Chybí vám lidský dotek? Nastupte do šaliny

Sbližujeme lidi, mohlo by znít logo brněnského dopravního podniku. Snad posílají tak málo tramvají právě proto, že se snaží překonat bariéru cizosti. Ale takhle ne! Ničí zadek u mého obličeje mne nepřesvědčí, abych se s jeho majitelem kamarádila.

Ten kdo v Brně pobýval během horkých letních měsíců, musí být rozhořčen stejně jako já. Z poklidného města, kde potkáte samé usmívající se páry na procházkách je najednou přeplněná metropole přecpaná spěchajícími protivnými lidmi. A všichni musí jezdit tramvají. Co víc, právě tou stejnou jako já.

Nejsem nijak asociální, jen mírně paranoidní. Mám podezření, že tlačenic využívají různí úchylové a oplzlíci. Přecpaná místa jsou pro lidi, kterým chybí lidský dotek ideální. Přiznávám, že sama musím v MHD působit podivně. Kvůli svému utkvělému pocitu, že se mne neustále někdo pokouší okrást, už minutu před příjezdem šaliny stojím na zastávce a křečovitě svírám všechna svá zavazadla.

Když pak vozidlo přijede, nastupuji s varovným výrazem. „Jestli se jen koukneš na moji kabelku, tak tě sejmu,“ říká můj pohled. Těžko říct, jestli všem jde o moji obvykle prázdnou peněženku, nebo je jen baví se o někoho otírat.

Na svou ochranu jsem už vyzkoušela několik taktik. V září jsem se vykašlala na etiketu. Hrnula jsem se k jedinému volnému sedadlu a po většinu cesty jsem nepřítomně zírala z okna. Jednou jsem ale otočila hlavu druhým směrem a přímo před mým obličejem se zjevila obrovská zadnice. Zděšeně jsem vystoupila na první zastávce a radši to došla pěšky. Od té doby jsem se už nikdy nedokázala soustředit na provoz za sklem. Napodruhé přede mnou stál chlapík s rozevírajícím se poklopcem.

Další strategií bylo stát přímo u východu. Tuhle možnost jsem opustila velmi rychle. Mí spolucestující do mě očividně naschvál vráželi, až jsem se málem svalila ze schůdků na ulici. Poslední kapka byla paní ve středních letech, která mě počastovala zvířecí přezdívkou. Takže to vzdávám. Od té doby apaticky visím zavěšená na tyči a snažím se nevnímat osoby otírající se o mne při každé možné i nemožné příležitosti.

Lenka Bernátová