Co bylo, bylo, a co nám zbylo, to ženský zbilo

Tohle nebude o Velikonocích. Tohle bude o Aztécích a Keltech a tradicích a zvycích – a možná taky trochu o sexu. Ale určitě to nebude o Velikonocích. A když, tak jenom malinko.

Vím, že je to trochu passé, ale mě ty Velikonoce prostě štvou. Ne z náboženského hlediska, ale z lidového. Co to je kruci za zvyk, popadnout klacek a jít ho přerazit o ženskou? („Dobrej zvyk,“ řekla by mi nejspíš půlka chlapů, „a mělo by se to dělat častějc, než jednou za rok.“ Ale oni to tak stejně nemyslí.) A taky nechápu, že se to ženám líbí. „Já si Velikonoce docela užila,“ řekla mi kamarádka. „Je to fajn zvyk, člověk aspoň potká lidi, které dlouho neviděl. A letos to od kluků ani moc nebolelo.“ Babička se na mně zase dožaduje svého každoročního vymrskání. „Jinak nebude vejce.“ „Ale já nechci vejce, babi.“ „Ale to bys mi přece neudělal.“ Jinak přece nebudu zdravá a zvyky je přece nutné dodržovat. Zvyky a tradice.

No jo, ale je vážně tak nutné zvyky a tradice dodržovat?

Tradice je (nejenom) zvyk, který určitá společenská skupina dodržuje po několik generací. Tradicí bylo i to, že rodiče vybírali dcerám manžela a synům nevěstu (s tím se ostatně někde setkáme ještě dnes). Tradice u Aztéků zase kázala, že když si muž vybral nevěstu, musel mu ji nejprve schválit učitel a potom rodiče. Co myslíte, dovolila by mi matikářka vzít si Moniku, která dvakrát proletěla z algebry?

Obzvlášť rád mám keltský zvyk, podle nějž na jednu noc v roce, totiž na Beltain, přestávají platit manželské svazky a člověk se může pelešit, s kým chce. A kdy že se slaví? Smůla pánové (a dámy taky, stejně nejste nevinné), Beltain se slaví ve stejný den jako čarodějnice. Musíte si rok počkat (a taky přesvědčit tu svou/toho svého, že to není špatný nápad. A to je fakt špatný nápad.)

Jenže nic z toho dnes v Čechách (a na Moravě, abychom učinili zadost lokálnějším patriotům) tak docela nefunguje, že? Pročpak asi? No jistě. Jiná společnost. Jiný mrav. Jiný způsob uvažování. Učitel byl v aztécké společnosti někdo. Byl to pan Důležitý, ne jako dnes, kdy se z učitelství stává rizikové povolání s nízkým platem a každý kantor má strach dát žákům něco horšího než trojku, aby mu žák nebo rodiče nevysklili zubní výlohu. Při těchto poměrech se divím, kolik mých kamarádů se chce stát učiteli.

Keltský Beltain byl zase svátek plodnosti, zrození, života. Čechové jsou naopak zvyklí si v noci upálit nějakou tu čarodějnici. Každý sice rád nadává na zvěrstva inkvizitorů, ale právě jejich působení mělo významný vliv na současnou podobu tohoto původně předkřesťanského svátku. Prvního máje zase slaví svátek lásky (a práce, asi proto, že nikdo nepracuje). No jestli to není trochu opak neopohanských orgií.

Zvyky a tradice by měly reflektovat dobu. Může mi někdo vysvětlit, jak dnešní dobu genderové rovnosti reflektuje beztrestné mlácení něžného pohlaví? V minulosti se aspoň holky schovávaly, neotvíraly dveře, prostě se všelijak bránily. Že by daly vajíčko? Smůla, žádné s sebou neměly, když se schovávaly ve valníku. Dneska děvčata ještě zdvořile otevřou dveře, a když je kluci přetáhnou, nabídnou jim čokoládu a panáka.

Pravda, když se to někomu líbí, ať si dělá, co chce. Když už nic jiného, mají Velikonoce a další svátky smysl jako společenská událost. Jiný smysl v tom ale nevidím. Že prý kulturní dědictví? Potom ať kluci chodí v krojích a ať odříkávají pořádné koledy. Ať dodržují všechny zvyky jako v minulosti (například jedení posvěcené kočičky nebo ranní koupání v řece). Anebo ať současné svátky reflektují současnou společnost, tak jako to bylo v minulosti. Pokud tradice zamrznou ve vývoji, stávají se přežitkem.

Autor: Vojtěch Žák