Přiznejte upřímně, nikdy jste nesoudili člověka podle toho, co měl na sobě? Módní svět je pro mnoho lidí jen něco co je navíc, na co nemají čas a co je povrchní. Ale móda nemusí být jen luxusní značky jako Chanel či Dior. Módní svět není jen v Miláně, Paříži či Tokiu. Móda je všude kolem, obklopuje nás každý den a ať chceme nebo ne, tak nás ovlivňuje.
Jan Černý je mladý začínající návrhář, který vnímá módu jako umění. Promluvil například o tom, jak vzniká módní kolekce nebo jak jsou na tom s oblékáním Češi. S Honzou se známe už dlouho, proto si dovolím mu tykat.
Co pro tebe znamená móda?
Pro mě je to způsob vyjádření mých zážitků a vnímání světa v oděvu. Je to nádherná práce, kde má člověk naprostou svobodu ukázat své pocity tak, aby je pochopili i ostatní lidé. Ikdyž se člověk o módu nezajímá, prezentuje se tím navenek a ukazuje, jak si váží lidí ve svém okolí. Proto neuznávám názor, že někoho móda nezajímá a tak nosí ty stejné špinavé kraťasy každý den. To není věc módy ale vychování a úcty k okolí.
Snažíš se do své práce promítnout i nějakou myšlenku nebo ti jde jen o to, aby tvá práce hezky vypadala?
V mé práci se spojují oba aspekty. Na módu je třeba nahlížet jako na umění. Rozhodně nejde o nic povrchního, jak si u nás spousta lidí myslí. Já jako designér se snažím vždy zhmotnit moje představy, zážitky a pocity do oděvu, který nemusí být vždy úplně nositelný. Třeba u obrazů či soch také vnímáme jen krásu a pocity, které v nás vyvolávají. Tak nějak bychom měli přemýšlet i o kolekcích módních designérů.
Jak vznikla tvoje kolekce Peckham a co vyjadřuje?
Kolekce Peckham je semestrální práce, která vznikla jako reakce na londýnskou čtvrť Peckham, kde jsem týden bydlel při návštěvě London Fashion Week. Je to takové ghetto, kde žije spousta přistěhovalců. Působilo to tam na mě hodně nedostupně a nepříjemně. Spousta fast foodů, dělníků, lidí, kteří mají do kapsy hluboko. Celá kolekce je o pracující tříde. Vysoké límce, které zakrývají ústa jsou výrazem anonymity, zářivá oranžová barva a reflexní pruhy povyšují pracovní vesty.
Co tě nejvíc ovlivňuje v tvojí tvorbě, kde bereš nápady?
Pro úplný start inspirace musím vždy prožít silný zážitek. Inspiruji se mým životem. Když nad tématem začnu přemýšlet, vyberu si z množství jednotlivých prvků konkrétní, na kterých kolekci stavím. Následně se jedu podívat na materiály, které nejvíce zapadají do mého konceptu a až potom začínám přemýšlet nad kolekcí jako nad oděvem a začnu řešit skici a návrhy. Abych byl se svojí kolekcí spokojený tak musí žít, musí v ní být příběh a názor zřetelný i pro diváky.
Jak se to stalo, že kluk z gymplu, který nikdy nešil se dostane na oděvní školu? Jak to vnímali na přijímačkách, nebyl jsi v nevýhodě oproti ostatním?
Na příjmačkách jsem se snažil udělat co nejlepší dojem. Netajil jsem se s tím, že šít neumím, moje portfolio se skládalo z nešitých šatů z igelitu a lepící pásky. Asi je zajímala spíš kreativita a zájem o obor, než technická zdatnost.
A co na to rodiče? Netlačili tě do něčeho jiného z hlediska uplatnění?
Samozřejmě jsem jim musel vysvětlit a obhájit si, proč jsem si zvolil právě tento obor, ale nezakazovali mi to. Je pochopitelné, že v Česku je to docela neobvyklá práce, něktěří ji chápou jako bez budoucnosti. Ale zamysleme se nad tím, že člověk musí někde bydlet, musí něco jíst a musí si něco oblékat.
Jak jako člověk, pohybující se v tomto odvětví, hodnotíš svět módy, a to co se za ním skrývá. Není příliš povrchní?
Svět módy je velmi různorodý. A nerad bych házel všechny do jednoho pytle. Myslím, že často povrchně vypadá jen zvenčí. Dnes může být samozvaným módním blogerem, celebritou, stylistou nebo i designérem kdokoliv. Naprostá většina módních tvůrců, které jsem potkal, jsou velmi vzdělaní lidé se znalostmi, které jsou nevyhnutelné pro jejich práci. Jsou to milí a skromní lidé, kteří převádějí své myšlenky do oděvu a vysílají tím signály divákům. A to rozhodně povrchní není.
Jak vnímáš český módní svět?
Jako malý rybníček. Všichni se znají a někdy je to spíš na škodu. Máme velmi talentované designéry, akorát nám trošku chybí náhled na módu jako byznys. Slovo komerce je skoro považováno za sprosté, přitom každý, kdo prodá svůj první kousek, už je komerční. Musíme najít rovnováhu mezi uměním a prodejem.
Co si myslíš o vztahu Čechů k módě, asi máme ještě na čem pracovat že?
Určitě. Nechci nějak nadávat na náš národ, protože si uvědomuji, že kultura a umění bylo násilně zpřetrháno komunisty. Pořád se z té doby vzpamatováváme a postupně se zlepšujeme. Co nám ale zůstává je neustálé přemýšlení, co na to řeknou druzí. Oblékejme se pro sebe, podle toho, v čem chceme chodit my. Mě osobně baví a mám velkou radost, když na ulici vidím jinak oblečeného člověka s jiným přístupem k módě než většina, i když to třeba není úplně můj vkus.
Medailon
Jan Černý má jednadvacet let a druhým rokem studuje design oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Přestože na vysokou školu šel z gymnázia a nikdy předtím nešil, už od začátku studia ve Zlíně sbírá jeden úspěch za druhým. Jan má také svoji vlastní značku oblečení s názvem Jan Cerny Wear a letos v září představil svoji kolekci Peckham na pražském módním týdnu, který je velkou událostí ve světě módy.
Dominika Floriánová
