Erasmus vám otevře cestu do světa, říká jeho absolvent

Komu je Brno pro studium malé, nebo chce zlepšit svůj cizí jazyk, může vyjet na studijní pobyt do zahraničí. „V cizině žijí taky pouze lidé, a pokud jsou vstřícní, rychle se seznámíte," říká Pavel Šeda.

V létě začal Pavel Šeda studovat na Masarykově univerzitě v Brně. Bakalářský diplom už získal na Obchodně podnikatelské fakultě Slezské univerzity v Karviné, kde se přihlásil na program Erasmus. Po splnění podmínek strávil jarní semestr roku 2010 na univerzitě J. W. Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem. Protože jsme byli dlouholetými spolužáky na gymnáziu, při rozhovoru jsme si tykali.

Proč ses rozhodl jet na studijní pobyt do zahraničí?

Fakulta v Karviné není žádná skvělá škola, proto jsem přemýšlel, jak si studium vylepšit.

Kdybys studoval na Masarykově univerzitě už předtím, pro Erasmus by ses nerozhodl?

Hodně záleží na obtížnosti studia. Tady jsem ještě neměl čas ji poznat.

Proč sis vybral Německo, konkrétně univerzitu ve Frankfurtu?

Moje angličtina je na slabé úrovni, vybíral jsem si německé školy. S Frankfurtem má Slezská univerzita smlouvu, proto jsem se přihlásil tam.

Jaké byly podmínky výběrového řízení pro pobyt v zahraničí?

Nejdříve jsem podal přihlášku, jejíž součástí byl životopis v němčině. K tomu jsem napsal motivační dopis, proč chci vycestovat. V něm jsem uvedl, že si chci vylepšit jazyk a poznat školství v cizí zemi. Na pohovoru s komisí jsem pak musel doložit patřičnou znalost cizího jazyka.

Z německé strany tě pak přijali automaticky?

Z devadesáti devíti procent už německá škola neodmítá. Mohlo se sice stát, že by měla už kapacitu pro zahraniční studenty naplněnou, ale bylo to bez problémů. Na nás akorát nezbyla kolej, kterou by nám přidělili, museli jsme si ji zařídit sami. Například Italové zpočátku nic nenašli, bydleli v motelu, který se jim dost prodražil.

Z čeho jsi měl před odjezdem největší strach?

Samozřejmě z toho, jestli se domluvím. To bylo důležité u vyřizování všelijakých průkazů, čehož jsem se taky bál. Z naší školy jsme ale jeli dva. To jistě přidá na klidu, že na to není člověk sám.

Na co ses naopak těšil?

Nikdy předtím jsem nebydlel na koleji, takže jsem chtěl poznat i nový styl bydlení. A především nové lidi.

Jaké stipendium ti Slezská univerzita poskytla?

Každá škola ho nastavuje různě. Mně přispívala 400 sta eur na měsíc, ale  ještě před semestrem jsem v Německu absolvoval měsíční jazykový kurz, který jsem si musel platit sám. Co se částky týče, čtyři stovky vypadají jako pěkný balík, jenže jen ubytování stálo měsíčně 220 eur, studentská karta jednorázově 250 eur a ihned po nástupu na koleje jsem musel složit kauci 440 eur.

Jak jsi tedy vyšel s penězi?

Stipendium nemohlo pokrýt všechno, musel jsem si financovat spoustu věcí z našetřených peněz sám a podporovali mě také rodiče. Od školy jsem dostal zhruba polovinu částky, kterou jsem utratil. Jistě by člověk vyžil i s menším obnosem, ale musel by sedět pořád na pokoji.

Za co jsi nejvíce utrácel?

Skoro každý víkend jsme někam jezdili. Všechny výlety se organizovaly přes facebook, kde se každý mohl přidat do skupiny a viděl, kam se jede. Stačilo se pak jen domluvit a přihlásit na cestu. Projel jsem toho celkem dost.

Kde se ti nejvíce líbilo?

Hodně mě nadchlo Lucembursko svou přírodou. Samozřejmě taky Amsterdam, i když jsme přijeli zrovna v den stávky popelářů. Místo parků a ulic se všude válely hromady smetí. (směje se)

Někteří lidé jezdí například do Anglie s cílem zlepšit si cizí jazyk. Tam ale narazí třeba na Poláky a jsou s nimi natolik ve styku, že angličtinu nepoužijí. Neobával ses toho?

Tohle se mi stalo až následující rok na brigádě. Naštěstí na Erasmu byli studenti z celého světa. Na druhou stranu je pravda, že s Němci jsem se do styku příliš nedostal.

Jak to?

Skoro pořád jsme se pohybovali jen v naší erasmácké skupině, všude jsme chodili spolu, trávili volný čas třeba grilováním. Kdo chtěl, šel do kostela, ale pořád jsme byli s cizími studenty. Navíc Frankfurt není zrovna příkladem německé kultury, protože polovina obyvatel nejsou Němci. Cizinec, který přijede do Brna, se cítí osamoceně, protože má jiný jazyk a kulturu.Ve Frankfurtu se však mísí plno kultur, člověk si jako cizinec nepřipadá.

Když se sešli studenti z celého světa, nesvádělo to ke komunikaci anglicky? Mohla být pro většinu pohodlnější.

Menší skupinky mezi sebou hovořili svými jazyky, nicméně k domluvě mezi ostatními se používala němčina. Právě na německém kurzu před semestrem jsme se měli rozmluvit. Odtud si všichni navykli používat němčinu a byli horliví se v ní zdokonalit.

Za jak dlouho ses s ostatními studenty seznámil?

Téměř okamžitě. Každý byl zvědavý, co je ten druhý zač. Všichni byli vstřícní, našlo se spoustu témat ke konverzaci. Navíc všichni zpočátku řešili stejné problémy. Nikdo se neuměl pořádně domluvit, každý chtěl jíst a někde spát. To nás stmelilo.

Jak se lišila tamější výuka od té na českých univerzitách?

Každý říkal, že rozdíl poznáme. Neměl jsem sice žádné semináře, ale přednášky byly stejné jako u nás. Rovněž přístup vyučujících je individuální záležitostí, žádná norma. Rozdíl jsem nepoznal.

Nakolik sis zlepšil svoji němčinu?

Skokově, jednoznačně. Čtyři měsíce jsem byl odkázaný na ni a i s českým spolužákem jsme mezi sebou nakonec začali mluvit německy. Na začátku jsem rozuměl tak třetině odpřednášené hodiny, po měsíci zhruba padesáti procentům a ke konci sedmdesáti. Více ale ne, odborná terminologie je po tak krátké době pořád ještě složitá.

Co tě na Erasmu štvalo?

V Německu bych vyloženě negativně nehodnotil nic. Nejvíce mě ale naštval přístup mé fakulty v Karviné, která mi ve výuce nevyšla zrovna vstříc. Musel jsem v semestru absolvovat všechny předměty v Německu i doma. Po návratu jsem měl na sedm zkoušek asi týden přípravy, neměl jsem opravné termíny, protože už byl srpen. Ale zvládl jsem to.

Co ti zahraniční pobyt přinesl?

Asi to bude znít strojeně, ale otevřel mi nový svět. Vždy jsem uvažoval v národním měřítku, že se studuje a pracuje například v Praze. Když jsme ale přijeli do Německa, zjistili jsme, že není těžké se do zahraničí dostat nebo tam najít posléze brigádu. Nad tím jsem nikdy předtím neuvažoval. I v cizině žijí také jenom lidé, dobří i špatní. Měl jsem štěstí, že jsem narazil na ty dobré.

Jak jsi využil kontakty, které jsi nasbíral?

Už tenkrát někteří dělali brigády na poště a ptali se, jestli bych to nechtěl zkusit. Rozhodl jsem se pro to letos o prázdninách a nebyl problém tam zavolat. Nejdříve měli sice plno, ale napodruhé už jsem opravdu roznášel poštu ve Frankfurtu.

Setkal ses od té doby s někým ze své erasmácké skupiny?

Silvestra jsme trávili asi s deseti studenty v Budapešti, v únoru jsme byli v Krakově. Letošní silvestr plánujeme jet do Benátek.

Informace o programu Erasmus na Masarykově univerzitě naleznete zde:

http://czs.muni.cz/cz/out/studenti/studijni-pobyty/czv_erasmus

Jan Olšar

Fotografie k článku najdete na: http://www.munimedia.cz/prispevek/erasmus-vam-otevre-cestu-do-sveta-rika-jeho-absolvent-1845/

Více příspěvků od studentů Masarykovy univerzity čtěte na: http://www.munimedia.cz/kurz/stisk/