Divadlo hrají druhým pro radost

Divadlo se dá hrát i pro něco jiného než jen pro slávu nebo peníze. Ví to i ochotníci z charitního divadla Vysokoškolského katolického hnutí v Brně.

Dobrovolníci z Vysokoškolského katolického hnutí začali před pár týdny nacvičovat divadelní hru. S ní budou příští semestr objíždět brněnská sociální zařízení, jako jsou denní stacionáře pro lidi s mentálním postižením nebo pro seniory.

„Splnili jste domácí úkol?" ptá se na pondělní zkoušce režisér Jan Horníček. Stejně jako ostatních dvanáct členů souboru je i on vysokoškolským studentem. Někteří se zadanému úkolu - nacvičování radostného a smutného výrazu před zrcadlem - přiznávají souhlasným pokývnutím hlavy.

Na začátek zkoušky je třeba v ansáblu uvolnit napětí a ostych. Židle vyrovnané do řad musí ustoupit svéráznému dramatickému cvičení - kotoulům. Na čtyři se vrhá celý soubor. Režisér jde příkladem a předvádí krásný kotoul i se vztykem bez pomoci rukou. Po chvíli ostych trochu opadá. „Dobře, jdeme na to!" zavelí režisér.

Na scénu vstupuje hloupý Honza se svojí mámou. Ta ho posílá do města prodat šáteček, aby si za utržené peníze mohli koupit jídlo. Honza ale do města nedojde. Když máma doma zjistí, že se její syn vrátil bez peněz i bez šátku opravdu se na něj rozzlobí. Něžná blondýnka hraje roli Honzovy mámy tak přirozeně, že jí člověk snadno uvěří, že to má s Honzou hromotlukem opravdu těžké.

Těžké to s Honzou měl i sám režisér. „Vytvoření hry jsem dostal na triko. Chtěli jsme nějakou pohádku, a když se řeklo pohádka, vybavila se mi jedna z mého mládí," okouzleně vypráví režisér a zároveň scénárista Jan Horníček. „Z maminčina nahraného vyprávění na kazetě jsem ji přepsal a zdramatizoval. Snažil jsem se především zachovat její jazykovou krásu. Tak krásnou češtinu jsem málokde slyšel."

Text hry zatím většina herců nazpaměť nezná, proto hrají s papíry. Přesto se všichni snaží o co největší prožitek své postavy.

Je vidět, že si soubor zkoušku náramně užívá. Panuje na ní veselá a přátelská atmosféra. Když se někdo přeřekne, společně se tomu zasmějí. Když se někdo ztratí v textu, ostatní mu ochotně napovídají. Režisér zkoušku často přerušuje svými připomínkami. Jde vidět, že mu opravdu záleží na tom, aby byla hra nacvičená pořádně.

Charitnímu divadlu se Horníček věnuje už druhým rokem. Jak sám říká, za tu dobu se seznámil s hromadou super lidí. „Navíc mě strašně baví možnost vytvořit něco, co má hodnotu. Myšlenku, která může někoho zahřát u srdíčka," dodává režisér vážnějším hlasem.

Blíží se desátá hodina a dnešní zkouška končí. Členové souboru se ale i tak nemají k odchodu. Ještě několik minut stojí před zkušebnou, živě si povídají a smějí se. Nadšení v jejich tvářích ukazuje, že tihle lidi dělají divadlo pro radost. A nejen pro tu svoji.

Jana Zelinová

Zajímá vás, jak hra o hloupém Honzovi skončí? Podívejte se na video ze zkoušky: