Dilema registračních pokladen: vyšší daně, nebo dražší pivo?

Plán opozice zdržovat odhlasování zákona o registračních pokladnách až do konce funkčního období vlády, jak se zdá, zatím vychází. A my bychom tedy měli slavit. Nebo ne?

Registrační pokladny jsou hlavním tématem na stole vládnoucí koalice i její opozice. Podle ministra financí Andreje Babiše jsou účinným nástrojem k vybírání daní a narovnání trhu, podle předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska ďábelským mechanismem poškozujícím principy demokracie. Podle jednoho scénáře jejich zavedení pomůže drobným živnostníkům, podle druhého je zlikviduje. Argument, na který by slyšela pravděpodobně většina české populace, zatím ale opozice nevytáhla. Možná si eso v rukávu v podobě zdražení piva ponechává až do finálního souboje.

Ale vraťme se k argumentům, kterých zatím opozice využívá. Jak může vlastně vytisknutí účtenky, na které přibude unikátní kód, podkopat základy demokracie? Podle Miroslava Kalouska je důvodů ke znepokojení hned několik. Nebo alespoň bylo. V prvním návrhu zákona totiž měl každý zákazník povinnost si účtenku od prodejce uschovat, aby mohl případné nahodilé kontrole dokázat, že mu skutečně byla vystavena za všechno, za co zaplatil. Absurdita takové povinnosti brzy došla i politikům, takže jeho nové znění nechává volbu, zda si účtenku vezmeme, stále na nás. Stejně nesmyslná je i obava, že by tento zákon umožnil získat příliš mnoho dat o podnikatelích, protože EET nepožaduje nic, co by ministerstvo financí už dávno nevědělo. Další argument opozice se týká přímo registračních pokladen. Nákup, instalace a následný servis zařízení elektronické evidence je prý pro podnikatele přílišnou finanční zátěží. Navíc se Miroslav Kalousek obává, že by mohl vzniknout další tunel typu Opencard, tentokrát mezi ministerstvem financí a dodavatelem hardwaru a softwaru. Pravda, obava je to v Česku oprávněná, i když je zajímavé, s jakým přesvědčením o ní bývalý ministr financí hovoří. Oba argumenty ovšem vyvrací fakt, že možností, jak evidovat tržby, je více. Drobný živnostník si například vystačí s chytrým telefonem, internetem a tiskárnou. Velká část gastronomických podniků zase již disponuje elektronickými systémy, které stačí jen připojit k serveru ministerstva financí. Lze si tedy těžko představit, jak by takto nastavený zákon mohl spořádaného, daně platícího živnostníka zlikvidovat.

Pokud ovšem mluvíme o podnikatelích operujících v šedých zónách ekonomiky, je tomu trochu jinak. Hlavní problém totiž budou mít podniky gastronomické, které se spolu s hotely ocitly v první linii a stanou se tak trochu pokusnými králíky. Útěchou jim budiž snížení DPH z 21 % na 15 a jednorázová sleva na dani pět tisíc korun, která by měla kompenzovat nákup nového hardwaru. Tento jistě vstřícný krok od státu ale nikdy nemůže podnikům vynahradit potíže, s nimiž se kvůli zavedení elektronické evidence tržeb budou potýkat. V českých restauracích a hospodách je totiž běžné, že se část zisku zkrátka nepřiznává. Překvapivě to není ani tak v zájmu majitelů zařízení, jako spíše zákazníků. Na obědovém meníčku za 69 korun nebo na pivu za dvacku se skutečně moc vydělat nedá, pokud to ovšem nabízí konkurence, není často na vybranou a i čestní podnikatelé se pak musí uchýlit k nezákonným praktikám. Gastronomický trh se zkrátka točí v začarovaném kruhu, který může přetnout jedině přísnější systém vybírání daní. Některé podniky za to však zaplatí vlastním životem. Čeští zákazníci za to jen zaplatí. V případě jídla možná o zas tak velkou částku nepůjde, zdražení národního nápoje ale určitě většina lidí pocítí.

Horentní sumy, které by mělo zavedení EET podle Andreje Babiše přinést do státní pokladny, jsou velice pravděpodobně přehnané. Přesto nepopíratelně nějaké peníze přibudou a účinnější systém výběru daní je určitě rozumnějším řešením než jejich další zvyšování. Je jasné, že registrační pokladny s sebou nesou řadu komplikací, které bude třeba ještě vyřešit. Lepší nápad ale zatím nikdo nenabídl. Jen se holt v případě jejich zavedení musíme smířit s tím, že doba, kdy bylo pivo nejlevnější položkou na nápojovém lístku, bude navždy minulostí.

Tomáš Havlík