Do Minsku se těšíme a zároveň se bojíme, říkají členky Francouzského divadla ECHO

Studium na Masarykově univerzitě může znamenat třeba i možnost hrát divadlo ve francouzštině a ukázat svůj talent světu. Stačí se jen přidat k Francouzskému divadlu ECHO, jehož členové se letos podívají do Minsku.

Brno – Za zdmi pedagogické fakulty Masarykovy univerzity se zdaleka nepřipravují jen budoucí učitelé, ale probíhají tu například i zkoušky Francouzského divadla ECHO, jehož členové jsou studenti kurzu Dramatická výchova ve výuce francouzského jazyka. Jsou jimi i Agáta Přikrylová, Erika Winklerová a Markéta Schätzelová, které s ostatními studentkami nacvičily hru La derniere y restera o tom, co se stane, když v důsledku nepříznivého počasí zůstane pět žen uvězněných v horské chatě. Hra bude ke zhlédnutí v úterý 6. března od osmé hodiny večerní v brněnské kavárně Trojka a dále na různých místech v Česku i ve světě.

Co musí člověk udělat pro to, aby se stal členem vašeho francouzského divadelního souboru?

Agáta: Stačí si v Informačním systému Masarykovy univerzity najet na registrování předmětů. Samozřejmě v době, kdy registrace probíhá a kliknout u předmětu Dramatická výchova ve výuce francouzského jazyka na Zkusit se zaregistrovat (směje se).

A není potřeba prokázat znalost francouzštiny nebo herecký talent?

Markéta: Konkurzy se nekonají, ale je potřeba umět aspoň trochu francouzsky.

Erika: I v popisu předmětu se píše, že je nutná minimálně mírně pokročilá znalost francouzštiny.

Agáta: Jinak by se student nebyl schopen zcela účastnit zkoušek. Navíc se našich hodin občas účastní rodilí Francouzi, takže se může stát, že celá hodina probíhá jen ve francouzštině. Já jsem to zažila hned na první hodině a byl to pro mě docela šok.

Erika: Na začátku tam s námi chodili i dva Francouzi, jenže ti se nás lekli a utekli.

Agáta: Česká žena je pro Francouze zřejmě příliš děsivá.

Jak dlouhé míváte zkoušky? 

Erika: Bývají přibližně od půl páté do půl deváté.

Markéta: A jsme rozděleni do několika skupin od začátečníků po pokročilé a každý se angažuje podle toho, jak má čas.

Erika: Já třeba hraji ve třech hrách, ale holky jenom v jedné.

Váš soubor se pravidelně účastní brněnského festivalu International Festival du théâtre français. Kdo ho pořádá?

Erika: Pořádá ho vedoucí našeho souboru madame Mirka Novotná.

A jak ten festival probíhá? Může se na něj přijít kdokoliv podívat?

Markéta: Návštěvníci můžou vidět různé divadelní hry, koncerty nebo workshopy. Na všechno může kdokoliv kdykoliv přijít.

Agáta: A pravidelně tam jezdí divadelní soubor Albatros.

Erika: Festival se koná vždy poslední týden v říjnu. V březnu zase my jezdíme na festival do Francie, kde nás na oplátku hostí členové souboru Albatros.

Agáta: Nejezdí k nám ale jen Francouzi. Měli jsme tady i herce z Řecka nebo z Polska. Takže se v podstatě jedná o multikulturní festival.

A chystáte se ještě někam jinam kromě Francie?

Markéta: Chystáme se do Minsku, ale vlastně úplně nevíme, jak se to stalo. Pořadatelé obdbného festivalu v Minsku se nám sami ozvali a moc nevíme, jak nás objevili. Takže se tam moc těšíme, protože je to skvělá příležitost. Ale je pravda, že se i trochu bojíme. Těší se na nás totiž český velvyslanec. 

Agáta: Taky pro ně asi bude překvapení, že naše divadelní hra trvá hodinu. Oni tam totiž mívají obvykle desetiminutová představení.

Jak dlouho jste tuto hodinu trvající hru trénovaly?

Markéta: V podstatě rok, ale intenzivně až v tomto semestru. A před Vánoci jsme na tom začaly pracvat opravdu intenzivně.

Dalo se to zvládat zároveň se školou a ostatními povinnostmi?

Markéta: Sice jsme s sebou jednu dobu všude nosily texty, ale zvládnout to šlo.

Jak jste se vůbec o francouzském divadle ECHO, potažmo o tom předmětu dozvěděly?

Agáta: Dozvěděla jsem se o tom od svého bývalého přítele.

Markéta: A já od Agáty.

Erika: Já na Pedagogické fakultě studuji francouzštinu, takže jsem ten předmět našla mezi volitelnými předměty a byla jsem moc ráda. Zjistila jsem totiž, že se pod tím předmětem skrývá divadelní soubor. Na jednom představení souboru jsme se byli podívat se školou, ještě když jsem studovala na gymnáziu. Mně se to tehdy moc líbilo, takže jsem byla vážně nadšená, když jsem zjistila, že toho můžu být součástí. Ani chvíli jsem neváhala a přihlásila jsem se.

Můžou ten předmět navštěvovat i lidi, kteří francouzštinu nestudují.

Agáta: Já ani Markéta ji nestudujeme. Může tam prakticky kdokoliv.

A necítíte se vůči francouzštinářům znevýhodněné?

Markéta: To ne, já to dělám pro radost a chci si připomínat francouzštinu. No a hlavně mě baví divadlo.

Je francouzský text těžší na zapamatování než český?

Všechny: Ano (smějí se).

Markéta: Pro mě je nejlepší, když si text přeložím. V hlavě si to pak říkám zároveň v češtině a tím pádem vím, o čem mluvím a lépe se mi to potom hraje.

Agáta: Na francouzských textech je spíš záludné to, že se ti ty repliky kdykoliv vrací a vynořují v mozku. Jdeš po ulici a najednou máš v hlavě konkrétní repliku a nemůžeš se jí zbavit.

Erika: Mně se dokonce stalo, že se mi francouzština zamotala do běžné mluvy. Když jsme tu v říjnu totiž měli ten francouzský festival, trávili jsme hodně času s francouzskými ochotnickými herci a jednou, když mi volal táta, pozdravila jsem ho„Bonjour“. Nebo jsem i v obchodě začala na prodavačku mluvit francouzsky.

Na co nejraději vzpomínáte v souvislosti s vaším působením v divadelním souboru ECHO?

Agáta: Jsou to hlavně veselé vzpomínky. Třeba když jsme tu měli v říjnu Francouze, docházelo k hodně vtipným situacím.

Erika: Třeba když jsme je učily sprostá slova v tramvaji a oni je pořád dokola opakovali, navíc s francouzským přízvukem (směje se).

Veronika Sodomová