Estétožrouti a Užitkofandové pospolu v brněnském podzemí

Zpřístupnění brněnského podzemí má k jeho zneužití blízko. Fenomén města na městě očima Nebrňana.

Autorka článku Žaneta OndrouškováPetr Bednárik

Brno má novou atrakci. Od včerejška je zpřístupněný mincmistrovský sklep pod Dominikánským náměstím a zástupci města nenechávají nikoho na pochybách, že následovat budou další podzemní prostory. Proč by taky ne, jedná se o unikátní příležitost zvednout prestiž jihomoravské metropole. Pokud ovšem zůstane jenom u toho.

Proti sobě stojí přinejmenším dva tábory. Jedni jsou ti, co chtějí zachovat historické památky a spatřují hodnotu v podzemí samotném. Patří sem historikové, architekti, environmentalisté a jiní. Právě ti sepsali v srpnu dopis ministru kultury Jiřímu Besserovi a upozornili jej na úskalí stavby soukromých garáží pod Zelným trhem a její negativní zásahy do historického jádra města. Čistě pro potřeby článku nazvěme tuto skupinu lidí Estétožrouti.

Proti nim, ne vedle, stojí Užitkofandové. Pragmatičnost je jim vlastní a užitek v garážích shledávají pomocí nejrůznějších úhlů pohledu. Většinou jsou to komunální politici, majitelé firem na Zelném trhu nebo lidé, kteří už nevědí, jak vyřešit problémy s dopravou, a upínají se k podivným vidinám a ideálům. Garáže považují za dobrý nápad (kromě období těsně před komunálními volbami). Není tajemstvím, že městská rada v létě souhlasila se zrychleným územním řízením ve věci výstaveb, aniž by si napřed vyslechla Estétožrouty.

Teď je ale vše jinak, aspoň podle oficiálních informací. Klid po bouři trvá. Estétožrouti s Užitkofandy se navzájem poplácávají po zádech a těší se na slávu, která Brno čeká, až město odkryje svoje hlubiny. Opravit a podívat, to je přece v pořádku. Co bude dál, těžko odhadovat.

Jestliže se začne podzemí nějakým způsobem využívat, může totiž snadno dojít k jeho zneužití. Kdo určí, jestli prohlídkové trasy jsou v pořádku a parkovací místa už nikoliv? V těchto dvou případech je odpověď pro každého z nás poměrně snadná. Opravit a podívat, to bereme, ale poskytnout soukromým firmám garáže, z kterých sami nic mít nebudeme? To už ne. Obávám se však, že existují desítky možností využití těchto prostor, které tak snadno posoudit nepůjdou. A vzájemné přátelení těchto dvou roztomile nazvaných skupin tomu moc nepomůže.

Za mincmistrovským sklepem bude následovat kostnice sv. Jakuba a jejich vzájemné propojení. Ano, je dobře, že turisté budou moci docenit krásy města, a je ještě lepší, že se o podzemí konečně začne někdo pořádně starat a zrekonstruuje jej. Za tím si stojím a nemá smysl o tom pochybovat. Já se ale obávám, zda tato vzájemná spolupráce Estétožroutů a Užitkofandů nepovede až k příliš mnoha kompromisům.

Žaneta Ondroušková