Džestrijo rozproudí krev v žilách a přiměje k tanci!

Trend hraní po kavárnách jako kulisa k dobrému pití není v Brně ničím novým. Pomalu se však začínají prosazovat kapely hrající swing, blues, jazz nebo gypsy jazz, které rozhýbou i méně odvážné tanečníky. Jednou z nich je i Džestrijo. 

Jakub Čermák a Dalimil Novák začínali jako duo na akustickou kytaru. Po doporučení společného známého přibrali do party třetího hudebníka – Jana Vichra, který hraje na altsaxofon. Pro svou kapelu si zvolili příznačný název Džestrijo a v netradičním složení dvě kytary a altsaxofon začali hrát po brněnských kavárnách. Dnes je pro ně toto uskupení koníčkem i občasným přivýdělkem.

Od koho vzešel první podnět „pojďme, založíme si hudební skupinu“?

Dalimil: Ten nápad založit hudební uskupení přišel spontánně. S Jakubem a Janem se známe z gymnázia. Odmalička jsem hrál na dechové nástroje a na kytaru jsem se naučil na popud bývalého skautského vedoucího.

Jakub: Já jsem se naučil hrát na kytaru od Dalimila. Začali jsme se zajímat o jazz a jeho různé alternativy a rozhodli se vyzkoušet si hraní na vlastní kůži.

Kdy oficiálně Džestrijo vzniklo?

Jakub: Džestrijo vzniklo až o dva roky později v roce 2012, nejdříve jsme museli nasbírat potřebné zkušenosti.

Dalimil: Chtěli jsme poznat jinou kavárenskou kulturu, než je ta brněnská. V létě po třetím ročníku na gymnáziu jsme jeli s Jakubem stopem do Itálie hrát po ulicích, kavárnách, kde se dalo.

Vydělali jste si tam nějaké peníze?

Dalimil: Překvapivě jsme si zpátky moc peněz nepřivezli. Do Itálie jsme si nejeli vydělat. Byla to úžasná zkušenost, která nám dala mnoho nových podnětů jak v Brně začít.

Jaké byly začátky v Brně, než jste zjistili co a jak?

Jakub:  Dlouho jsme přemýšleli jak začít, nejdříve jsme si zmapovali kavárenskou scénu. Obešli jsme asi patnáct kaváren, z toho ve čtrnácti jsme se setkali s pozitivními ohlasy. S některými jsme se přímo dohodli na spolupráci.

A první veřejné vystoupení?

Dalimil: Náš první koncert se konal v říjnu minulého roku v Café Society. Vedoucí podniku si nás po koncertě zavolal, jestli bychom nechtěli zkusit spolupracovat s někým, kdo hraje na altsaxofon. Vzpomněli jsme si na našeho bývalého spolužáka Jana a přizvali ho ke koncertování.

Jan: K hudbě mě dovedl otec, hrával jsem jako dítě na flétnu a potom na altsaxofon. Po říjnovém vystoupení mě kluci požádali, zda bych nechtěl hrát s nimi.

Dalimil: Byla to nabídka, která se neodmítá. (směje se)

Jakou hudbu hrajete? Cover verze nebo skládáte vlastní?

Jakub: Hrajeme cover verze od světově známých jazzových klasiků. Jedná se o jazzové standardy, které mají určitý námět, sóla do nich vytváříme sami.

Jan: Někdy musíme improvizovat na místě, když se něco nepodaří. Většinou to ale publikum nemá šanci poznat.

Jak dnes vypadá trend hraní jazzových skladeb po kavárnách. Setkáváte se jako hudebníci s velkým zájmem nebo naopak?

Jakub: V kavárnách moc hudebníků hrát nechce, bojí se nebo stydí. Nedává to smysl. Kavárenská kultura v Brně je až neuvěřitelně otevřená, problémem je tragický nedostatek hudebníků.

Dalimil: Brněnská scéna je přesycená, lidi jsou tu spíše zvyklí na klubovou scénu než na cokoliv jiného. To je stejné například s nakupováním – lidé jsou zvyklí na svůj místní obchod, kde to už mají vyzkoušené, a těžko se přeorientují na něco jiného.

Jan: Myslím, že v České republice nastalo období znovuzrození jazz bandů a zájmu o jazz jako o žánr. Nejedná se o klasický jazz, spíš o jeho alternativy jako gypsy jazz, jazz rock.

Váš poslední koncert se konal v restauraci Bohéma v Janáčkově divadle na začátku března, kde plánujete hrát příště?

Jan: Další koncert se uskuteční 27. března od půl osmé na stejném místě, protože s Bohémou dlouhodobě spolupracujeme.

Jakub: Rádi hrajeme v příjemném prostředí, což Bohéma určitě nabízí. Do budoucna bychom rádi rozšířili náš repertoár i místa ke hraní.

Kde vidíte Džestrijo za pár let? Plánujete trio rozšířit o další členy?

Dalimil: Pár lidí nám říkalo, že bychom mohli naše uskupení rozšířit. Já si ale myslím, že pro hraní po kavárnách je číslo tři ideální.

Jakub: To už bychom nebyli trio, museli bychom změnit název. (směje se)

Autor: Eliška Čermáková

Autor fotografií: Jakub Raus