Obyvatelé indického města Kodaikanal se už čtrnáct let snaží přimět britsko-belgický gigant Unilever, aby převzal zodpovědnost za zdevastované životní prostředí a těžké újmy na jejich zdraví.
Unilever je jedna z nejmocnějších korporací, která jako většina těchto společností využívá levné pracovní síly a slabé legislativy asijských rozvojových zemí. Zboží, které poté putuje na západní trh, spotřebitelé jen těžko rozpoznají jako produkt gigantické korporace. Firma totiž používá více než dva tisíce obchodních značek. Mezi nimi najdeme například populární mýdla Dove, deodoranty Rexona, zubní pasty Signal, polévky Knorr, čaje Lipton a mnoho dalších notoricky známých produktů, tak úspěšně prodávaných po celém světě. Málokdo si všimne, že kdesi dole na zadní straně obalu se skrývá logo ve tvaru písmene „U“ a pod ním sotva čitelný nápis Unilever.
Dát se do boje s tak velkou korporací není nic snadného. Občanské sdružení Jhatkaa, které založili rozčílení obyvatelé indického města Kodaikanal v současné době přesouvá po letitém úsilí svoji snahu na internet. Zdá se, že by tato strategie mohla být úspěšná. Hnutí vyzývá k podepsání elektronické petice, kterou zatím podepsalo zhruba sto tisíc lidí. Cílem je zajistit kompenzaci regionu za brutální kontaminaci rtutí a proplacení léčby za veškeré zdravotní komplikace, zejména u malých dětí.
Dále se virálně šíří přes kanál YouTube klip indické rapperky Sophie Ashrafové, který má nyní přes tři milióny zhlédnutí a servítky si rozhodně nebere. Ostatně název písně zní jasně: Kodaikanal won´t.
Zpěvačka v posledních dnech přitvrdila a na sociální síti Twitter před necelým týdnem založila hashtag pod názvem „WontBuyUnilever“, který doprovází její vlastní selfie. Na fotce navíc drží papír se stejným sdělením jako celá kampaň a vyzývá, aby se lidé připojili stejným způsobem. Možná právě sdělení „won´t buy“ by mohlo být to, co by nakonec mohlo přimět firmu ke změně postoje. Jestliže se celých čtrnáct let dařilo Unileveru všechny výzvy ignorovat, nyní existuje naděje, že v době mocných sociálních sítí by se situace mohla změnit.
Těžko říci, kolik by bylo potřeba zhlédnutí, sdílení a „selfíček“, aby to zvedlo ze židle i pracovníky marketingového oddělení korporace. Nemyslím si totiž, že by lidé najednou přestali masově nakupovat výrobky Unilever. Je ale dost možné, že díky velkému počtu sdílení by mohl utrpět brand jako takový. Je jasné, že se firma i nadále bude snažit udržet pozitivní vnímání značky a udělá pro to maximum. Na druhou stranu je také možné, že budeme svědky úspěšné internetové kampaně, jejímž cílem není zisk, ale obyčejné převzetí zodpovědnosti.
Lenka Havelková
