Český fanoušek nevymřel, jenom žádá ofenzivní fotbal

Zatímco fotbalová reprezentace teprve započala novou etapu angažováním trenéra Vrby a čeká, jak se uchytí, české kluby pomalu začínají sklízet úspěch za svou několikaletou práci. Přesto těžko přilákávají na stadion své fanoušky.

Díky generační obměně trenérů je český klubový fotbal na vzestupu. Šanci dostali trenéři představující mladou generaci, kteří upustili od zkostnatělé hry svých předchůdců. Vrba, Lavička nebo Kozel zanevřeli na dlouhé nakopávané balony a začali ordinovat svému týmu moderní technický fotbal. Mnohdy jejich snaha sice naráží na limity dané individuální kvalitou hráčů, ale cesta, kterou se vydali, je správná.

Vystoupení českých týmů v Evropě už nekončí fiaskem jako dříve, kdy se do základních skupin hlavních soutěží dostal stěží jeden tým. Viktoria Plzeň se probojovala dokonce potřetí za sebou do jarních vyřazovacích bojů a její cesta zatím pokračuje. Letos ji navíc doprovodil Slovan Liberec, který ale nešťastně vypadl s nizozemským Alkmaarem. Vloni zase hrála Sparta Prahavyrovnanou partii s londýnskou Chelsea. Český klubový fotbal zkrátka zase dovede pobavit oko diváka a soupeřům není jen pro smích. 

Proč se ale český fanoušek nepřijde podívat na tento fotbal přímo na stadion? Kluby se začínají prezentovat dobrým fotbalem, ale zaplněné ochozy jsou stále pouhým snem funkcionářů z fotbalové asociace. Průměrná návštěvnost prvoligových zápasů sice během podzimu dosáhla za poslední čtyři roky svého maxima, nárůst je ale stále v pouhých stovkách fanoušků. Celkový počet lehce převyšuje v průměru pět tisíc diváků na zápas. Samotné týmy si navíc čísla o návštěvnosti zápasů často doslova cucají z prstů a snaží se počet fanoušků pro přítomné zástupce médiípřikrášlit.

V neschopnosti nalákat lidi na fotbal hraje svoji roli nepochybně pošramocená pověst celé Gambrinus ligy. Na fanoušky se valí různé aféry. Někdy i tempem jeden skandál za sezónu. Když už to vypadá, že se liga zbaví odéru korupčních afér, objeví se pro změnu ty sázkařské. A tak to jde pořád dokola. Není divu, že se divákům nechce platit za produkt s nálepkou zkorumpovaný. Stejné je to s nedostatkem sponzorů ochotných investovat své peníze do fotbalových klubů.

Svou úlohu na poloprázdných stadionech může hrát také faktor televize a internetu. Lidé mají přístup prakticky ke kterémukoli zápasu libovolné soutěže z pohodlí vlastního gauče. Nemusí u toho vynaložit větší úsilí ani finance. Samozřejmě, kdo by se rád nepodíval na Messiho nebo Ronalda. Přesně těmto fotbalovým nadšencům pak ale uniká stoupající úroveň Gambrinus ligy a ignorování české nejvyšší soutěže obhajují argumentem, že se na naši ligu nedá koukat. Není třeba si namlouvat, že se u nás hraje fotbal jako v anglické Premier League. Nehraje. Ale argument o nekoukatelnosti už je spíše zpátečnickým názorem a v současnosti platí pouze u několika málo klubů.

Vyhlídky do budoucna také nejsou nikterak černé. Právě díky dobrým výkonům českých týmů v evropských pohárech se zvedl národní koeficient, podle kterého se určuje počet mužstev hrající v pohárové Evropě. Příští sezóna Gambrinus ligy nabídne souboj o dvě místenky do Ligy mistrů a tři do Evropské ligy UEFA. O jeden tým víc než dosud dostane možnost sbírat zkušenosti v těžkých pohárových bitvách. Ty by se také mohly promítnout do úrovně ligových zápasů. Nehledě na příliv financí, za které se klub může stabilizovat a přivést nové posily.

Sparťanští nebo plzeňští fotbalisté už své příznivce naučili na ligové stadiony chodit díky líbivému útočnému pojetí hry, které jde ruku v ruce s dostavujícím se úspěchem. Zbytek týmů je ale leckdy rád i za třítisícové návštěvy. Vlastníci klubů, trenéři a hráči musí zkrátka pochopit, že jediný, kdo může diváky na ligový fotbal přilákat, jsou pouze oni sami a jimi předváděná hra. Kluby, které to dosud nepochopily, musí přistoupit na fotbalovou ideologii nastolenou Pavlem Vrbou v Plzni nebo Vítězslavem Lavičkou ve Spartě.

Fotbal se hraje pro diváky. Aby diváci začali na stadiony chodit, musí týmy předvádět atraktivní hru. Příkladem jsou Teplice, které se vloni horko těžko zachraňovaly v nejvyšší soutěži a návštěvnost na jejich stadionu byla i na českou ligu podprůměrná. Letos změnily pojetí hry, vsadily na technické hráče a výsledkem je průběžné třetí místo v Gambrinus lize, více než čtyřicet branek v síti soupeře a v průměru o tři tisíce diváků na zápas více než loni.

Čeští zástupci v evropských soutěžích ukázali, že se dá i s dostupným materiálem vybudovat sebevědomé mužstvo nahánějící strach slavnějším klubům. Jen se nesmí bát vylézt z ulity a přijmout moderní fotbal praktikovaný třeba německými týmy. Český fanoušek je sice kritický, ale spíše svému týmu dokáže odpustit prohru 2:4 po zápase plném šancí než prohru o gól po upachtěném betonování vlastního pokutového území. A možná se na takový fotbal přijde rád podívat na vlastní oči přímo na stadion.

Robert Švanda