Dostanu jméno soupeře a jdu ho porazit, říká nová česká jednička MM

Rok poté, co nastoupil ke svému prvnímu zápasu, vystoupal na úplný vrchol. V pouhých devatenácti letech se stal David Kozma novou českou jedničkou v bojovém sportu MMA v kategorii do sedmdesáti kilogramů.

Václav Přibyl a Norbert Požárek. Oba třicátníci a zkušení čeští MMA zápasníci. A oba se museli sklonit před novým králem. David Kozma, který zápasí za havířovský klub JMFS, pokořil oba soupeře v cestě na český MMA vrchol. Devatenáctiletý talent z Karviné si 3. prosince z pražského finále turnaje Gladiator Championship Fighting (GCF) odnesl pás pro vítěze lehké váhy do sedmdesáti kilogramů. Svůj raketový start završil téměř na den přesně rok poté, co poprvé vstoupil do klece. Protože jsme dlouholetými kamarády, při rozhovoru jsme si tykali.

Po vítězném finále s Norbertem Požárkem jsi ovládl celý turnaj, nicméně už v semifinále jsi porazil českou jedničku Václava Přibyla a zaujal jsi v žebříčku jeho místo. Kterého vítězství si ceníš víc?

Určitě finálového, protože až po celém turnaji jsem se stal jedničkou oficiálně. Po výhře nad Přibylem jsem ho sice přeskočil v žebříčku, ale neměl jsem ještě pás pro vítěze. Z tohoto pohledu je poslední zápas důležitější.

Diváci v hale se k tobě chovali docela vlažně. Čím si to vysvětluješ?

Oba poslední zápasy jsem měl v Praze. Požárek je z Čech, Přibyl přímo z Prahy, proto je jim publikum více nakloněno. Samozřejmě mají oba známější jména, protože zápasí déle než já. Může to být proto tím, že ještě tak známý nejsem.

V turnaji bylo osm zápasníků. Jak ses mezi ně dostal?

Původně jsem byl náhradník, protože už byli na turnaj všichni bojovníci vybraní. Jeden zápasník však vypadnul a můj trenér dal organizátorům tip, abych naskočil. Tak se i stalo.

Přesně před rokem jsi na MMA scénu vstoupil svým prvním zápasem jako neznámý bojovník. Tehdy jsi prohrál, nicméně další vyhrané zápasy a turnaj GCF tě v pouhých devatenácti letech vynesl na český vrchol. Co za tak rychlým vzestupem stojí?

Do povědomí MMA jsem se dostal už mým juniorským titulem z mistrovství světa v grapplingu (boj na zemi) v roce 2010. I proto mě tehdy vybrali na první zápas na prestižní akci. Nezačínal jsem proto v nějakém okresním přeboru. V tomto ohledu má velké zásluhy můj trenér, který má kontakty s českou špičkou a dokázal mě protlačit k zápasům na velkých akcích. Pak je to samozřejmě tvrdý trénink. Nepracuju a nyní už ani nechodím do školy, proto mám na trénování hodně času. Co se zápasů týče, mou silnou stránkou je boj na zemi, kde mám skvělé základy z juda a hodně je proti svým soupeřům uplatňuju. Proto vítězím.

Co tě k MMA vůbec přivedlo?

Dvanáct let jsem dělal judo. Zpočátku mě bavilo, ale postupem času méně. Ani jsem v něm nevynikal. Navíc čekání na jednotlivé zápasy na turnajích bylo hrozné. V osm ráno jsem se přijel vážit a první zápas jsem měl třeba ve čtyři odpoledne. Vypadl jsem v prvním kole a celý den byl pryč kvůli dvaceti vteřinám. Zůstal jsem proto jen u trénování. Zhruba před dvěma roky jsem chtěl zkusit vale tudo, abych zlepšil údery nohou a boxování. Nechtěl jsem mít silnou stránku pouze v judu. V Karviné mě však do klubu nepřijali. Jeden kamarád mi pak řekl, že v Havířově je trenér, který učí MMA, které je vale tudo podobné. Jel jsem to vyzkoušet a okamžitě mě to chytlo.

Jak pokračovala cesta od prvního tréninku k prvnímu zápasu?

Trenér Jakub Müller říkal, že mám talent a právě dobré základy z juda. Boj na zemi byl mou silnou stránkou. Díky jeho kontaktům jsem se poté dostal na zmiňované mistrovství světa v grapplingu, které jsem v juniorské kategorii vyhrál. To byl předstupeň k prvnímu zápasu v MMA.

Měl jsi tedy štěstí právě na osobu svého trenéra, který tě díky svým známostem přivedl do světa MMA?

Jednoznačně. Když jsem jel poprvé do Havířova, vůbec jsem nevěděl, kdo tamější oddíl vede, ani kam se to dá dotáhnout. Kdybych zůstal v Karviné, určitě by mi v osmnácti letech nikdo nedomluvil první zápas na tak dobré úrovni. Myslím, že to, co mě Jakub naučil, bych od nikoho v Moravskoslezském kraji nedostal. Má obrovský podíl na tom, kde dnes jsem.

Proč právě MMA je tím bojovým sportem, ve kterém ses dokázal prosadit?

Vždycky mi šel boj na zemi, to je asi rozhodující. Z juda jsem měl velký potenciál, stačilo naučit se bojovat v postoji nahoře. Kdyby přišel někdo, kdo dělal box a v životě nebojoval na zemi, naučit se techniky na zemi by pro něj bylo daleko těžší. Pokud neumíte bojovat na zemi, nemáte v MMA šanci.

Veřejnost někdy vnímá tento sport jako jatka v kleci a příliš pochopení pro něj nemá. Jakou představu by měli lidé o MMA mít?

Předně, nikomu nebudu vyvracet názory. Ať si každý myslí, co chce. Samozřejmě bych chtěl, aby tento sport přitáhl pozornost více a více lidí. Vím, že nalákat babičky nemá smysl, nicméně ostatní bych pozval na nějaký galavečer, kde je dobrá show a ukázal jim, že si zápasníci podají ruce a jsou to normální lidi.

Netrpí bojové sporty v poslední době roztříštěností? Každý si může zapnout televizi, kde vidí box, K1, thajský box, vale tudo. V čem tkví výjimečnost MMA?

Je nejkomplexnější. Skládá se ze všech bojových sportů. Zápasník musí být všestranný.

Myslíš, že je MMA v České republice na vzestupu?

Momentálně je to nejpopulárnější bojový sport a určitě i jeden z nejrychleji rozvíjejících se sportů vůbec. I za poslední rok a půl, co se mu věnuju, se posunul o velký kus dopředu. Hodně mladých kluků vidí MMA v televizi a začínají trénovat.

Nevidí v tom prostředek, jak se naučit bojovat a poté využijí tyto zkušenosti spíš na ulici než v ringu?

Jistě existují ti, kteří se to chtějí naučit, aby se mohli bít venku na diskotékách, což neuznávám. Ale na druhé straně jsou i rozumní kluci, kteří chtějí jenom trénovat nebo závodit a něco dokázat ve sportu.

Co MMA v Česku postrádá?

Chybí vzájemná spolupráce klubů. Všichni jsou rozhádaní, většinou kvůli osobním rozepřím trenérů, což se přenáší na kluby. Kdyby byla lepší spolupráce a i na tréninku bychom se potkávali s kluky z jiných oddílů, posunula by se úroveň výš.

Jaké jsou podmínky, ve kterých trénuje váš klub?

Není to nic zázračného. Ale bývalo to i horší, když jsme určitý čas trénovali v garáži. Teď máme aspoň malou tělocvičnu.

Větší podpory od města jste se nedočkali?

Město podporuje raději zahrádkářské a houslařské kluby než nás. Chybí známosti. Když se zná tatínek Aničky, která ryje záhonky, s primátorem, dostane podporu ona. Náš klub známosti nahoře nemá, jsme odkázáni sami na sebe a drobné sponzory.

Dá se tímto sportem uživit?

V České republice určitě ne. Za zápasy tady nejsou peníze jako v zahraničí. V Rusku nebo v Americe dostávají špičkoví závodníci za jeden zápas obrovské částky a žijí si v luxusu. Tady jsou možná dva zápasníci, kteří si vydělají dobré peníze tím, že dělají i trenéry a dávají soukromé lekce. Pouze zápasy ale v Česku nikoho neuživí. Jako česká jednička teď mám větší šanci, že si mě někdo v cizině všimne a pozve mě na zápas, kde jsou peníze o dost větší. Ale ještě stále bydlím u rodičů, takže nemusím řešit rozpočet pro bydlení nebo pro rodinu. Lhal bych ale, kdybych řekl, že o peníze teďka nejde.

Kdo tě může z českého trůnu sesadit?

Když mě bude chtít někdo vyzvat, vyhlásí se zápas o titul. Nemůže to samozřejmě udělat nějaký Jarda z Hnojníku, ale ti, kteří už mají na české scéně jméno a nějaké zápasy za sebou.

Čeho bys chtěl v MMA dosáhnout?

Vrcholem je americká organizace UFC, kde zápasí ti nejlepší. Tahle nabídka se samozřejmě neodmítá.

Máš vysněného soupeře, kterého bys chtěl vyzvat?

Zatrénovat bych si chtěl určitě s Fedorem Emelianenkem, což je světová ikona a vzor. Vysněného soupeře však nemám. Výběr nechávám na trenérovi, který ví nejlíp, kdo je pro mě vhodný soupeř. Dostanu jméno na papíře a jdu na něj. (smích)

Záznam z finálového zápasu turnaje Gladiator Championship Fighting naleznete zde.

Jan Olšar

Další příspěvky studentů žurnalistiky z Masarykovy univerzity si můžete přečíst zde.