Český slavík se řítí do propasti

O spoustě věcí se říká, že časem zrají, jako víno. Lidé a vztahy mezi nimi, dobré jídlo, slivovice… Bohužel to ale neplatí v případě ankety Český slavík. Ta si již dlouho udržuje hodnotu až zoufale nízkou.

Člověk by očekával, že vzhledem k tomu, že se soutěž koná již téměř padesát let, se časem bude buď zlepšovat, nebo si udržovat svou kvalitu. Nevím, mně to letos přišlo přinejmenším velmi rozpačité. Od akce podobného formátu bych očekával, že bude mít aspoň nějakou úroveň a nebude se snažit vyrovnat pořadům typu Zlatá mříž nebo Čundrcountryšou. Je pravda, že Slavík je spjat především s popkulturou a mainstreamem, nic to ale neubírá na tom, že i tak může mít svou důstojnost. Při trošce ironie bych napsal, že již jméno jednoho z prvních účinkujících (Ztracený) napovídalo, jak bude onen večer vypadat.

Rád bych podotknul, že mě nikdo nenutil se na to koukat. Jsou ale chvíle, kdy je člověk natolik unaven, že by si nedokázal naplno užít třeba dobrou knížku, a potřebuje něco, u čeho by se nemuselo přemýšlet a dalo v klidu usnout. V tomto stavu jsem byl v sobotu večer já. Vzhledem k nefunkčnosti ČT1 jsem musel zavrhnout StarDance.  Po krátké úvaze nakonec zvítězil Český slavík Mattoni 2010. Tedy doufám, že Mattoni, občas mi to připadalo spíš jako Šaratica.

Pokud odhlédneme od občasných divadelních kreací různých „umělců“ (nikdo mě nedonutí, abych to otevírání úst do reprodukované hudby tituloval jako zpěv), hlavním tématem bylo vyhlašování těch nejlepších, nejoblíbenějších, a já nevím jakých ještě, interpretů za letošní rok. V tomto ohledu se Slavík již dlouho podobá nekonečným seriálům z jižní části amerického kontinentu. I když nevidíte dvacet dílů, je to stále stejné. Vítězkou ženské kategorie se stala zase Lucie Bílá (budiž jí to z mé strany přáno, ač bych na jejím místě radši viděl Annu K), v kapelách zabodovali opět „ostří rockeři“ z formace Kabát. Za ty však musel cenu převzít někdo jiný, chlapci jsou prý zavření ve studiu a nahrávají vánoční desku. Nejspíš koledy. Je mi líto, ale Kabát za opravdový rock nepovažuji. V drtivé většině zcela bezduché písně (konstruované podle vzorce: předehra, první sloka, dvakrát refrén, druhá sloka, dvakrát refrén, sólo na kytaru, pětkrát refrén, konec) a každoroční děkovačky právě na předávání této ceny mi k tomu zavdávají důvod. Vrchol ale přišel, ostatně jako každý rok, s kategorií mužů. Již samotná šestice finalistů dávala tušit opravdový souboj titánů. Na Petra Koláře, tvrďáka zpívajícího především o lásce a létání ke hvězdám, jsem si koneckonců už zvykl, ale nominace Michala Davida, jakožto krále angažovaných popových hitů osmdesátých let a producenta sladkobolných muzikálů, mi opravdu vyrazila dech. Z mé strany byl přijatelný Daniel Landa, ale k tomu se podle mého názoru ta soutěž prostě nehodí. Vítězství Karla Gotta spíše berme jako tradici, konečně, co by to bylo za Slavíka bez něj.

Abych jen nekritizoval, příjemně mě překvapil výběr moderátora. Ne, že bych Libora Boučka vysloveně miloval, ale celý večer se mi jevil mnohem lepší, než neustále „vtipný“ a značně okoukaný Leoš Mareš.

A proč to celé píšu? Třeba proto, že jsem se chtěl zamyslet nad tím, v jakém stavu vlastně česká populární scéna je. Nechci se nikomu posmívat za jeho hudební vkus, ať si každý poslouchá, co chce. Můj favorit nikdy nebude Jan Bendig, a naopak ne každému se bude líbit třeba Sabaton. Jen mě zaráží, že i jednadvacet let po revoluci, kterou se stále ještě chlubíme, je tolik populární člověk, který spojil podstatnou část své kariéry s vrcholem socialismu a proslavil se hlavně ústřední melodií k spartakiádě v roce 1985. Divné, například tatře 613 se horem spodem vyčítá, že to byl komunistický kočár, jako by za to auto mohlo. Spartakiádní umělec po několikaleté pauze opět prodává desky jak na běžícím páse a na lístky na jeho koncerty lidé stojí fronty. Další věcí, která mi nejde do hlavy, je ona neustále omílaná krize. Kdykoliv jsou lidé do zpravodajské ankety tázáni, jak jsou na tom s penězi, skučí, že nic nemají, jsou chudí, a přitom do podobných soutěží hlasují pomocí SMS, které také zadarmo nejsou. A zveřejňované počty bodů pro jednotlivé interprety dokládají, že hlasujících málo není.

Nevím, třeba se pletu.

Marek Lajtkep