byste poradil lidem, kteří by se taky alespoň amatérsky chtěli věnovat filmování?
Hlavně je třeba mít železné nervy, počítat s tím, že to zabere spoustu času, nadchnout do filmování i své nejbližší přátele a pořádně je i sebe motivovat. Nenechat se odradit překážkami, které se během celého procesu vytváření filmu objevují ve velice hojném počtu.
Kateřina Smolová
Trailer k filmu Gorila: Příběh Opičí z dílny Ondřeje Svobody
Audio - Ondřej Svoboda vysvětluje, co ho inspiruje:
