Carmen: blondýnka v růžovém a šašek v černém

Slova jako energií nabitá choreografie, nevídané krokové variace, akrobacie či výborná kompozice lákala milovníky baletu do Janáčkova divadla na nové představení Carmen. Tu upravil podle původní předlohy španělský choreograf Cayetano Soto a je nejočekávanější inscenací této sezony.

Téměř

každý zná příběh nespoutané a vášnivé Carmen, jež okouzlí vojáka, který se kvůli ní vzdá i své hodnosti. Její láska však velmi rychle vyprchá a začne se zajímat o toreadora. Voják pak ze žárlivosti Carmen zabije.

Literární předlohou je dílo francouzského spisovatele Mériméeho. Na jeho motivy o třicet let později napsal operu Georges Bizet, jehož hudba v úpravě Rodiona Ščedrina doprovázela pondělní představení.

Před samotným baletním vystoupením bylo ve foyer divadla připraveno překvapení v podobě půlhodinového intermezza s názvem Ženský prvek ve flamenkovém tanci. Tmavovlasá děva v červených nařasených šatech tančila za doprovodu živé hudby temperamentní tance. Kvůli špatné organizaci však o tomto představení nikdo dopředu nevěděl, a tak se mnozí připravili o jedinečný zážitek, jenž přítomné naladil na vášnivou notu.

Opakem tohoto emocionálního flamenkového výbuchu byl balet, který trval něco málo přes hodinu. První půlka byla opravdu nudná a uspávající. Druhá část působila o něco záživněji, dramatická hudba upoutala pozornost a oči se přestaly klížit. Hudba byla nosným pilířem a tím nejlepším z celého představení.

Soto nepředložil divákovi návod, jak interpretovat dění na jevišti. To vše se měl divák dozvědět v programu. A nedozvěděl. Tápal. Ve změti postav se ztrácel a nenacházel uspokojivé vysvětlení. Opět chyba organizace. Karty, hlína, růžové prase. Chaos. Tak by se dala nazvat nová Carmen. Pro mnohé byla zklamáním. Výkony herců byly dopilované do detailů, ale chyběla jim jiskra a vášeň. Z divoké Carmen se stala strohá, dobře oblečená blondýnka v růžových moderních šatech, která sice technicky svou roli zvládla dokonale, ale výrazově to projela na celé čáře. Sekundoval jí voják v černém, který v závěru připomínal pavouka v křeči. Nejočekávanějšího debut jarní sezony se proměnil ve velké fiasko.

Hripsime Zohrabyan

Režie: Cayetano Soto
Hudba: Rodion Ščedrin (1932) podle Georgese Bizeta
Dirigent: Jan Štych
Hraje orchestr Janáčkovy opery NDB, koncertní mistr: Jiří Jahoda
Carmen: Ivona Jeličová/ Markéta Habalová
Don José: Jan Fousek/ Petr Kondler
Vypravěč: Marek Svobodník
Toreador: Adam Sojka/ Luděk Mrkos
Premiéry 19. a 20. února 2010 v Janáčkově divadle Brno
(Světová premiéra 7. listopadu 2009 Theater Dortmund - koprodukce s ND Brno)