Dienstbier není jen jeden

Jiří Dienstbier má našlápnuto k tomu stát se senátorem po svém otci. Sjezd delegátů ČSSD ho v Brně ustanovil řadovým místopředsedou strany. Co tomu však předcházelo?  

Autor komentáře Jiří Pivrnec.Informační databáze MU

Během víkendu mezi 18. a 20. březnem se kromě sjezdu delegátů ČSSD v Brně a celosvětově propírané ofenzivě Kadáffího jednotek v Lybii také konala událost, která neměla takovou publicitu. Zdálo by se, že je vcelku nevýznamná. Ale přesto by se o ni informovanější obyvatelé České republiky měli zajímat. Řeč je o kladenských doplňkových volbách do horní komory parlamentu. Kandidátky ČSSD ozdobil svým jménem Jiří Dienstbier mladší.

Volební místnosti se uzavřely úderem druhé odpolední a účast bude nejspíš mizivá. Občanům bývá většinou celkem jedno, kdo je zastupuje v senátu. O to více budou k volbám lhostejní, když volby samotné nejsou spojeny například s některými z dalších voleb do zastupitelstev nebo s nějakým referendem. Pro politické pozorovatele však dochází k zajímavému fenoménu. Před několika týdny proběhla médii zpráva o úmrtí bývalého kladenského senátora Jiřího Dienstbiera. Jednalo se o člověka s vysokým společenským statusem, bývalého disidenta, osobu s přáteli na obou stranách politického spektra a vůbec personu, u které by člověk i věřil, že senátorství pro něj není jen cosi jako vysloužilecká trafika. Při hovorech s přáteli, kteří se zodpovědně účastili voleb, a kteří žili na Kladensku, jsem s překvapením zjistil, že při posledních volbách do senátu mu dali svůj hlas. Přestože se jednalo o člověka z politické strany, která je pro mladé spíše nepopulární.

Menším překvapením ovšem bylo oznámení kandidáta na nového senátora. Kandidaturou na post po svém otci byl pověřen Jiří Dienstbier mladší. Není rozhodně žádná veřejnosti neznámá osoba. Během sametové revoluce se angažoval ve studentsko-ativistickém hnutí Stuha. Posledních dvacet let strávil ve veřejných a stranických funkcích sociální demokracie. Před půlrokem ovšem nečekaně vystoupil ze stranické šedi jako lídr kandidátky do pražského zastupitelstva. Sociální demokraté nastrčili tvář se známým jménem do popředí jako rozhodující osobu pražské stranické buňky. Překvapivý výsledek voleb a následné sestavování koalice představilo Jiřího Dienstbiera mladšího v překvapivě pozitivním světle. Mocenské pozadí pražských sociálních demokratů chtělo jít za každou cenu do koalice s léty zdiskreditovanou ODS. Jiří Dienstbier mladší z pozice pražského lídra kandidátky odstoupil a k odpovědnosti za vzniklou koalici ODS-ČSSD na pražském magistrátu se do dnešních dnů nechce přihlásit. Což je věc v našich poměrech takřka nevídaná. V ČSSD se tak stal z Jiřího Dienstbiera horký brambor.

Oznámení jeho kandidatury na post senátora, ať už dopadne jakkoliv, mělo v jedné rovině příchuť sentimentálního příběhu, kdy syn převezme otěže po svém otci a bude pokračovat v započaté práci věrný jeho odkazu. V druhé rovině, v konfrontaci s historií Jiřího Dienstbiera mladšího, měla ohlášená kandidatura podobu právě zmiňované horké brambory. Pánové z ČSSD nevěděli, kam s ním. Jednalo se o veřejností oblíbenou a respektovanou osobu, a tak se uvolněný post po zesnulém otci zdál být důstojnou alternativou.

Současný sjezd ČSSD Jiřímu Dienstbierovi mladšímu nahrál do karet. Ukázalo se, že delegáti jej chtějí mít přímo ve vedení. Jiří Dienstbier se tak stal společně s Lubomírem Zaorálkem, Zdeňkem Škromachem a Marií Benešovou řadovým místopředsedou strany. Zároveň výsledky prvního kola senátních voleb naznačují, že jeho šance na zvolení v druhém kole jsou více než vysoké. Doufejme tedy, že v budoucnu se hlas Jiřího Dienstbiera v ČSSD neztratí, že z vedoucích pozic bude pro sociální demokraty novým kořením, a že se bude řídit podobnými principy, jakými se řídil doposud. Sociální demokraté by totiž osoby typu Jiřího Dienstbiera neměli jenom ukazovat jako panáky ve výkladních skříních. Sociální demokraté by se měli od takových lidí nechat vést a naslouchat jejich názorům.

Autor: Jiří Pivrnec