Předně, do hospody je vhodné vlastně jakékoliv téma. Vždyť kde jinde se najde u jednoho stolu tolik expertů na všechny různé obory?
Evropskou unii lidé často vnímají jako diktátora, který zakazuje věci, na které jsme dlouhodobě zvyklí. Začalo to žárovkami a přejmenováním rumu na tuzemák, pokračovalo pomazánkovým máslem, marmeládou a v poslední době vyvrcholilo regulací výkonu vysavačů. Benefity, jako možnost cestovat bez kontrol v Schengenském prostoru nebo snížení cen roamingu, zůstávají opominuty. Asi to vyplývá ze dvou všeobecně známých aspektů češství, tedy nespokojeného brebtání bez konstruktivního návrhu na řešení a rychlého zapomínání všeho dobrého. Vinu na tom ale má i sama Unie, která je značně nečitelná a její chování komplikované.
O uplynulém víkendu jsem měl možnost zúčastnit se simulovaného zasedání Rady Evropské Unie a Evropského parlamentu. Za úkol jsme měli vytvořit doporučení Evropské komisi k projednávané smlouvě o Transatlantickém investičním a obchodním partnerství se Spojenými státy americkými. Po dvou dnech zasedání jsme se měli my v radě spolu s Evropským parlamentem shodnout na jednotné verzi zásad, podle kterých se poté bude vyjednávat s USA.
Ačkoliv šlo jen o simulaci jednání, byl patrný jeden důležitý rys Unie – zdlouhavost a neprůhlednost jednání a trvání si na své pravdě. Vždyť jsme dvě hodiny schvalovali program jednání! Ano, byli jsme svázání pozicemi vlád států, které jsme zastupovali, ale i tak to přece není normální. A co teprve v reálu? Navíc za situace, kdy je třeba zohlednit i lobbistické tlaky a případnou dlouhodobější strategii zahraniční politiky.
Dá se za této situace čekat, že bude Unie tématem do obvyklé konverzace? Že by o ní a jejím jednání referovala média? Měl jsem možnost poznat, jak neprůhledná, zdlouhavá a komplikovaná jednání se vedou i nad tím nejjednodušším a nejprostším návrhem. V tom všem zmatku se nedařilo pořádně zorientovat ani nám, účastníkům konference.
Hospoda si žádá velká témata, jakým by Evropská unie být mohla. Problémem je ale zamotaná smyčka neprůhlednosti této instituce, komplikovanosti jejich činů, těžkého úkolu o ní referovat a tím pádem i nedostatku informací mezi lidmi a souvisejícího nezájmu o téma. Pomohlo by otevření a zprůhlednění všech jednání, o kterých by se pak dalo jasně informovat a tím vzbouzet zájem veřejnosti a podpořit její informovanost.
Nakonec by třeba i v běžné konverzaci lidé mluvili o Unii a více se o ni zajímali.
Michal Rapco
Článek čtěte také na munimedia.cz
