Čeští vojáci v Afghánistánu dostanou balíčky od lidí, kteří si váží jejich práce

Letošní Vánoce budou pro české vojáky v zahraničí veselejší. Česká bloggerka založila na Facebooku skupinu, ve které lidé sdílí své nápady na takzvané „care packages“ - balíčky s jídlem a dalšími potřebnými věcmi.

Bagrám/ČR – Tatranky, sušené maso, oříšky, čokoláda, ale i česnek, časopisy nebo dětský zásyp. Věci, které jsou v Česku dostupné, jsou pro vojáky Armády České republiky na zahrničních misích žádaným zbožím. Na konci minulého měsíce na Facebooku vznikla skupina „Podporujeme vojáky AČR“, za kterou stojí česká bloggerka žijící v USA Michaela Friel. 

Friel, jejíž manžel je voják americké armády, na svou osobní stránku fotila balíčky, které manželovi a jeho kolegům do Afghánistánu posílala. Od čtenářů se pak začaly množit dotazy, jestli také oni mohou takové balíčky posílat. 

„V poslední době se mi ozvalo neuvěřitelné množství lidí, kteří měli zájem podpořit naše české vojáky, v Afghánistánu. Rozhodla jsem se založit skupinu, kde budeme moci složit hlavy dohromady, sdílet různé nápady na takzvané Care Packages a mnoho dalšího,“ uvedla Michaela Friel ve zmíněné facebookové skupině. „Zasílání balíčků vojákům, kteří jsou někde na misi - ať už je to Afrika, Afghánistán či Irák - je v USA běžná praxe. Pevně věřím, že naši vojáci si zaslouží podporu,“ dodala Friel. 

Do skupiny se do této chvíle přidalo přes patnáct set lidí. Několik jejích členů, kteří na misi v Afghánistánu mají své blízké, zveřejnili adresy, na které je možné balíčky posílat a také, co vojáci nejvíce potřebují a co si přejí. Kromě různých sladkostí a trvanlivých potravin je hodně poptávaný česnek, který českým vojákům chybí. Na základnách totiž dostávají jídlo americké. 

O tom, jaké to na základně v Bagrámu je a co vojáci nejvíc postrádají, ví své i četař Lukáš Ryšavý, který se před necelým měsícem z Afghánistánu vrátil. „Samozřejmě se nám všem stýská po české kuchyni, po sladkém. Já jsem balíčky dostával od rodiny, manželka posílala dobroty pro mě i kluky poměrně často,“ vzpomíná Ryšavý. „Nikdy nezapomenu na to, když manželka jednoho kolegy, která učí ve školce, poslala balík, ve kterém byly obrázky od dětí a dopisy, které s učitelkami napsaly. Všechny nás to moc dojalo. Celkově z dopisů a z toho, když vidíme, že si naší práce někdo váží, máme největší radost.“

Jak a kam balíček poslat se člověk dozví z facebookové skupiny. Nicméně poštovné je dražší, proto se lidé z různých měst spojují a posílají balíčky společně. Cesta zásilky na základnu trvá průměrně od čtrnácti dní do jednoho měsíce. 

Posílání jídla a dopisů vojákům, které člověk nezná osobně, se sice může zdát zvláštní, pro vojáky na základně to však znamená mnoho. „Já mám štěstí, že mám obrovskou podporu od rodiny. Bylo mezi námi i pár kluků, kteří doma buď nikoho neměli, nebo si jejich příbuzní posílání balíčků nemohli dovolit. Pro ně už jen dopis se slovy podpory znamená strašně moc,“ dodal Ryšavý.

V posledních dnech členky skupiny uvažují o tom, že by bylo možné zásilky posílat prostřednictvím armádního speciálu, který dvakrát měsíčně létá do Bagrámu z letiště v pražských Kbelích. Zda to bude možné, se teprve uvidí. 

Tradice takzvaných „Care Packages“ vznikla v roce 1945. Americká armáda měla balíky s jídlem připravené pro své vojáky na invazi do Japonska, která se však neuskutečnila. Američané měli možnost krabice od americké armády odkoupit a poslat je lidem do válkou zničené Evropy. Zvyklost se uchytila a přetrvává dodnes.

Autor článku: Karolina Bulisová