Nezávislý novinář, fotograf a průzkumník podzemí Kamil Pokorný vypráví o podzemí, společnosti Agartha, jíž je členem, a nadpřirozených jevech.
Brnenské podzemí má svuj charakter.Foto: archiv Kamila Pokorného
Brno - Kamil Pokorný o sobě mluví jako o milovníkovi podzemí a tajemna. V roce 2002 založil s podobnými nadšenci badatelskou společnost Agartha, která se dnes může pochlubit mnoha objevy a zdokumentovanými jevy. Kromě samotné badatelské činnosti působí jako mediální ředitel, mluvčí a správce internetových stránek Agarthy.
Co vás láká a přitahuje na podzemí?
Myslím si, že každého malého kluka láká něco objevit, prozkoumat místo, kde nikdo dlouho nebyl, o němž se neví, mít svůj úkryt. Vždy mne na tom přitahovalo jakési tajemno. Rozdíl toho klidu a ticha, jaké je pod rušným náměstím či ulicí v samotném centru města. Jako by jiný svět, o němž o pár metrů výše chodící lidé vůbec nic netuší, natož aby znali vstupy. Takže touha objevovat, touha po neznámu, v jistém smyslu jistě i touha se něčím lišit od ostatních.
Nemáte někdy při průzkumech strach? Temné a úzké prostory podzemních štol mohou působit na většinu lidí tísnivě.
Je pravda, že na některé lidi to dobře nepůsobí, ale já se tam většinou cítím jako doma. Naopak mne ten zážitek ještě povzbudí, dodá jakési síly. Samozřejmě pokud má někdo z dřívějška v nějakém smyslu různé bloky, klaustrofobii a jiné, tak by tam asi nevlezl. Ale já taky nemusím mít všechno. Poznal jsem, jaký to je pocit být v sevření, když jsem prolézal třeba plazivky pod Stránskou skálou. Některá místa jsou tam natěsno a poznáte, že ta skála neuhne, že to musíte zvládnout vy sám, protáhnout se. V takových místech je nepříjemné, když nevíte, zda se prostora rozšíří a člověk se tam zvládne otočit, nebo bude muset jenom nějak couvat. Jedno místo je tam tak ostře zahnuté, že se člověk protáhne jakoby zalomením. Tak to já také nemusím, na to se mám až moc rád.
Je brněnské podzemí ve srovnání s podzemím jiných českých měst něčím výjimečné?
Výjimečné až tak ne, spíše má svůj charakter. Převažují zde staré sklepy, většinou navzájem nepropojené, protože trhovci a obchodníci neměli zájem, aby se jim kvalitní vína, maso a jiné zboží ztrácelo. Ale i těch propojených se najde dost ve smyslu několika místností, nebo dvou až tří sklepů. Rozhodně tu nemáme desítky metrů chodeb, štol, natož desítky kilometrů, jako třeba pod Znojmem či Jihlavou. Tam vznikalo podzemí díky horníkům, v Brně jej do sprašovitého podloží kopali jednotliví lidé pro uskladnění zboží.
Co znamená samotný název Agartha?
Vycházeli jsme z překladu a knížky Iva Železného „Agartha - ztracená podzemní říše". O ní se v celé knize popisují různé po světě posbírané legendy. Mají společné to, že někdo někde objeví tunel či štolu klesající postupně do země. Jak jde člověk štolou dál a dál, postupně slyší jakési vrčení, hučení a vnímá, že stěny této štoly mají neobvyklý, jakoby sklovitý hladší povrch a krom toho stěny zelenkavě svítí. Takže tam není tma, ale slabě zelené světlo.
Co přesně je náplní práce společnosti Agartha?
Společnost Agartha je především sdružení nadšenců objevování historického a jiného podzemí především alternativními metodami, například pomocí virgulí. Ale pátráme i v archivech a přes pamětníky, i s pomocí lidí, kteří jsou více otevřeni vnímání a zabývání se paranormálními jevy.
Děje se takových paranormálních jevů u nás hodně?
Takových jevů se v naší zemi děje mnohem a mnohem více, než by si kdo představil. Jenomže lidé jsou k tomu skeptičtí, nevěnují tomu pozornost, nebo je to zajímá spíše tajně, aby se jim ti druzí zarytí skeptici nevysmáli a nepovažovali je za blázny.
Můžete pohovořit o nějakém konkrétním případu?
Občas nastanou vážné a zjevné případy, jako třeba v roce 2006 na Žďársku ve vesnici Bobrová, kde postupně praskala a vysypávala se skla ze všech oken, létal a padal nábytek. Zabývala se tím i policie a hasiči. Rodinu neustále obtěžovalo mnoho rádoby léčitelů, kteří si chtěli přihřát polívčičku a zviditelnit se, nebo prodat svoji dřevěnou pyramidku a jiné pomůcky. V televizi se tím chtěl zviditelnit i klub zarytých skeptiků Sisyfos, podle něhož si to vše ta rodina schválně rozbíjela a demolovala si celý dům. S tím ale nesouhlasí ani místní hasiči, ani policie, která v domě hlídkovala přes tři dny a noci, kvůli řešení případu pro pojišťovnu. Nábytek padal, ničil se a okna praskala i v jejich přítomnosti. Většinou ale jezdíme k případům, kdy lidé slyší nějaké zvuky, případně vidí duchy, stíny a snažíme se to i dokumentovat, zakreslit, nafotit... tak jako objevované podzemí.
Co jsou to patogenní zóny?
Jsou to místa, „zóny" energií patogenně působících na živé tkáně a organismus člověka. Zejména tam, kde se kříží tři a více patogenů v jednom ohnisku, je působení skutečně nebezpečné a projevuje se konkrétními reakcemi na těle nebo orgánech. Natékají nohy, člověk pociťuje bolesti a může to vést až k rakovině. Zejména tam, kde se spí a člověk má tělo v ohnisku patogenů více hodin denně. Více informací o patogenních zónách je na našich internetových stránkách.
Při své práci používáte nejrůznější alternativní metody (intuitivní a podprahové vnímání, virgule, kyvadla...). Opravdu fungují?
Za mnoho let využívání mohu já sám i kolegové jednoznačně už vzhledem k nálezům potvrdit: Ano! Ale on už je hojně využíval i jeskyňář Karel Absolon, nebo když se podíváme do středověku, kdy nebyla technika, doly se směrovaly jedině podle shora virgulemi naměřených hodnot. Tehdy to byla celkem běžná věc, využívat proutky nebo virgule. Dnešní společnost lidem původní senzibilní a jiné schopnosti hodně potlačila a zablokovala. Naštěstí je mnoho rozumných a vnímavých lidí, jež rádi sáhnou po této alternativě, která funguje zdarma.
Jak se stavíte k tomu, že velká část společnosti vnímá takovéto „nevědecké" metody přinejmenším skepticky a často je považuje za šarlatánství?
My víme své ve smyslu, kolik jsme toho našli, jak nám to funguje a tak, a spíše nás mrzí, že ti lidé, často doslova ověšení tituly nebo publicitou jako pan astronom Grygar a jiní skeptici, vší silou tvrdohlavě zavírají oči. Ve světě i u nás je to bohužel i na ústavech vysokých škol známý postup. Než se začít zabývat něčím, co není v proudu a běžně uznávané a riskovat tím hodnotu svého jména, zůstaneme raději u těch uznávaných tendencí. Je to škoda, že tolik moudrých a titulovaných lidí ještě dodnes zavírá oči a zacpává uši před touto stránkou naší reality nebo před opravdovým léčitelstvím.
Michal Filípek
